Rozhovor s Theou Sedmidubskou: Dvacetiletá slam poetry queen a spisovatelka

Thea má za sebou několik úspěchů ve slam poetry (poezie, kterou básníci předvádí v mluvené formě před publikem), věnuje se klasické poezii a už napsala dvě knihy! Vyzpovídala jsem ji pro tebe, tak doufám, že ti předá inspiraci i motivaci věnovat se naplno tomu, co tě baví.

Mohla by ses nám prosím představit a říct, jak ses dostala ke slam poetry?

Je mi čerstvých dvacet a slam poetry se věnuji od šestnácti. Poprvé jsem se s tímhle žánrem setkala skrze videa na YouTube. Myslela jsem, že se jedná o nějakou formu stand-up comedy, ale není tomu tak. Později jsem si o slamu něco zjistila a pochopila, že se jedná o žánr performativní poezie bez jakýchkoli limitů (tedy samozřejmě texty musí být naše).

Líbilo se mi, jak je ta disciplína otevřená a svobodná. Vystoupila jsem na cross slamu jakožto nováček a pak mě Anatol Svahilec neboli maskot žánru a nejznámější slamer v ČR začal zvát na akce… No a už to jelo.

Pamatuješ si první věc, kterou jsi v životě napsala?

První věc, kterou jsem v životě napsala, si opravdu nepamatuji. Bylo to dávno. Ale pamatuji si, že jsem asi v deseti letech psala vzkaz Bohu o tom, jak by se měly přestat kácet lesy a zabíjet zvířata. Před tím jsem sledovala videoklip k písni Michaela Jacksona s názvem EARTH, tak možná proto. Jestli to byl můj vůbec první text, nevím, každopádně to musela být úplná ptákovina.

Co tě inspiruje v psaní?

Inspiruje mě prakticky všechno. Nejvíc samozřejmě silné, emocionální zážitky, ale člověk se musí naučit čerpat i z každodennosti a feťácky pořád nečekat na to, až bude ve stavu extáze, nebo naopak agonie. Když je mi špatně, píše se mi nejlíp, ale na tom se nedá stavět. Učím se hledat malé podněty k tvorbě a prostřednictvím tréninku psát o více věcech. Tvorba textu má mnoho metod a momentálně mě nejvíc inspiruje automatické psaní a dostávání se hluboko do podvědomí. Když píšu poezii, chci se dostat do úplného transu, tam je potom inspirace.

Máš za sebou už několik úspěchů, díky čemu si myslíš, že jsi jedna z těch nejlepších?

Haha, nevím, jestli jsem, ale často vystupuji, a navíc mi to lichotí, takže budu ráda souhlasit. Fakt tady na sebe nechci pět žádné ódy, ale myslím, že můj úspěch je založený na autenticitě a schopnosti být přesvědčivá a energická. Moje texty zahrnují tři hlavní aspekty: intelektuální složku, radikální upřímnost a naprostý bizár. Mám ráda absurdní, bizarní humor, což ve slamových textech používám. Dřív jsem byla hodně uřvaná a pseudointelektuální. Teď se snažím tomuhle vyhnout obloukem. 

Kromě slam poetry se ale zabývám hlavně poezií. Tu píšu vlastně mnohem déle a mám to minimálně stejně ráda jako slam. Ne-li víc.

Vyhrála jsi Femislam 22, jakou roli mají v slam poetry ženy? Jsou jejich výtvory něčím jiné?

Žen je ve slamu obecně méně než mužů. Je to škoda, je to špatně a je to tak téměř všude. Nechci paušalizovat a zobecňovat, nicméně se dá říct, že ženy do slamu více vkládají témata vztahů. Dokážou být intimnější a sebereflexnější než muži. Samozřejmě to neplatí vždy.  

Kdybych se chtěla začít věnovat slam poetry, jak mám postupovat a co bys mi poradila, abych byla dobrá?

Nemám moc univerzálních rad. Je dobré na sebe být přísný a snažit se spíš jít po autenticitě než po úspěchu. Člověk může vyhrávat exhibice, ale nemusí scéně přinášet nic nového. To je to, co člověk potřebuje, aby byl skutečně v topu.

Taky je dobré vědět, že všechno má svůj čas a člověk se autorsky vyhranit nemusí hned. Mně trvalo v podstatě celé tři roky, než jsem si našla vlastní styl a nějakou cestu. Přičemž ani teď nejsem se svými texty spokojená, ale to je asi dobře. Není nic horšího než být se svou tvorbou naprosto spoko, to se pak člověk neposouvá.

Jaká je celkově slam poetry komunita? Existuje mezi vámi rivalita?

Slam poetry komunita je výborná. Jsme v podstatě všichni tak trochu přátelé, nebo minimálně známí. Je to dáno i tím, že spolu v autech či vlacích objíždíme celou Českou republiku a trávíme spolu hodně času.

Určitě je mezi námi rivalita, protože slam je kompetitivní disciplína, která se hodnotí a má své vítěze i poražené. Ve výsledku ovšem nehrají úplně roli body nebo hodnocení diváků. V rámci kolektivu samotných performerů řešíme spíše to, co slamer do žánru a komunity přináší. Zda je snadno nahraditelný, či ne. Na pódiu rivalita existuje, ale mimo něj se z vítězství ani prohry nikdo nezblázní.

Jak je možné, že takhle mladá holka napíše knihu, a jak celý proces probíhá, co se peněz týče apod.?

Svou druhou knihu, básnickou sbírku Kyberpunk, jsem vydala přes platformu Pointa. Ta první kniha, Modrá rýže, vznikla přes školu a asi není třeba o ní vůbec mluvit, protože vznikla v mých třinácti letech a není úplně top. Nicméně ze zkušeností s vydáváním Kyberpunku můžu něco málo poradit. Obecně platformu Pointa velmi doporučuji. Může přes ní publikovat prakticky kdokoli, kdo má napsanou knihu. Jakožto autor si musíte na stránkách Pointy najít kolegy (redaktora, korektora a podobně), zaplatit jejich práci a pak už jen vybírat peníze. Jsou dvě možnosti: Buď si projekt financovat sám, nebo vybírat peníze od lidí prostřednictvím crowdfundingu. To jsem udělala já. 

Ukázka z knížky Kyberpunk:

chci řád!​

zapni režim mnicha

…

dneska kašlem na papír

zítra 

je distanční výuka

chci Bad Romance

přežitej beat a kultovně vyklovaná

játra

           chci

hořící postel

kostel  

postavěn na rtech bezmeznýho světa

a vůbec nepopírám

že zítra

budu potřebovat Krista

pozítří seberu odpadky

jichž je plná Letná

nepopírám

že jednoho dne pochopím

všechno

o čem mluvil Osho

jednoho dne půjdu

objímat stromy

jednoho dne půjdu

na kurz lásky ke své Yoni

jednoho dne uvěřím že

„Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“                                                                                                     - Paulo Coelho (Alchymista)

ale dnes - 

dnes se mi nechce

dnes mi stav katarze

a trvalýho štěstí

přijde poněkud

předčasný

Tímto mockrát děkujeme Thee za rozhovor a přejeme do budoucna spoustu úspěchů!