15 NEJLEPŠÍCH DESEK ROKU 2022

1. Beyoncé – RENAISSANCE (Columbia / Dance pop, House, Contemporary R&B)

Nad tím, jaké album by mělo obsadit první příčku tohohle žebříčku, jsem přemýšlel dlouho. Celou dobu jsem ale moc dobře věděl, jak by to mělo dopadnout. Fakta totiž mluví naprosto jasně – albem roku je prostě RENAISSANCE. Jeho koncept, výsledné provedení, význam na mapě letošní hudby, ale hlavně kulturní přesah z něj dělají naprosto unikátní, signifikantní a neotřelou nahrávku, jejíž plný vliv pochopíme až za několik (možná desítek) let. Neříkám, že je RENAISSANCE nutně kvalitativně nejlepší – není. Dalo se zkrátit o několik málo přebytečných cuts, jak jsem ostatně psal v recenzi. Year-end listy podle mě však mají hodnotit víc než kvalitativní stránku věcí, které seřazují. A v takovém případě strčila Queen Bey, ke které jsem měl ještě vloni zcela neutrální vztah, všechny ostatní do kapsy.

Zkus tracky: ALIEN SUPERSTAR, CUFF IT, ALL UP IN YOUR MIND     

2. Black Country, New Road – Ants From Up There (Ninja Tune / Art-rock, post-rock, chamber pop)

Druhé studiové album kapely, kterou britští kritici nazývali „nejlepší na světě“ už v době, kdy neměla venku jediný singl, nemohlo dopadnout jinak než skvěle. Ants From Up There je řemeslně dotažená, komplexní, barvitá a emocionálně hluboká deska, která ukázala britský septet ve zcela jiném světle než o poznání syrovější debut. Stejné zůstaly jen humorně tragické texty (bývalého) frontmana Isaaca Wooda, které zpěvák přednáší s odzbrojující teatrálností sobě vlastní. Wood kapelu bohužel čtyři dny před vydáním alba opustil kvůli rozvrácenému psychickému zdraví. Zbytek bandu jede naštěstí dál a music nerds už netrpělivě čekají, s čím přijde příště.

Zkus tracky: Chaos Space Marine, Good Will Hunting, The Place Where He Inserted the Blade

3. black midi – Hellfire (Rough Trade / Avant-prog, experimental rock)

Nejdůležitějším exportním artiklem Spojeného království nejsou ani auta, ani drahé kovy, ani hrníčky s podobiznami královské rodiny, nýbrž rockové kapely. Britové zkrátka vždy uměli jako nikdo jiný. A jedním z důkazů, že tomu tak je dodnes, jsou právě black midi. Parta tří docela čerstvých dvacátníků, kteří mají na kontě už tři výborné desky. Z nich na té letošní, Hellfire, zaujímá trio svůj zatím nejradikálnější postoj ke skladbě, zvuku a struktuře, výsledkem čehož je jedna z nejzásadnějších prog-rockových nahrávek poslední dekády.

Zkus tracky: Welcome To Hell, Still, The Defence

4. Sevdaliza – Raving Dahlia (Mucky / Art pop, alternative R&B, trip hop)

EP, se kterým v únoru Sevdaliza nastavila laťku pro tento rok setsakra vysoko a které rozhodně ustálo test času.

Zkus tracky: System, High Alone, Everything Is Everything

5. Jockstrap – I Love You Jennifer B (Rough Trade / Art pop, glitch pop)

Londýnské duo Jockstrap, jehož zpěvačkou je mimochodem Georgia Ellery z výše umístěných Black Country, New Road, letos konečně navázalo na své brilantní EP Wicked City, na kterém představilo svůj neotřelý a distinktivní mix art popu, glitche a noisu. Na dlouho očekávané desce I Love You Jennifer B dvojice obrousila hrany své drzosti, která tolik sálala právě ze zmiňovaného EP skrze ty nejchaotičtější noise experimenty. A ačkoliv to byla právě ona frackovitost, která mi na Jockstrap od začátku imponovala, jistá větší rozvážnost letošního debutového LP mi nevadí. I s ní Jockstrap zůstává mezi těmi zdaleka nejjedinečnějšími hudebními projekty současnosti.

Zkus tracky: Neon, Greatest Hits, Concrete Over Water, Debra, Glasgow

6. Viagra Boys – Cave World (YEAR0001 / Dance punk, post-punk)

Viagra Boys svou parodií na machismus implementovanou do směsi post-punku, art punku a punk bluesu bavili už na předchozí desce Welfare Jazz, ale k dokonalosti vše dovedli až na letošní Cave World. Ta je tak trochu jiným quarantine albem. Švédská kapela se na ní vydává zpět po časové ose evoluce až do pravěku, kdy lidé žili v jeskyních, a upozorňuje na stírající se kontrast se stavem dnešní společnosti a jejího chování v době světové pandemie. Daří se jim na desku tímto způsobem dostat seriózní témata, ale neztratit přitom humor sobě vlastní. 

Zkus tracky: Punk Rock Loser, Big Boy, Ain’t No Thief           

7. Black Dresses – Forget Your Own Face (Blacksquares / Electro-industrial)

Brilantní noise a post-industrial duo na letošní krátké studiovce představilo nejlepší materiál své disbanded éry – Black Dresses totiž jako kapela stále oficiálně neexistují. To jim však nebrání tvořit novou hudbu plnou sebeparodie a trefné LGBTQ+ commentary. A ještěže tak. 

Zkus tracky: No Normal, Money Makes You Stupid, Gay Ugly and Hard To Understand

8. Yeah Yeah Yeahs – Cool It Down (Secretly Canadian / Indie Rock, Alternative dace)

Návrat legendární indie-rockové kapely po bezmála deseti letech se, stejně jako snad každý jiný comeback these days, neobešel bez vlivu dnes tolik populárního synth-popu. V podání legendární newyorské party však nejde o na první poslech zřejmý kalkul, ale ani o další únavný a generický pokus o přijetí zvuku, který interpretovi není ani trochu vlastní. Cool It Down je parádní žánrový crossover, který se ještě k tomu skvěle poslouchá. Hned na prvním tracku navíc hostuje Perfume Genius. Je proto těžké potom nemilovat celé album. 

Zkus tracky: Spitting Off the Edge of the World, Wolf, Burning        

9. FKA twigs – CAPRISONGS (Atlantic / Alternative R&B, Art-pop)

Rok 2022 začal 14. ledna, alespoň co se hudby týče, releasem mixtapu CAPRISONGS. Na něm se jeho autorka FKA twigs ukázala v novém světle. Vykašlala se na avantgardní opusy, kterých byly oba její dosavadní projekty plné, a vyměnila je za přímočaré popové melodie, které prostě baví. 

Zkus tracky: oh my love, meta angel, thank you song

10. Diamanda Galás – Broken Gargoyles (Intravenal Sound Operations / Dark Ambient, Experimental)

Ooof… V životě jsem slyšel hodně znepokojující a disgusting hudby. A tohle letošní album undergroundové legendy Diamandy Galás mezi ni nejenže rozhodně patří, ale na pomyslném seznamu zároveň vyčnívá jako jeden ze zdaleka nejznepokojivějších hudebních projektů, o které jsem měl kdy tu čest zavadit. Čest proto, že v tomhle případě nepoužívám slovo „nechutný“ jako invektivu. Broken Gargoyles je disgusting v tom nejlepším slova smyslu. 41 minut čirého cursed zla a šílenství. V němčině. Mňam.

Zkus tracky: Jsou tam dva. Takže oba.      

11. The Smile – A Light for Attracting Attention (XL / Art-rock)

Radiohead se jako kapela, zdá se, bohužel nadobro rozpustili. Thom Yorke však vstoupil do roku 2022 se zbrusu novým projektem, kapelou The Smile. A její debutová deska je výborná. Obzvláště co do produkce a struktury, a to jak skladeb, tak celé nahrávky, jí prakticky není co vytknout. Jen jednu, zato však poměrně zásadní vadu A Light for Attracting Attention má, a nedokážu ji neslyšet i po odhození posledních kousků nostalgie z rozpadu původní formace, zkrátka to nejsou Radiohead. Něco tomu, racionálně vzato, chybí. Ale deska je to skvělá, to bezpochyby. A díky za ni.

Zkus tracky: The Same, You Will Never Work In Television Again, The Smoke                                     

12. Fontaines D.C. – Skinty Fia (Partisan / Post-rock goth rock)

Po skvělém předloňském A Hero’s Death se irský post-punk band znovu překonal a naservíroval goth rockem říznutou desku Skinty Fia. Ta sice po odeznění posledních tónů svého zcela brilantního otvíráku chvílemi opravdu není stoprocentní, ale jako celek funguje výborně.

Zkus tracky: In ár gCroíthe go deo, Jackie Down the Line, Skinty Fia      

13. Weyes Blood – And In The Darkness, Hearts Aglow (Sub Pop Records / Baroque pop)

Nejkouzelnější písničkářská deska letoška s nezaměnitelnou atmosférou. Weyes Blood je obrovský talent.

Zkus tracky: It’s Not Just Me, It’s Everybody, God Turn Me Into a Flower, Hearts Aglow

14. Kendrick Lamar – Mr. Morale & The Big Steppers (PGLang / Concious Hip-Hop)

Ač ne tak komerčně úspěšné, jako předešlá DAMN, ani zdaleka tak geniální, jako masterpiece To Pimp a Butterfly, Kendrickovo letošní dvojalbum stvrdilo jeho roli CEO současné rapové scény. 

Zkus tracky: N95, Die Hard, Count Me Out

15. Spoon – Lucifer On The Sofa (Matador Records / Indie rock)

O tom, že matadoři ze Spoon umí, není pochyb. Se svou aktuální deskou se mezi těmi předchozími z posledních let překonali. Hromada catchy indie-rockových tunes, které prostě baví. 

Zkus tracky: The Hardest Cut, Wild, My Babe