Občas můžeme mít představu, že se nám vztahy prostě stanou a vzniknou samy od sebe, ale pravda je taková, že si je vytváříme sami. A jak se vlastně spřátelit s novými lidmi nebo s těmi, které známe jen povrchově?
Být si s někým pocitově blízko je důležité a všichni k tomu tíhneme. Chceme mít opravdové propojení s druhými a chceme být pochopení. „Klíčem k blízkému přátelství je intimita a velkou součástí intimity je schopnost být plně sám sebou a být vnímán a chápán druhými,“ říká doktorka Chen, sociální psycholožka a profesorka psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley.
Klíčovým prvkem pro vytvoření intimity je také oboustranná snaha. Doktorka Chen vysvětlila, proč se všichni lidé, které znáš z Facebooku nebo Instagramu, nemusí nutně počítat mezi blízké přátele:
Důležitou součástí intimity je, že oba lidé mají pocit, že je ten druhý vidí a chápe.
Nová studie publikovaná v časopise Journal of Social and Personal Relationships říká, že v průměru trvá asi 50 hodin, než někoho začneš považovat za příležitostného přítele, 90 hodin, než se z něj stane skutečný přítel, a asi 200 hodin, než se z něj stane blízký přítel.
Sbližování se s někým novým nebo i se stávajícími přáteli, které vidíme jen jednou za čas, vyžaduje čas, snahu a cílevědomost.
Než se můžeme pokusit o sblížení, potřebujeme mít jistotu, že o to má zájem i druhá strana.
Pokud o přátelství máš zájem a vidíš, že byste si s druhým člověkem dost rozuměli, budeš muset sám/sama zahájit konverzaci, napsat jim, zeptat se, zda by chtěli něco podnikout.
Nejlepší je někoho vidět v reálu. Pozvi dotyčného na kafe, oběd nebo na nějakou fun aktivitu. Dej najevo, že máš zájem o společně strávený čas.
Pokud se ale snažíš jen ty a z druhé strany zájem nepřichází, asi to nebude ten pravý přítel, který to s tebou myslí dobře.
Všichni se občas cítíme roztěkaní a nesoustředění. To se může stát, i když děláme něco příjemného, například mluvíme s někým, koho chceme poznat.
Ale odtažitost a nesoustředěnost může působit jako nezájem a je to velice neslušné, zejména pro někoho, kdo tě tak dobře ještě nezná.
Na mobil v konverzaci zapomeň a dokaž člověku, že máš zájem o reálnou konverzaci. Musí to ale platit i z druhé strany.
Ne vždy musíš se vším, co říká druhý, souhlasit. Jasně, že je skvělé, když máte něco společného, to ale neznamená, že musíte být vždy ve všem stejní. Nesouhlas nebo jiný názor nemusí být překážkou, pokud je představený s respektem a slušně. Spousta lidí naopak nemůže vystát, když s ním člověk neustále souhlasí a přikyvuje. Prostě buď sám/sama sebou a ten správný člověk to ocení.
Vztahy by neměly být jednostranné. Nebudeš mít moc dobré přátelství, pokud tě druhý člověk také nepozná. Vedle kladení otázek se snaž podělit i o věci, které se tě týkají.
Někteří lidé se mohou cítit nepříjemně, pokud o tom, s kým mluví, vědí velmi málo, nebo když mají pocit, že z druhého musí informace „tahat“. Takže sdílení věcí o sobě jim můžeš pomoct cítit se uvolněněji a blíž k tobě.