Přihlášení se k heyfomo
Cestování nemusí stát bambilion. Jak si užít letní dobrodružství se studentskou kapsou?
Tvoje cestovatelská duše touží po svobodě, volnosti a dobrodružství, ale studentský účet říká, že budeš celé léto brigádničit ve stánku se zmrzlinou. Cestování přitom nemusí stát statisíce a je hodně způsobů, jak ušetřit. V článku najdeš tipy na takové ubytování, které tě nezruinuje. P. S. – Posouvání hranic komfortní zóny zaručeno.
Cestování může být finančně náročné, hlavně pokud se člověk dopravuje letecky s třemi kufry na odbavení, spí v hotelech a stravuje se v předražených restauracích na main street. Na to ale jen tak nějaký student nebo studentka nemá, a já nejsem výjimkou. Nikdy jsem se však nechtěla smířit s myšlenkou, že budu sedět doma na zadku, škudlit každou korunku, abych se pak jednou za rok podívala do nějaké destinace, cvakla fotky na Instagram a jela zase domů. A to mě naučilo cestovat na low budget, se studentskou kapsou a několika tisíci na účtu, což mi umožňuje objevovat svět (nebo minimálně Evropu) několikrát do roka a na dobrodružství jsem si vypěstovala závislost.
Na cestování jsou podle mě nejdražší dvě položky. Ubytování a doprava. V tomhle článku ti předám tipy na levné ubytování nebo takové, co je úplně zdarma, které jsem já sama vyzkoušela a můžu svoji experience předat dál.
COUCHSURFING
Ultimate weapon for all travellers a můj absolutní miláček. Couchsurfing, jak už název napovídá, je platforma, díky které můžeš „surfovat“ na gaučích jiných lidí. Hostitelé tam nabízí přespání u nich doma, nic za to nechtějí, a kromě přenocování zadarmo většinou ještě dostaneš i večeři. Hlavně ale získáš společnost báječných místních lidí a longlasting friendships. A to chceš. Většinou zůstávají lidé u hostitelů jednu až tři noci, ale můžeš klidně týden, dva týdny nebo měsíc. Záleží na domluvě s hostitelem.
Za členství se v appce platí poplatek - měsíční (59 korun) nebo roční (právě teď ve slevě za 309 korun, běžně asi za 600). V porovnání s hotely je to nic.
Moje zkušenosti jsou super, ve Florencii jsem takhle přespala například u doktora astronomie, který mě i se svou spolupracovnicí vzal na super techna k jezeru, nebo pak u studenta architektury v Bologni, který mi udělal procházku po městě s výkladem jako nikdo jiný. Přespání byly v kamarádské atmošce a cítila jsem se fakt safe.
❗Rada pro (především) ženy cestovatelky - jako všude hrozí i tady určité riziko zneužití platformy pro postranní úmysly. Vybírej proto jen profily s dobrým hodnocením a pozitivními recenzemi, hlavně s těmi od dalších žen. Zkus najít konkrétního uživatele i na jiných sociálních sítích, do your research. Pokud nemáš z profilu dobrej vibe, prostě hledej dál nebo filtruj jen ženské hostitelky. Těch je tam taky spousta.:) Na profilu mám v popisu, že appku nevnímám jako Tinder, ale platformu pro komunitu lidí s dobrým srdcem, což potenciální svůdníky zatím úspěšně odrazuje.
TRUSTED HOUSE SITTERS
Web, na kterém lidi hledají housesitters pro své domácí mazlíčky a kytky. Zaregistruješ se, vytvoříš profil, zaplatíš roční poplatek (ten se pohybuje okolo dvou tisíc, stále je to ale výhodnější než hotely) a hledáš člověka, který pojede mimo domov a shání někoho, kdo mu mezitím vyvenčí psa, nakrmí kočky nebo zalije kytky výměnou za pobyt for free.
Můžeš takhle najít bytečky ve velkých městech nebo domy na venkově. Nejlepší na tom je, že většina lidí odjíždí mimo domov na delší dobu, můžeš tedy u někoho squatovat klidně 14 dní, nakrmit a pomazlit pár kočiček, nezaplatit ani korunu a objevovat krásy destinace.
Skvělá věc i pro lidi s možností homeofficu. Imagine nepracovat od pracovního stolu, ale trochu si to oživit třeba v Barceloně nebo Oslu.
Rozhovor: „Signál nula, řvaní a křičení nepomáhalo.“ Se studentkou Baru o měsíčním dobrodružství na Aljašce
HOSTEL WORLD
Web s hostely ve všech zemích i městech a možnost pro lidi, které přespávání u cizích lidí děsí, nebo pro alergiky, kteří kočky a psy rozhodně hlídat nemůžou. Není zadarmo, ale je to levnější a zábavnější varianta než hotel.
Hostely jsou ubytovací zařízení, ve kterých spí více lidí v jedné místnosti, a tím je cena za noc znatelně nižší než v hotelu. Člověk tím téměř ztrácí své soukromí, ale stojí to zato. Co na hostelech miluju, je, že se svým příchodem do něj stáváš součástí jakési komunity lidí z různých zemí, která se chce bavit, poznávat nové kultury a jiné světy, a to včetně toho tvého. Pak se ve dvě ráno přistihneš při cigáru před hostelem v Londýně v konverzaci s holkou z dánské armády, se kterou probíráš životní slasti i strasti, nebo sedíš s dalšími deseti lidmi v hostelu v původním sídle italských mnichů a hraješ Never have I ever. A o tom to je.
Ve většině hostelů je také možnost zabookovat postel v čistě dámském pokoji, což je rozhodně pozitivní.
STAN, HAMAKA
Tohle už je punk a musím uznat, že při tom hranice komfortu člověk posunuje hodně, ale je to jedna z možností, když chceš cestovat, moc neutratit a cestuješ mimo velká města. Stanovat nebo viset na stromě můžeš v kempech, kde většinou najdeš i sociální zařízení, kuchyňku nebo pračku a zaplatíš za to pár peněz. Popřípadě můžeš spát jen tak někde, v tom případě ale pečlivě vybírej bezpečné a legální místo. Ne v každé zemi je povolené spát ve stanu mimo kempy a solí za to slušné pokuty. Někde to zas moc nehrotí. V tomhle kdyžtak doporučuju číst diskuze na Redditu, to je studnice cestovatelského vědění.
Jen s hamakou jsem cestovala v Itálii. Některé noci jsem spala v kempu a některé zavěšená v lesíku u pláže. Výhodou hamaky je, že je lehká a skladná a člověk si tak nese v batohu třeba půlkilovou postel. K přespání pak potřebuje jen dva stromy, sloupy nebo cokoliv, na co hamaku zavěsí.
Bydlení výměnou za práci
Jedním ze způsobů, jak se dá někde ubytovat „zadarmo“, je vyměnit nocleh za svou práci. Osobně jsem takto vycestovala jen jako aupair, proto můžu vlastní zkušenost předat jen z těchto zážitků, mám ale kamarády, kteří si našli svůj chvilkový domov přes platformy Workaway nebo Worldpackers na různých farmách a moc si to pochvalovali. Pracovali cca 4 hodiny denně a zbytek času měli volno.
AU PAIR
Někdo může brát práci au pair, tedy hlídačky dětí nebo chůvy, jako životní poslání. Někdo jako způsob, jak se podívat za hranice své země a bydlet a jíst při tom u někoho výměnou za hlídání ratolestí. Ani jedno z toho není špatně, pokud k práci přistupuješ s náležitou odpovědností. Tak či tak se díky tomu dostaneš na několik týdnů, měsíců a klidně i let do jiné země, ve které můžeš ve svém volném čase podnikat různé výlety a dobrodružství, a přitom bydlet u rodiny, ve které se budeš cítit jako doma, a za hlídání navíc dostaneš i zaplaceno. Plat se liší rodina od rodiny. Já měla štěstí a byla jsem placená pohádkově, pobyt jsem si užila se vším všudy, a ještě mi zbylo na další cestování.
Byla jsem dvakrát jako aupair v Londýně, poprvé v osmnácti přes známé a podruhé ve dvaceti přes platformu Aupair world. K dispozici jsem měla i auto, takže jsem si z Londýna dělala výlety do Oxfordu, Brightonu a na další skvělá místa.
Platforma je neplacená a můžeš si přes ni najít rodinu v jakékoliv zemi, stačí jí napsat, a když budete mít „match“, kupuj letenky nebo lístky na vlak či bus a bal kufry.:) Doporučuju se na místě seznamovat, najít si nějaké local kámošstvo a snažit se proniknout do místní kultury a života obecně.
Zmíněné způsoby ubytování určitě nejsou pro každého, a to je v pořádku. Pokud v tobě ale dřímá kousek dobrodruha, let him out. Uvidíš, že tyhle zážitky z hlavy nikdy nevymažeš.
