Přihlášení se k heyfomo
Sevdaliza slays again. Proč je její Raving Dahlia jeden ze zatím nejlepších projektů roku?
Sevdaliza na svém novém, bezmála půlhodinovém EP experimentuje s minimální produkcí, klubovou elektronikou i folkem. I když se EP obešlo skoro bez konceptu, zní na něm zpěvačka nejlépe za poslední roky.
Vztah k interpretovi: Fanouškovský, obdivný, avšak jistě ne nekritický.
Oblíbené starší album: ISON
Žánry: Art-pop, Trip-hop, Avant-pop
FAVs: System, High Alone, Everything Is Everything
NAHs: N/A
Sevdaliza je režisérka, vizuální umělkyně, producentka a žánrově nedefinovatelná hudebnice. Sice vychází znatelně z trip-hopu a její hudba bývá definována jako downtempo, v jejím případě to ale zdaleka nestačí. Na některé její songy by totiž člověk mohl připlácnout deset různých žánrových nálepek a stejně by mu to bylo k ničemu. Sevdaliza totiž často zní, jako kdyby vytvářela svůj vlastní hudební směr.
V tom na novém EP vesele pokračuje a zahrnuje do něj prvky psych-rocku a folku. To napověděl už singl High Alone, který se pro mě na první dobrou stal top songem roku. Byl překvapením, jaké bych od Sevdalizy v životě nečekal, ačkoliv vím, že bych vlastně měl. A začalo mi být jasné, že tenhle projekt je začátkem změny ve zpěvaččině tvorbě.
Nebudu lhát, té představě jsem se vůbec nebránil. Nebyl jsem totiž tak úplně fanouškem poslední studiovky Shabrang a doufal jsem, že Sevdalizu brzo uslyším v nové poloze, řeknu si „wtf“ a měsíce potom nebudu poslouchat nic jiného. And here we are! Wtf aspektů má Raving Dahlia tolik, že bude doslova jednodušší vyjmenovat momenty, ve kterých EP žádná velká překvapení (alespoň po stránce zvuku) nepřináší.
Jedním takovým momentem je otvírák System, trip-hopová slast s jedním z nejlepších textů, které Sevdaliza kdy vyprodukovala („And I’m too sensitive to be your pedestal“), produkčně znějící jako Massive Attack v jejich nejlepší formě. Nijak šokujícím nebyl už v době, kdy vyšel jako lead single, The Great Hope Design – klasický Sevdaliza song, kterému zbytek EP svým odlišným zvukem vůbec nelichotí. Je ale třeba vypíchnout jeho skvělou produkci.
Největším wtf momentem na EP je skladba Everything Is Everything, která Sevdalizu představuje jako dance-popovou divu, I guess? I přes prvotní asympatie a stále trvající zmatení, jsem si tuhle klubovku naprosto zamiloval a její refrén mi teď žije v hlavě rent-free.
Zbytek EP, Human Flow a High Alone, jsou skvělé skladby, jejichž zvuk Sevdalize až překvapivě sluší. Tracklist uzavírá remix dnes už staršího singlu Oh My God. Ten je sice fajn a koresponduje s klubovou náladou pramenící z Everything Is Everything, ale ve výsledku působí jako filler, což je škoda.
Stejně jako všechna Sevdalizina hudba zní i ta na Raving Dahlia, jako by ani nebyla z našeho světa, ale z jeho odvrácené strany pod zemským povrchem. Zároveň mi připadá, že má healing power. Jako by sice hrála někde hluboko pod námi, ale zároveň byla semínkem, ze kterého z té temnoty na zemi vyklíčí, vyroste a rozkvete ten nejkrásnější strom. A tohle hippie dippie klišé, co jsem ze sebe právě k mému překvapení vyzvracel, budiž tomu důkazem.
Hodnocení: 85 %