Přihlášení se k heyfomo
2000's kids starter pack – jaké to bylo vyrůstat v nultých letech?
Pojďme si společně zavzpomínat na časy, kdy jsme ještě nemuseli řešit školu, práci nebo nájem. Jaké to bylo v začátcích „těch internetů“, kdy jsme k ježíšku dostali první mobil a pak jsme si se spolužáky na základce posílali písničky, většinou i o hodině, protože to trvalo děsně dlouho?
Vyrůstání v roce 2000
Nokia po tátovi v plastovém obalu, peněženka na klíčence kolem krku, v ruce Tamagoči a na zádech aktovka (za nás zrovna frčel motiv Hledá se Nemo). Základka každému přináší spoustu vzpomínek, těch hezkých i méně hezkých. Já se třeba vždycky těšila, až si po škole zajdu do knihovny na počítač, kde bylo prvních 30 minut zdarma, zahraju si něco na Superhrách a potom doma ještě The Sims 2.
Hry nás u jednoho počítače často hrálo několik – nebo teda spíš jeden hrál a ostatní čekali, až na ně přijde řada. Taky to byla doba Nintenda DS a elektronických diářů s průhledným designem, když se tedy na Vánoce zrovna poštěstilo. Zároveň jsme z Walkmanů a CD přehrávačů (kde nám hrály pohádky) přecházeli na MP3, ti největší frajeři měli iPod a zamotaná sluchátka byla náš nepřítel.
Největší radost ale nastala právě s prvním mobilem – často byl sice zděděný, ale aspoň Had na něm byl. S barevnými displeji přišla na trh i spousta nových her, ale protože ještě nebyl App Store nebo Google Play, sháněly se dost blbě. Vyzvánění, tapety i hry se kupovaly prostřednictvím SMS podle kódu ze zadní strany časopisu, a to s dost omezeným výběrem. Mělo to i svůj půvab, v téhle době byl asi designově nejpestřejší výběr telefonů a taky přišly první dotykáče, ještě s tužtičkami.
Největší nadělení bylo, když se v mobilu omylem kliklo na ikonu internetu, jehož použití stálo naše rodiče spoustu peněz, nebo když jsme měli málo kreditu na psaní zpráv a telefonování. Taky nebyla zrovna zábava to čekání, než se všechno zapne, načte, rozeběhne, stáhne, nainstaluje nebo pošle (na mobilech tehdy přes infračervený port nebo bluetooth). Aspoň ta baterka měla celkem výdrž.
Závislost, nebo povinnost?
Závislost na digitálních technologiích ohrožuje v Česku statisíce lidí, tyká se to i tebe?
Přesto naši generaci ještě nepovažuji za odrostlou na mobilech. Pořád jsme chodili ven a někdy si je nechávali doma, což dnes téměř nepřipadá v úvahu. Se smartphony jsme srostlí a je to pohodlné - můžeme si téměř kdykoliv a kdekoliv zjistit cokoliv a být na dálku spojeni s přáteli a rodinou.
Musíme však počítat i s riziky, která tenhle zvyk přináší: stres, úzkost, problémy se spánkem a úskalí sociálních sítí. Zároveň se trochu stírá hranice mezi osobním a pracovním životem, zvlášť když máme možnost pracovat z domova. Proto buďme uvědomělí a zkusme si ten telefon nechat doma alespoň tehdy, když jdeme na zahradu, nebo třeba v jiné místnosti v režimu letadlo.
