Podle nedávné analýzy zveřejněné v časopise Work, Employment and Society, se ženy, které jsou lépe placené, vzpírají genderovým stereotypům. Následně tak zastávají více domácích prací, aby je kompenzovaly.
Z historického hlediska ženy v Americe plnily více domácích prací – kvůli nemožnosti pracovat mimo domov, méně pracovním hodinám a nižšímu platu. Tento sociální konstrukt ale dle studií přetrvává dodnes.
Joanna Syrda nedávno přišla s novou analýzou, která navíc tvrdí, že v domácnostech, kde mají ženy větší plat, vykonávají ještě víc domácích prací než je běžné. Nejčastěji se tento efekt objevuje mezi čerstvými rodiči. Zdá se tak, že především rodičovství způsobuje tento tradicionalizační efekt.
Joanna Syrda ve svém výzkumu využila výzkum Institutu rodinných studií a zkoumala vztah mezi příjmem a dělbou domácích prací u více než 6000 heterosexuálních manželských párů v letech 1999 až 2017. Podle analýzy ženy s dětmi, které vydělávají méně než polovinu příjmů domácnosti, zredukovaly své domácí práce z 18 na 14 hodin týdně. Jakmile však překročily svým platem polovinu příjmů domácnosti, začaly znovu dělat okolo 16 hodin domácích prací týdně. Na druhou stranu muži, kteří se většinově podíleli na příjmech domácnosti, zastávali 6 až 8 hodin domácích prací týdně. Následně, když je jejich manželka příjmem převýšila, počet hodin se snížil.
Výzkumnice předpokládá, že ženy které vydělávají více než jejich manželé, porušují tradiční genderové stereotypy, a začnou proto dělat víc domácích prací, aby je kompenzovaly.
Misty L. Heggeness, ekonomická výzkumnice, která též provedla výzkum domácností s dvojím příjmem, tímto zjištěním dle svých slov překvapena není: „Společenské genderové normy se v souvislosti s rodičovstvím zesilují. Ženy nakonec tráví nepřiměřený čas s malými dětmi kvůli porodu, kojení a poutu, které se z těchto aktivit vyvine. To se promítá do mnoha úkolů – přebalování, odkládání dětí k spánku, vaření."
Heggeness tvrdí, že není žádný důvod, proč by se muži nemohli věnovat domácím pracím stejně jako ženy. Nejdůležitějším se nakonec ale stává neustálá komunikace z obou stran a nutnost vyjádřit své vlastní potřeby.