Nechceme žít v zemi, kde tragédie nemají viníky. Student popisuje masivní protesty v Srbsku, které pokračují i přes rezignaci premiéra

Tragédie ve druhém největším srbském městě Novi Sad na severu země, při které se v listopadu minulého roku na cestující propadla střecha betonového přístřešku železniční stanice a vyžádala si 15 mrtvých a dva těžce zraněné, rozpoutala rozsáhlé protivládní protesty po celé zemi. Přístřešek byl jen pár měsíců před neštěstím rekonstruován a lidé obviňují vládu z korupce a nedbalosti, která měla neštěstí zapříčinit.

Demonstrace vede především studentstvo a některými médii jsou protesty označovány za největší studentské hnutí v Evropě od roku 1968.

Poslední kapka, která protrhla hráz

Lidé v Srbsku jsou s vedením země nespokojení již delší dobu. Ačkoliv je země oficiálně parlamentní republikou, v posledních několika letech se vláda pod vedením prezidenta Aleksandara Vučiće stává čím dál více autoritářskou.

Nezisková organizace Freedom House, která měří míru svobody ve všech zemích světa, připsala Srbsku 57 bodů ze 100, čímž země získala status „partly free“. Pro srovnání - v roce 2017, kdy se Vučić stal poprvé prezidentem, mělo Srbsko o téměř 20 bodů víc.

Pod nátlakem jsou nezávislá média i justice a zpochybňována je velkou částí populace i transparentnost voleb. „Volby se konají, ale výsledek je téměř předem daný - lidé hlasují s malou nadějí, že by mohlo dojít ke změně, ale přesto už předem tuší, kdo vyhraje. Nakonec zůstává jen zklamání,“ řekl pro Heyfomo dvaadvacetiletý student, který se účastní organizace protestů a blokád na univerzitě v Novem Sadu. „Lidé jsou nespokojení s vládou už dlouhou dobu a tohle (listopadový pád betonového přístřešku, pozn. red.) byla poslední kapka, která protrhla hráz,“ dodal.

Protesty v Novem Sadu se proměnily v celonárodní demonstrace studentstva

Velká část veřejnosti viní ze smrti patnácti lidí nedbalost, se kterou byl přístřešek jen pár měsíců před tragédií rekonstruován čínskými státními firmami, které se na opravách infrastruktury na Balkáně dlouhodobě podílejí, a také zkorumpovanou vládu, která okolo listopadové události zamlžuje podstatné informace, a i přes zatčení několika osob dává od všeho „ruce pryč“.

Lidé proto vyšli do ulic uctít protesty oběti incidentu i vyjádřit nesouhlas s postojem vlády. „Po obrovské demonstraci v Novém Sadu 5. listopadu protesty začaly slábnout. Pak však nastal zlom - zapojili se studenti, což protesty posílilo,“ popisuje události student.

On sám se začal do protestů více zapojovat na začátku prosince. „Před protesty jsem se o politiku příliš nezajímal, ale vášeň mých kolegů mě motivovala být co nejužitečnější.“

Studentstvo na fakultě, na které v Novem Sadu studuje, se 9. prosince minulého roku rozhodlo pro takzvanou blokádu. To znamená, že kromě studentstva do prostor univerzity nesmí nikdo, ani její zaměstnanci, a protestující tam také přespávají. „Vidím lidi, kterým na věcech vážně záleží, kteří dávají do boje vše, nespí, sotva jedí a jsou pod obrovským stresem. (...) Já trávím na univerzitě přibližně 12 až 16 hodin denně. Přespal jsem tam jen pár nocí, protože mám psa, o kterého se musím starat, ale jinak většinu času trávím tam,“ řekl student. Blokovat univerzity plánují, dokud nebudou splněny požadavky, které vůči vládě mají.

Protesty se rozšířily do desítek měst po celé zemi a ke studentstvu se připojily také odbory, zemědělci či právníci.

Jaké jsou požadavky demonstrantů?

Zveřejnění veškeré dokumentace týkající se rekonstrukce nádraží v Novém Sadu, která je v současnosti veřejnosti nepřístupná.
Identifikace a vyvození důsledků vůči osobám, u nichž existuje důvodné podezření, že fyzicky napadly studenty a profesory, a zahájení trestního řízení proti nim. Pokud jsou veřejnými činiteli, požadujeme jejich okamžité odvolání.
Stažení obvinění proti zatčeným studentům při demonstracích a zastavení probíhajících trestních řízení.
Zvýšení rozpočtu na vysoké školství o 20 %.

O všech krocích rozhodují kolektivně studentská pléna univerzit hlasováním, a tedy přímou demokracií. Tím se také symbolicky distancují od systému parlamentní demokracie, který nyní v Srbsku je.

Pod tlakem demonstrací rezignoval na konci listopadu premiér země Miloš Vučević. „Jsme povinni udělat první krok k utišení vášní,“ řekl, ale demonstrace jeho krokem neutichly. „Nežádali jsme rezignaci premiéra. Jediné, co chceme, je splnění našich požadavků,“ okomentoval krok premiéra student a zdůraznil tak odhodlání studentstva setrvat v protestech, dokud jim vláda nevyhoví.

Reportáž pochází ze soboty, kdy se ve městě Kragujevac sešly desítky tisíc lidí. Šlo o jeden z největších protestů od jejich začátku před třemi měsíci.

Protesty jsou apolitické

Prezident země se nejprve pokusil demonstrace přisoudit Západu, popřípadě je spojil s opozičními politickými silami, které podle něj chtějí zemi rozvrátit. Ani jedno z těchto obvinění však nemůže příliš rezonovat.

Studentstvo považuje protesty za apolitické a podle toho také koná - od opozice se distancovalo. „Opozice je vnímána s hlubokou skepsí - lidé pochybují o tom, zda skutečně hájí jejich zájmy. (...) Studenti vytvořili prostor pro vyjádření nespokojenosti, což opozice nikdy nedokázala, protože jejím cílem bylo pouze nahradit současnou vládu, nikoliv skutečně posílit hlas lidu,“ vysvětlil student. Lidé se navíc při demonstracích nijak zvlášť neodkazují ani na Západ či Evropskou unii.

Co bude dál?

Mnozí protesty přirovnávají k těm, které na přelomu milénia svrhly po tehdejších zmanipulovaných volbách vládu premiéra Slobodana Miloševiće, v jehož vládě tehdy seděl i nynější prezident Vučić. Na něj je i po rezignaci premiéra nadále vyvíjen nátlak a z protestů navíc díky jejich apolitičnosti nemá koho obviňovat.

Srbská veřejnost má nyní ve studenstvu dlouho spící naději.

„Nevíme, zda se podaří dosáhnout řešení, ale tím, co děláme, zpochybňujeme samotnou strukturu systému a vytváříme prostor pro dialog mezi studenty, učiteli, pracovníky a veřejností,“ uzavřel dvaadvacetiletý student.