Pokud tě zajímá, jak vypadá život v Austrálii a jak tu zvládnout delší návštěvu, čti dál, mám pro tebe Austrálii 101.
Jsem tady sice teprve třetí týden a ani za ty tři měsíce rozhodně nepoznám Austrálii do hloubky, ale už teď můžu říct, že spousta věcí tu vypadá a funguje jinak, než jsem čekala.
Fun fact: Koše tady údajně skoro nikde nejsou, protože se Australani od 9/11 bojí terorismu a toho, že by jim do nich někdo hodil bombu. Bez komentáře.
Než se budu víc vykecávat, musím říct, že jsem žádný konkrétní očekávání neměla, spíš vágní představu, že Austrálie je super advanced moderní stát, který je mnohem lepší než Česko. A v realitě to tak vůbec není, je to úplně normální země s ups and downs.
Je tady spousta věcí, který jsou u nás mnohem lepší a zatím to nejvíc pociťuju na hromadný dopravě - Austrálie je víc uzpůsobená na auta a jejich MHD je tak oproti nám hodně hodně pozadu. Vlaky jsou tu fajn, i když rozhodně nejezdí všude jako u nás a v City je doprava taky okay, ale autobusy jsou generally příšerný. Především to řidiči berou jako offroad, takže když vylezeš, připadáš si, že jsi právě byl*a na maloměstský horský dráze a je ti fakt blbě. Taky nemají tabule se zastávkama a ty sedačky? Ugh. Ve výsledku jsou to maličkosti, ale víc si tak vážím toho, co máme u nás (a věř mi, že když doma jezdím do svý vesničky, tak to taky není smooth sailing, ale pořád lepší než tady).
Další věc, která mi přijde spíš funny, protože tady nežiju, je byrokracie a jakýkoliv vyřizování. Nikomu se tady v podstatě nedovoláš, a když už, tak si musíš počkat hezky na lince nebo až ti zavolají zpátky (což může být i několik hodin).
Můj oblíbený incident se stal nedávno, když přijela na návštěvu část rodiny a zjistilo se, že na jednom z jejich aut chybí obě SPZky. A to zrovna u auta, který jsme si původně měly půjčit. Hned se volalo na policii a člověk by si řekl, že tam ti to musí někdo vzít, ale ne v Austrálii. Tady si hezky počkáš na lince, než se k tobě někdo dostane (haló, co když je to emergency???) a když už se tebou někdo začne zabývat, zjistíš, že jim nefunguje systém (how???). A takhle to tu (ne)funguje běžně.
Centrum Sydney (v okolí Harbour bridge a Victoria building) je především byznysový a není to tam moc příjemný. Tam jsme zamířily na první výlet, konkrétně do Royal Botanical Gardens, který jsou hned vedle Opery, a později jsme šly do Queen Victoria na menší shoppování. Moc jsme toho nekoupily, protože to není žádnej Zličín, ale spíš taková Pařížská. O pár dní později jsme přišly na to, že tam jsou i normální obchody, ale až na spodním patře (thats one way to call someone broke lol).
Obchoďáky jsou tu celkově zvláštně postavený a neorientuje se v nich úplně nejlíp, ale je to spíš o zvyku. Ostatně jenom na nákupy jsme sem nejely (kromě knížek).
Point is, pokud chceš ten nejlepší zážitek, musíš vypadnout z centra, což je ostatně rada, která platí pro většinu míst. V týdnu jsme se potkaly i s kamarády, kteří jsou Australani, a ti nás vzali na brunch a procházku podél pláží kus pod Bondi, konkrétně přes čtvrť Clovelly a Coogee, kam jsme jeli skrze Surry Hills a okolo parků Moore a Centennial, což je moc hezká area. Clovelly specificky je jedna z nejhezčích čtvrtí, co jsem kdy viděla, a když to porovnám s okolí Harbour bridge, je to jako úplně jiný město.
BTW: Ježdění autem i autobusem po Sydney je crazy - všude jsou úzký ulice, 90stupňový zatáčky a kopce. Tady prostě jedeš a doufáš, že dojedeš.
Jednoznačně Chinatown a knihkupectví Kinokuniya. A ne jenom protože jsem koupila tolik knížek, že je neodvezu zpátky nebo protože jsem utratila tak dvacet dolarů v hracím automatu, abych si vytáhla dva plyšáky, ale genuenly to jsou dvě super must-see místa.
Honorable mention jsou pak pláže v Clovelly, kde se skvěle šnorchlovalo.
Na konci týdne jedeme stanovat do Modrých hor do divočiny (žádná sprcha, signál nebo elektrika), tak stay tuned!
P. S.: Když prší, tak tam ze stromů padají pijavice...
P. S. S.: Dropbears nejsou real.