Chtěl/a bys pracovat v zahraničí a zaujala tě pozice au-pair? Tak určitě čti. Podělím se s tebou o mé osobní zkušenosti a prozradím ti, na co si dát pozor. Dozvíš se také, jak to funguje v jednotlivých zemích a kde najít fajn rodinku.
Vždy záleží, kam se chceš jakožto au-pair vydat. Nejjednodušší je to samozřejmě po Evropské unii, kde nepotřebuješ žádné dodatečné dokumenty. V takovém případě je nejlepší si rodinu najít přes stránku www.aupairworld.com, jak jsem to udělala i já.
Najdeš tam záliby rodin, předchozí hodnocení od au-pairek a můžete přes ně společně s rodinou sepsat i oficiální smlouvu. Další alternativou jsou také facebookové skupiny. Ty najdeš po zadání klíčového slova „au-pair“ a dané oblasti/země.
Pokud se však chceš vydat do USA, Kanady nebo nějaké daleké země, tak musíš zvolit agenturu, která ti s vycestováním pomůže. U nás jsou nejznámější EF, Cool Agent, Aupair CZ/SK nebo Student Agency. V tomto případě se ale nevyhneš agenturnímu poplatku, který se například u USA pohybuje od pěti do deseti tisíc. Dále pak také budeš muset zaplatit poplatek tamní ambasádě, a to okolo pěti tisíc Kč. Pozice většinou bývá cca od 18 do 26 let. Například do Itálie a Španělska ale můžeš už v 17.
Vždy strašně moc záleží na domluvě s rodinou. Běžné je však pracovat okolo 20–25 hodin týdně. Já jsem třeba pracovala ještě méně, cca 12. Víkendy mívají všechny au-pairky volné. Rodina se s nimi však může domluvit na občasném hlídání, za který by měly dostat příplatek. No a co vlastně děláš? To se také liší, především podle věku dítěte. Pokud máš na starosti někoho do dvou let, tak se často nevyhneš ani přebalování.
Se staršími dětmi pak hraješ hry, děláš s nimi domácí úkoly, vozíš je na kroužky a podle domluvy s tvojí host family jim připravuješ jídlo. Oni ti na oplátku poskytnou přístřeší, veškeré jídlo ti platí a ještě dostáváš týdenní mzdu. V EU to dělá většinou okolo 100 euro týdně, v USA si pak přijdeš na 200 dolarů týdně.
Já jsem se ve svých sedmnácti letech vydala na dva měsíce do Madridu a měla jsem na starosti dvouletou Leonor. Rodičům však šlo zejména o to, abych na ni mluvila anglicky, a tak jsem s ní sama skoro vůbec nebyla. U dvouletého dítěte, které sotva rozumí své rodné řeči, to pro mě však bylo velmi náročné. Holčička se navíc také velmi často vztekala a byla to moje vůbec první zkušenost s dětmi.
Během svého pobytu jsem se ale velmi zdokonalila v angličtině i španělštině a seznámila jsem se s au-pairkami z celého světa. Mělo to ale i nevýhody. Například moje rodinka byla extrémně pedantská na úklid. Domů jim chodila uklízečka pětkrát týdně a oblékali se vesměs jen do bílého oblečení. Do manuálu mi také napsali, že u nich doma je běžně se sprchovat třikrát denně a vesměs mi nadiktovali jejich ranní rutinu.
Měli také velmi specifické hygienické návyky a téměř mi zakazovali přinést si domů vlastní jídlo. Jinak to ale byli docela v pohodě lidé, se kterými se dobře kecalo o politice, vzdělávání a cestování. Své zkušenosti vyjet do Španělska jako au-pair tak určitě nelituji, i když to pro mě bylo občas docela náročné.
Pokud tedy o této pozici přemýšlíš, určitě si dej záležet s výběrem rodiny, čti jejich recenze a neboj se řešit problémy s tvou agenturou.