Rozhovor: „Signál nula, řvaní a křičení nepomáhalo.“ Se studentkou Baru o měsíčním dobrodružství na Aljašce

Sen každého dobrodruha a milovníka přírody je určitě Aljaška. Stát v Severní Americe se spoustou řek, lesů, divoké zvěře, komárů a lidí z celého světa. Jak se v této civilizované divočině žilo sedmnáctileté Češce Barči a proč se zní skoro nevrátila?

Byla Aljaška vždycky tvůj sen?

Je to tak! Jako milovníka zimy a přírody mě to vždy táhlo na sever, do světa polárních září, psích spřežení, ledovců, hor, lesů a divočiny. Ještě, aby to sen nebyl. A sen mimochodem přetrvává, rozhodně doufám, že toto nebyla poslední návštěva téhle neuvěřitelné země. Zimní výpravo, nemůžu se tě dočkat!

Nebála ses? 

Bála, ale to já ráda. Motivovalo mě to a věřila jsem sama v sebe (i když se mi to párkrát vymstilo). Zastávám názor, co tě nezabije, to tě posílí, a podle toho jsem i činila.

Za čím jsi tam jela?

Popravdě jsem chtěla to léto jet pracovat, ale bohužel kvůli nezletilému věku to nebylo úplně možný, i tak se mi ale podařilo pracovat za jídlo a ubytování, což bylo k nezaplacení. Vycestovat na druhou stranu světa, přičemž vlastně jediný výdaj byla letenka, byl sen, který jsem ani netušila, že se mi podaří naplnit. U rodiny, u které jsem část pobytu bydlela, jsem se starala o pejsky, u druhé o děti, na farmě jsem dobrovolničila, pomáhala jsem u ochránců lesa.

Práci sis našla sama, nebo ti s tím někdo pomohl? 

Snažila jsem se, ale zpětně musím poděkovat znovu mé aljašské mamince (mamčina kamarádka), která mi doporučila plno míst, a právě i práci na enviromentální farmě, na které jsem dobrovolničila, jsem sehnala její zásluhou.

Co tvoje práce na enviromentální farmě zahrnovala? 

Ranní dobrovolničení bylo hlavně o sázení, sekání, sbírání a společném úsilí, aby vše dobře fungovalo. Následně se staralo o zvířátka. Dojení, krmení, hygiena a lékařská ošetření. Nemělo to chybu. Společné jídlo z domácích potravin, vychutnávající za zvuku smíchu (a komárů) spojeného s únavou z práce, bylo jak pohlazení po duši. 

Jací jsou lidé z Aljašky?

Aljaška je proslulá tím, že její obyvatelstvo je tvořené lidmi z celého světa. A to můžu potvrdit. Je to neuvěřitelné, spojuje je právě to rozhodnutí žít v jednom z nejdrsnějších míst světa. Zprvu bych to nazvala, že jsou všichni tak trochu blázni a dobrodruzi (což oboje naprosto podporuju), ale samozřejmě velká část lidí miluje život na Aljašce v centru města.

Plno obyvatel přijelo do Fairbanks za studiem, protože je to právě Fairbanks, kde se nachází jedna z největších a nejlepších vědeckých univerzit světa (to si pište, že mě to teda silně láká). Všichni jsou prostě uzpůsobeni životu v obrovském státě plném divočiny, kde od jihu na sever vede jedna dlouhá silnice, podél níž jsou dvě velká města, a mimo ně pusto prázdno (kromě medvědů, losů, sobů, tun komárů a plno dalšího, co dělá Aljašku Aljaškou).

Velká část lidí na Aljašku přijíždí s vědomím toho, že je to poslední stát, jak se říká, kde je vše dovoleno. Protože plno zákonů pro nás naprosto běžných na Aljašce prostě nenajdete.

Funguje na Aljašca mezi lidmi nějaká forma komunity, právě kvůli tomu, že je tam vlastně jen pár měst, jinak pustina?  

Neskutečná, myslím si, že pro nás pro Čechy, kteří si rádi jedeme to svoje, je hodně věcí nepochopitelných. Ale lidi tam, bez ohledu na cokoli, fungují dohromady.

Pořádání společných večeří je na denním pořádku a setkávání se a seznamování je úplně na jiném levelu. Spojuje vás něco s jinou osobou a najednou už se bavíte, domlouváte, kdy se uvidíte a zvete se na návštěvy.

Druhou věcí je ochota, tím, že tito lidi bydlí v tak extrémních podmínkách, naučili se pomáhat vždy a všude, protože ví, že je to velmi často nezbytné, a že jim vždy taky někdo pomůže. Mně dva neznámí lidé, kterým jsem mohla být jedno, zachránili život (dočteš se později). Pro místní to ale nebylo nic neobvyklého, pro ně to bylo běžné, protože tam, když ti někdo může pomoct, ať už jakkoli a v čemkoli, tak ti pomůže!

Co strava? Co je typické jídlo Aljašky? 

To je taky velmi zajímavé, řekli byste, že lidi žijící většinu roku v zimě, nebudou disponovat zahrádkami a sazeničkami. Je to přesně naopak. Vlastně pěstuje něco úplně každý. Dokonce u jedné rodiny, kde jsem bydlela, drtivou většinu jídla si sami vypěstovali, ulovili, našli. Je neuvěřitelné, jak drahota potravin vytvořila neskutečnou dovednost většiny místních obyvatel si vytvářet a pěstovat velkou část potravy doma.

Co je ale vyloženě místní a typické, jsou houby rostoucí po častých lesních požárech, kterými se místní příroda regeneruje. Typické jsou také losí či sobí steaky, nemělo by vás překvapit, že si jde jen tak někdo zastřelit veverku nebo nějaké ptactvo. Velmi typický je taky lov lososů.  

Jaký největší kulturní šok jsi zažila? 

Asi již zmiňovanou vřelost, ochotu a otevřenost. Což je myslím kulturní šok v plno zemích, kam jako Čech vycestujete. Prostě ne všechny kultury jsou tak individualistické, jako jsme my.

Když se řekne Aljaška, představím si divočinu, co si představíš ty po tvých zkušenostech? 

Představím si přírodu, z nějaké části jako divočinu, z nějaké části prostě jen jako nekonečnou nádheru a něco, co jde úplně mimo představivost. Já byla neustále jen v úžasu, který ve mně přetrvává dodnes. Představím si hory, zvěř, lesy, divoce tekoucí řeky, jezera, ledovce, neuvěřitelné výhledy a bažiny (teaser na storytime). Takže bezbřehá nádhera a divočina dohromady to asi vystihuje.

Dohnala tě divočina Aljašky? (STORYTIME)

No tak to si piš! S šestičlennou ženskou výpravou jsme například lezly na ledovci a spadly jsme do ledovcové řeky a pak při sjíždění Chena River nás chytla bouřka, ale asi nejzáživnější je můj zážitek s bojem tak trošku o život.

Po nezdařeném začátku tracku jsem narazila na bažinu. Chůzi mi začaly znepříjemňovat malé keříkové rostlinky, které se vám otáčí pod kotníky a neobejdete se bez pádu. Každý pád byl vždy obohacen osvěžujícím bahníčkem. Z bažinky po kotníky se postupem času stala bažina po pas a já už se jen brodila.

Jedním krokem to se mnou najednou zahučelo a já byla celá v řece, v ruce jsem držela svoji poslední přefiltrovanou vodu, která uplavala. Nešlo se z toho dostat.

Široko daleko nikdo a nic, signál nula, řvaní a křičení nepomáhalo. Slyšela jsem jen ten houf komárů všude kolem sebe a své pokusy o zpěv proti medvědům. Uslyšela jsem najednou auta, probudilo se ve mně tolik energie, kterou jsem netušila, že mám, a rozběhla jsem se (v bažině se to rovná tak deset kroků za minutu). Teď zpětně vím, že tam žádná silnice široko daleko nebyla, žádný auta tam nejely, ale můj mozek mě tím nakopnul a šla jsem dál.

Bylo už šero, ale tma tam v tomto období není nikdy, takže i když už byla dávno půlnoc, mně přišlo, že je pořád den.

Uslyšela jsem řeku s vědomím, že jsem podle map jednu velkou řeku měla těstě před koncem přecházet, dostala jsem nával energie. Terén se začal proměňovat v les. Z lesa jsem vyšla skrz řeku, jako by tam nebyla.

Na druhém břehu byl manželský pár, který ze mě nemohl odtrhnout zrak. Zachránili mi život.  Dovezli mě ke kolu (na kterém jsem na začátku tracku začínala) uprostřed noci, mohly být tak dvě ráno. Zpětně jsem se dozvěděla, že v dané oblasti je dost medvědů a že se nejednou stalo, že když tam někdo zabloudil, tak už se nikdy nenašel. Poznala jsem, jak hodní lidi můžou být, a jak zrádná může být divočina.

Jak sis Aljašku představovala a jaká pak doopravdy byla? 

Asi jsem žila trochu v takové té představě, že Aljaška je přesně: divočina, zima a život úplně jiných rozměrů. Ale jak říkám, žijete tam naprosto normálně. Teenegeři chodí po obchodech a na párty, brigáduje se ve stáncích kolem silnice, večer si můžete zajít do botanické zahrady na koncerty a zatancovat, a když je nouze a nestíhá se, zaskočit do fastfoodu na jídlo (pořád je to Amerika, žejo).

Co bys doporučila lidem, co se chtějí vydat na Aljašku? 

Připravit se na to, že to nebude dovča. Doporučila bych Aljašku adrenalinovým milovníkům, dobrodruhům a průzkumníkům, lidem, co se nebojí objevovat a učit se novému, co se nebojí zvěře a přírody. Těm, co se chtějí vydat na túry, treky, sjíždění řek a na výpravy po ledovcích. Tip od člověka, co tam letěl jako nezletilý, doporučuju tuto hranici překonat, a až pak se tam vydat. Ulehčí vám to hledání případné práce, a hlavně v drtivé většině už budete mít řidičák, což, jestli se chcete někam vydat a nechcete vše projet s patnáctikilovým batohem na nosiči na kole, jako jsem to dělala já, tak se tam bez auta neobejdete.

Doporučila bych dávku odvahy a těm, co chtějí, tak ať jedou. Protože, ale to nekecám, to fakt stojí za to!

A jaká písničkou ti naladí vibe Aljašky?

Jožin z bážin (protože trauma se musí léčit humorem), ale hlavně See The World od Caamp.

TO NEBO TO : Aljaška edition

1.     ALJAŠKA NEBO ČESKO

Samozřejmě Aljaška byla neuvěřitelná a v plno ohledech předčila jakékoli očekávání, i přesto doma je doma. Všude dobře, na Aljašce skvěle, přesto doma nejlíp.

2.     LEDOVEC NEBO LES

Ledovec byl neuvěřitelný zážitek a ty výhledy byly asi nejkrásnější, co jsem kdy viděla. Les je ale nenahraditelný, jak na Aljašce, tak kdekoli.

3.   LOS NEBO MEDVĚD

Losa se bojím víc jak medvěda.

4.   OKRAJ LESA NEBO DIVOČINA 

Divočina je neuvěřitelná, ale taky nebezpečná! 

5.   CESTOVÁNÍ NA KOLE NEBO AUTEM 

Na Aljašce možná autem, ale to jsem bohužel nemohla vyzkoušet. Kolo je prostě kolo. I když roadtripy jsou k nezaplacení.

6.   SNÍDANĚ NA LEDOVCI NEBO SNÍDANĚ V LESE 

Oboje je naprosto dokonalý, ale snídat s tím výhledem na nekonečný led a nejkrásnější hory, co jsem kdy viděla, je nenahraditelný.

7.    NEFILTROVANÁ VODA NEBO SOBÍ STEAK

8.   PŘEŽÍT NEBO PŘELSTÍT 

9.  SOLO TRIP NEBO TRIP S PARTOU

Oboje má své kouzlo, to nejde říct.

10.  JET LAG NEBO KOMÁŘI

I když jich tam byly tuny a nesnáším je, pořád lepší, než prospat zbytečné hodiny na tak dokonalém místě, jako je Aljaška. Takže komáři, do boje!