Přihlášení se k heyfomo
5 LETOŠNÍCH SINGLŮ, KTERÉ BY BYLA ŠKODA MINOUT, pt. 3
Řekněme si to zcela otevřeně, přátelé. Rok 2022 stojí totálně za hovno. Jeho jediným plusem je, že nám dal kvanta skvělé hudby v mainstreamu i mimo něj. Po pěti měsících je proto na čase rozšířit seznam mých oblíbených deep cuts, které rozhodně stojí za to zchecknout.
Honorable mentions: Miss Petty – Mega Kozy, Jessie Ware – Free Yourself, Wings of Desire – Choose A Life
1. The Dare – Girls
Harrison Patrick Smith, který má tuhle věc na svědomí, je sice ostřílený muzikant, ale pro jeho nový projekt The Dare je Girls premiérou. A nutno říct, že já tak skvělý debutový singl sakra dlouho neslyšel. Připomíná LCD Soundsystem, ale ne příliš okatě, je vtipný, má drive a baví od začátku až do konce. Ještě aby ne, když má jen něco málo pod dvě minuty… Jsou to ale dvě minuty mimořádně povedeného dance-punku, který mi v roce 2022 dlouho chyběl.
2. Black Dresses – GAY UGLY AND HARD TO UNDERSTAND
Ada a Devi za své krátké působení jako kapela stihly vyprodukovat jedny z nejlepších noise-popových počinů dekády, z nichž zejména na tom debutovém – WASTEISOLATION – byly primárním tématem zkušenosti dvou trans žen snažících se přežít v cisnormativním světě. To z Black Dresses udělalo důležité zástupkyně LGBTQ+ komunity na hudební scéně a moderní trans ikony. Proto mi bylo upřímně smutno, když v roce 2020 ohlásily rozpad a následně i stáhly všechnu svou hudbu ze streamovacích platforem. Důvodem jejich disbandingu byla mimochodem vlna hejtu na TikToku (kde jinde). Rok nato však, k překvapení všech, duo vydalo novou desku, kterou letos následovala další, s naprosto geniálně unsettling přebalem a názvem Forget Your Own Face.
Ta je mým personal favorite Black Dresses albem a za poslech stojí rozhodně celá – vypíchnout z ní každopádně musím GAY UGLY AND HARD TO UNDERSTAND, a to hlavně kvůli lyrics. Lines o tom, že RuPaul udělal „being gay uncool“, nebo sloka, ve které Devi komentuje stav queer hudební scény, zatímco paroduje sebe sama (Off my old CD / You could copy a track / Sell it to Roadrunner / Make your money back / It's the corniest shit, put Travis Barker on it / Oh my god, what the fuck is your problem?), jsou prostě skvost.
3. Caramel – Amore Mio
Už v lednu jsem psal, že bys letos měl tyhle melancholiky z Brnéčka bedlivě sledovat. Pokud jsi tak učinil/a, určitě už znáš jejich aktuální singl Amore Mio, na kterém kapela skoro kompletně upouští od svých dosavadních a ověřených zvukových palet a postupů a představuje se ve zcela novém světle. Singl mi svým lehkým slowcore vibem a basovými linkami nenápadně evokuje třeba Michelle Gurevich, aniž by mu však chybělo to, co je tolik signifikantní pro Caramel – vokální projev, se kterým zpěvák Matyáš Kyncl zpívá vlastní, jako vždy na hraně poezie balancující, text.
Ten nejenže je opět skvěle napsaný a nafrázovaný, ale i funkční – z refrénu dělá na první dobrou zapamatovatelný popěvek (Jsme zakletí / Ptáci z perletí / Amore mio, amore mio), který na nedávném pražském koncertě zpívalo spolu s Matyášem i celé publikum, které ho ten večer slyšelo poprvé. I přes lehké výhrady, které mám k výslednému mixu, si myslím, že jde o jednu z nejlepších věcí, která letos z československé scény vzešla. A z toho, co mi Matyáš naznačil, to vypadá, že se na další věc od Caramel můžeme těšit už v listopadu.
4. black midi – Welcome To Hell
Když jsem se letos v květnu udýchaně škrábal od tramvajové zastávky do Meetfáče, kde ten večer hrála tahle pětice, neměl jsem tušení, co mě čeká za zážitek. Nepředpokládal jsem samozřejmě nic míň než parádní koncert – vždyť black midi jsou bez nadsázky jednou z nejlepších britských kapel současnosti, ale tohle?
Z vydýchaného sálu jsem odcházel po poctivé hodině a půl s pusou dokořán a jistotou, že jsem právě zažil jeden z nejlepších koncertů v životě. Málem mi spadla čelist, když mi kamarádka jen tak letmo oznámila, že těm profi muzikantům, jejichž show strčila s přehledem do kapsy i Depešáky, je kolem dvaceti. DVACETI! Mindfuck. Ještě k tomu stihli vydat už tři desky, z nichž ta poslední, Hellfire, vyšla letos a obsahuje i tenhle naprosto boží singl, který zní na nahrávce skoro stejně skvěle jako tenkrát naživo.
5. Jockstrap – Glasgow
Jojo, už jsou tu zase. Naposledy jsem na tohle duo upozorňoval před půl rokem ve spojení se singlem Concrete Over Water. Od té doby vydali svou debutovou desku I Love You Jennifer B, které ještě předcházel release skladby Glasgow. Ta dost jasně předeslala, že album naplní přinejmenším vysoká očekávání, která od něj měl každý, kdo už na Jockstrap v minulosti narazil – a přesně tak se stalo. Proto těm z vás, které nadchne tenhle singl, doporučuju poslechnout celou desku, vážně stojí za to.