Válečné zločiny, zločiny proti lidskosti i genocida. Jak Rusko na Ukrajině vážně porušuje mezinárodní právo

Před několika dekádami, po dvou destruktivních světových válkách, se mezinárodní společenství rozhodlo zastavit rozsáhlé umírání civilistů během válek a ozbrojených konfliktů. Byla tak vytvořena pravidla války, která stanovují chování všech zúčastněných stran – a mimo jiné zakazují zabíjení civilistů, mučení zajatců nebo odpalování smrtících zbraní na civilní objekty.

Ustanovená pravidla války jsou zaznamenána v mezinárodních smlouvách, jako jsou například Ženevské úmluvy, Římský statut a další mezinárodní zákony a dohody, z nichž mnohé podepsalo právě i Rusko. Co ale mezinárodní humanitární právo vůbec stanovuje?

Mimo jiné poskytuje ochranu civilistům a dalším nebojujícím osobám před nebezpečím ozbrojeného konfliktu a zabývá se prostředky a metodami vedení války všemi stranami konfliktu. Kromě toho také stanovuje, že strany musí vždy rozlišovat mezi bojovníky a civilisty, že civilisté nesmí být nikdy záměrným cílem útoků a že strany konfliktu jsou povinny přijmout veškerá možná opatření k minimalizaci škod na civilním obyvatelstvu a civilních objektech.

Rusko porušilo mezinárodní právo hned několikrát, například když před plnohodnotnou invazí v únoru 2022 uznalo Doněckou a Luhanskou oblast za nezávislé státy. Kromě toho ale porušilo také například Chartu OSN, a to už v roce 2014, kdy invaze Ruska na Ukrajinu začala – Charta totiž státům zakazuje používat sílu a požaduje respektování nezasahování v rámci svrchovanosti a územní celistvosti jiných zemí. Jak přesně se ale Rusko dopouští válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy?

Válečné zločiny

Válečné zločiny se omezují striktně jen na situace válečných konfliktů. Podle článku 8 Římského statutu patří mezi válečné zločiny:

úmyslné zabíjení, mučení nebo nelidské zacházení
nezákonná deportace nebo transfer nebo nezákonné uvěznění
úmyslné vedení útoků proti civilnímu obyvatelstvu a civilním objektům
napadání nebo bombardování měst, vesnic, obydlí nebo budov, které nejsou bráněny a které nejsou vojenskými cíli

Ruské bombardování už zdecimovalo nemocnice, školy i obytné domy, a to včetně například divadla v Mariupolu, v němž se ukrývaly stovky dětí, nebo železniční stanice v Kramatorsku, kde čekaly tisíce lidí, aby ruským útokům unikly. Odchod ruských vojsk z měst, jako je Buča, Černihiv nebo Sumy, navíc odhalil scenerie krveprolití mezi civilisty, masové hroby i zprávy o znásilňování a mučení.

Zločiny proti lidskosti

Podle článku 7 Římského statutu se zločinem proti lidskosti rozumí kterýkoli z činů, který byl spáchán jako součást systematického útoku namířeného proti civilnímu obyvatelstvu. Patří mezi ně:

vražda, vyhlazování, mučení
deportace nebo násilný přesun obyvatelstva
věznění nebo jiné závažné zbavení fyzické svobody v rozporu se základními pravidly mezinárodního práva
znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, nucená sterilizace nebo jakákoli jiná forma sexuálního násilí
násilné zmizení osob

Rusko se dopustilo zločinů proti lidskosti, a to včetně zabíjení ukrajinských mužů, žen a dětí ve stylu poprav, mučení zadržovaných civilistů bitím, mučení elektrickým proudem a předstíranými popravami, znásilnění i deportace ukrajinských civilistů do Ruska, a to včetně dětí.

Genocida

Podle článku 6 Římského statutu se genocidou rozumí některý z následujících činů spáchaných s úmyslem zcela nebo zčásti zničit národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou, a to skrze:

zabití příslušníků skupiny
způsobení těžké tělesné nebo duševní újmy příslušníkům skupiny
úmyslné způsobení takových životních podmínek skupině, které vedou k jejímu úplnému nebo částečnému fyzickému zničení
zavedení takových opatření, která mají zabránit narození dětí v rámci skupiny
násilné přemístění dětí skupiny do jiné skupiny

Ukrajinská vláda v polovině dubna 2023 oznámila, že bylo do Ruska deportováno více než 19 384 dětí, přičemž osud dalších tisíců zůstává stále nejasný. Od začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022 přichází navíc z Ruska obrovské množství genocidních prohlášení, což usnadňuje prokázání ruského úmyslu, který je při identifikaci aktů genocidy zásadní.

Po téměř 15 měsících plnohodnotné invaze probíhají vyšetřování ruských válečných zločinů i zločinů proti lidskosti na několika úrovních – mezinárodní i národní. Své speciální šetření má Mezinárodní trestní soud, některé evropské státy (včetně České republiky) i sama Ukrajina. Tamní vyšetřovatelé přitom uvádějí, že od února 2022 bylo na ukrajinském území zaznamenáno přes 85 tisíc válečných zločinů, což dělá asi 188 válečných zločinů na den.

Dne 17. března 2023 vydal navíc Mezinárodní trestní soud v Haagu v souvislosti se situací na Ukrajině zatykač na dvě osoby: Vladimira Vladimiroviče Putina a Marii Alexejevnu Lvovovou-Belovovou. Oba jsou údajně odpovědní za válečný zločin nezákonné deportace obyvatelstva, včetně dětí, a za válečný zločin nezákonného přesunu obyvatelstva z okupovaných oblastí Ukrajiny do Ruské federace.

Rusko pokračuje v masivním porušování mezinárodního humanitárního práva a dlouhodobě se na Ukrajině dopouští válečných zločinů, zločinů proti lidskosti i genocidy. S takovými praktikami přitom začalo už v roce 2014, existují totiž důkazy, že už tehdy Rusko mezinárodní humanitární právo porušovalo. Praktiky pokračovaly na okupovaném Krymu i na východní Ukrajině od roku 2014 až do února 2022, kdy se rozsah ruských zvěrstev posunul na dosud nepředstavitelnou úroveň.

Zdroje: Human Rights Watch, European Parliament, UN Human Rights Office, Council of Europe, International Criminal Court, Atlantic Council, Reuters