Nový film od studia Ghibli je konečně i v českých kinech a tady máš ode mě důvody, proč na něj (ne)vyrazit.
Režisér a malíř Hajao Mijazaki již u několika posledních filmů oznamoval, že budou jeho úplně poslední – akorát to nikdy nevydržel a pustil se do dalšího projektu, tentokrát asi nejosobnějšího ze všech, za který si nedávno odnesl Zlatý glóbus.
Chlapec a volavka vznikal déle než předešlé snímky – přeci jen je většina záběrů kreslena ručně a Mijazaki již nedokáže tvořit takovou rychlostí ve svých 83 letech. V roce 2003 se stal dosavadním nejstarším držitelem Oscara za film Cesta do fantazie, a to mu bylo teprve 62 let.
V animovaném filmu vidíme jeho autora ve dvou postavách – v mladém chlapci, který přišel o matku a jehož otec vytváří letadlové díly, což je příběh téměř totožný se životem režiséra. Nebo ve stárnoucím muži, který vytváří vlastní svět a marně hledá svého dědice, podobně jako Mijazaki, který je opravdu jediný svého druhu.
Za mě je to nejghibliovatější film ze všech – nechybí v něm nekonečné travnaté louky, oblaka, ani mořské vlny, malé roztomilé postavy, spirituální téma života a smrti, postavy silných žen a mluvící zvířata (tentokrát ptáci). Soundtrack opět zařídil legendární Joe Hisaishi až nelibozvučnými melodiemi s dramatickými pauzami.
Po smrti své matky a zmizení své macechy se je na popud neodbytné volavky vydá hledat do tajemné věže, která spojuje svět živých se světem mrtvých. Při tajuplné cestě porozumí, jak tento svět funguje, a potká jeho pána – svého prastrýce –, který se jej snaží přemluvit, aby po něm převzal vládu. Vrátí se do světa živých, ve kterém trpí, nebo zůstane ve světě spolu se svou matkou a její sestrou?
Titulky a slzy v očích, otevřená pusa a spousta nezodpovězených otázek. Mijazaki tak, jak ho máme rádi. Zaslouží si 9 bodů z 10.
IMDB slibuje 7.6, CSFD 79 % a Rotten Tomatoes dokonce 97 %.