Studium v zahraničí není all fun and games a je v pohodě někdy nebýt v pohodě

It’s not just fun and games

Kačí:

„Na vysoký zažiješ nejlepší léta svého života!“… jsme všichni už alespoň jednou slyšeli, right? A po dvou letech studia na výšce jsem se těhle pocitů konečně dočkala taky. Nebyly to teda měsíce v zahraničí, ale 8 dní na stáži v Rumunsku. Rozhodně to ale bylo bezkonkurenčně nejlepších 8 dní, co jsem kdy zažila. A o to těžší byl můj návrat domů.

Stáž mi dala devět nových přátelství, zážitky na celej život, existenční krizi a post-Erasmus depresi. Yes, být po studiu v zahraničí v prdeli má svůj odborný pojem. To byla po příjezdu asi jediná věc, který jsem se dokázala zasmát. Pomohlo mi to si ale uvědomit, že v tom nejsem sama, a podobné pocity sdílí tisíce studentů po celém světě.

Proto jsme s Míšou daly svůj jsemvprdelismus dohromady a sharnutím našich pocitů ti můžeme pomoct, ať už ses ze studia v zahraničí zrovna vrátil*a, nebo se na něj teprve chystáš. <3

Jsem v pohodě, nejsem v pohodě

Míša:

Dva roky jsem studovala v Dánsku, a i když to byla ta nejlepší zkušnost, kterou zatím v životě mám, tak to byla zároveň i ta nejtěžší výzva. Po přestěhování se na boarding school jsem byla půl roku docela mimo. Stýskalo se mi a byla jsem celkově vykolejená z toho, co bude dál, protože všechno, co jsem celý život znala, bylo 2000 kilometrů daleko ode mě, a já jako bych začínala nanovo. Zároveň jsem každé dva měsíce jezdila domů, což znamenalo, že jsem pořád vídala české kamarádstvo i rodinu a způsobilo to to, že jsem se cítila, jako bych měla dva životy, který nejdou sloučit. Domů už jsem jezdila jen na návštěvy a v hlavě jsem z toho měla docela bordel.

Podle odborníků totiž přestěhování se do jiného státu může vyvolat kromě kulturního šoku i zpochybňování vlastní identity. To může vést k pocitům zmatku a izolace. Snažíš se totiž nějak spojit svůj starý život s tím novým, a to může být občas dost náročné.

Kéž bych tak před třemi lety od někoho slyšela, že je naprosto normální se takhle cítit a že to není jenom výplod mých overthinking skills. Připouštím si to totiž až zpětně, dřív jsem se nutila cítit se V POHODĚ. Pojďme proto prosím normalizovat to, že odjet z domu a bydlet v jiném státě není procházka růžovou zahradou. Je to taková bittersweet experience, která ti změní život, ale ne vždy je to úplně easy. A i to je součástí toho zážitku.

Po příjezdu jsem v p*deli, ale proč?

Kačí:

Post-Erasmus deprese je reálná věc, která se běžně děje studentům, kteří se vrátí ze studia v zahraničí, bez ohledu na jeho délku nebo zemi, ve které studovali. Bohužel se tomu nevěnuje tolik pozornosti, kolik by mělo, a proto si potom jednotlivci myslí, že to jen ovethinkují a neberou své pocity jako validní. A přesně tak jsem to měla i já.

Domů mě čekala dvaadvacetihodinová cesta vlakem, při které se ve mně tyhle pocity už začaly rozkládat. Připadalo mi, že zpátky jede úplně jiná Katarina, než která tam před osmi dny přijela. Nenaučila jsem se ani prd o filozofii, ale víc než dost o sobě. Možná, že ten intenzivní kurz filozofie byli přátelé, které jsme potkali po cestě.

Nejvíc mě to hitlo když jsem vystoupila v Olomouci na nádraží. Olomouc je moje naprostá srdcovka, ten den mi ale připadala taková šedá, nudná a jako bych do ní nepatřila. Úplně stejně mi svoje pocity popsali i další studenti. Další týden v kuse jsem jen ležela v posteli a zírala do stropu. Naprosto mě to rozbilo, nebyla jsem schopná ničeho. Chtěla jsem se jenom vrátit zpátky a pokračovat v životě, kterej jsem si v Rumunsku pomalu začínala budovat.

Problém byla moje komfortní zóna, ne Olomouc. Při odjezdu jsem z ní dokázala vystoupit, zjistila jsem, jak moc mě limituje v poznávání nových lidí, ale i sebe, a najednou jsem se do ní měla zase vrátit? Oh, hell no. Fakt se mi můj starej život zdál jako simulace. Začala jsem si všímat, o kolik jsem předtím kvůli svojí zajetý rutině přicházela, a že její narušení vlastně vůbec nemusí bolet. Šílený klišé, co? No, už to asi prostě tak simple bude. Zvládla jsem začít novej život, kterej mě bavilo žít, v úplně cizí zemi a s cizími lidmi, zvládnu to i tady.

Míša:

Další šok u mě nastal, když jsem se stěhovala zpátky do Česka. Dva roky jsem každý den trávila se svým kámošstvem v Dánsku, a najednou jsem tenhle druhej domov zase navždy opouštěla. Tentokrát jsem ten kulturní šok zažívala znovu, ale ve své rodné zemi. Ale o tomhle život prostě asi je, potkáš skvělé lidi, a pak se vaše cesty rozdělí. Ale z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že pokud někoho v životě mít chceš, tak pro to uděláš cokoliv a na vzdálenosti nesejde.

My jsme si po roce udělali reunion a bylo to jako bychom se vrátili v čase. Takže neboj! Vzdálenost kvalitní vztahy nerozdělí!

Co ti může pomoct?

🫂 Trávení času s dalšími studenty a studentkami, kteří přijeli ze zahraničí

Trávit čas s kamarádstvem nebo rodinou je v podobných situacích healing samo o sobě, ale kontaktovat spolužáky a spolužačky, kteří na výjezdu byli s tebou, nebo najít další studentstvo, které se zrovna z Erasmu vrátilo, ti podle mě pomůže asi nejvíc. Tihle lidé totiž dokážou naprosto pochopit, jak se cítíš, protože se podobně asi cítí taky. Můžete spolu sdílet svoje zážitky a ani jedné straně to nebude připadat jako too much, protože si to obě zažily.

🧸 Nevrátit se do svojí staré komfortní zóny

Může ti připadat, že je tvoje město nejnudnější místo na světě v porovnání s tím, odkud ses zrovna vrátil*a. Nudná je ale jen tvoje stará komfortní zóna, ze které se ti podařilo vystoupit. Využij toho, že jsi z ní venku a chovej se stejně jako ještě pár dní zpátky v zahraničí. Kolik nových zálib, přátel a míst jsi objevil*a, jenom protože ses nedržel*a rutiny? Zahraj si na turistu ve svém městě, získáš tím úplně novou perspektivu.

❤️‍🩹Dovol si během výjezdu do zahraničí prožívat i negativní emoce

JE TO NORMÁLNÍ! A na Erasmu není vždy všechno zalitý sluncem tak, jak si všichni myslí. Po příjezdu i odjezdu dost možná zažiješ náročné období. But that’s ok!

Poděl se se svojí zkušeností v komentářích nebo nám napiš do DMs!🫂