

Autentická Itálie v Modřanech, která tě přesvědčí, že kvůli dobrým těstovinám má smysl jet přes půl Prahy.
Nedávno jsem psala recept na cacio e pepe a tím si i tak trochu rýpla do pražských italských restaurací… Proč vlastně tohle ikonické jídlo, které mají v Římě na každém rohu, u nás skoro nikde není na menu?
Na to pravé nás pozval účastník MasterChefa 2021 a šéfkuchař restaurace SASY.RE v pražských Modřanech, Paolo Palazzo.
Upřímně? Já jsem ten typ člověka, který mnohem víc ocení autentickou italskou restauraci s kostkovanými ubrusy, klidně i trochu dál z centra, než ultra moderní podniky, kde se snaží být „fine dining”, ale pak ti přinesou carbonaru se smetanou.
S Diou, Bárou a Bárou (haha), jsme do SASY.RE vyrazily s velkým očekáváním (a taky velkým hladem). A protože jsme samozřejmě ochutnávaly víc věcí, celý večer jsme pojaly trochu jako mini degustaci.
TAK JDEM NA TO!
Začaly jsme smaženými kalamáry v panko strouhance s harissa majonézou a citrónovou gremolátou. Paolo nám říkal, že používá speciální druh menších kalamár, což jsme poznaly hned po prvním soustě - byly extrémně měkké, žádná gumová textura. Panko strouhanka byla krásně crunchy, harissa majonéza tomu dala lehce spicy kick a citronová gremoláta to celé krásně zvedla. Všechno dohromady prosté fungovalo.
• společné průměrné hodnocení: 10/10
Další na stůl dorazily sicilské arancini se sýrem taleggio, nduja majonézou a parmezánem. Arancini jsou taková ta věc, kterou v Itálii potkáš běžně, ale v Praze na ně narazíš fakt málokdy. Já jsem z Říma zvyklá spíš na klasické kombinace, jako třeba amatriciana nebo carbonara. Paolo to ale vytáhl na úplně next level: krémový sýr taleggio, pikantní nduja a to celé pod vrstvou parmezánu. Chuťově to bylo fakt skvělý, jen jsme se shodly, že to byl o chlup těžší předkrm (but still worth it).
• společné průměrné hodnocení: 8/10
Pak přišel moment, který jsme vůbec nečekaly. Hovězí svíčková, yuzu salsa, lanýžová majonéza a konfitovaný česnek. V podstatě carpaccio z hovězí svíčkové, ale v úplně jiné dimenzi. Kombinace yuzu, výrazných lanýžů a konfitovaného česneku byla absolutní game changer. Maso bylo měkkoučký a celé to hrálo strašně zajímavými chutěmi. Za nás jednoznačně nejlepší předkrm večera.
• společně průměrné hodnocení: 12/10
Poté samozřejmě bylo na řadě to, kvůli čemu jsme vlastně přijely, cacio e pepe. Paolo nám rovnou říkal, že to není úplně klasická verze, ale jeho modernější interpretace. Já osobně si pořád myslím, že cacio e pepe by mělo být jen pecorino a pepř, ale musím uznat, že vypražené guanciale mi tady vůbec nevadilo. Jediné, na čem jsme se shodly, bylo, že by omáčka mohla být o trochu víc creamy, možná trochu víc vody z těstovin. Ale to mimochodem Paolo sám uznal, u téhle pasty je to prostě vždycky trochu loterie. Na chuti to ale rozhodně neubralo.
• společné průměrné hodnocení: 7/10
A pak byl čas sladké grand finale. Samozřejmě s espressem, protože když už jsi v italské restauraci, this is how you do it. Vždycky dělám hrdinku, že po 14. hodině už kafe nepiju, kvůli spánku samozřejmě, ale takhle to prostě chodí.
Prvním dezertem bylo millefeuille z croissantu s pistáciovým krémem, malinovým gelem a čerstvými malinami. Pistácie miluju, takže už jen ten koncept byl pro mě velké plus. Croissant byl krásně crunchy a kombinace s malinami fungovala. Jen jsme si říkaly, že by se sem možná hodil ještě nějaký extra krémový element, třeba zmrzlina nebo lehčí krém, protože pistáciová náplň byla trošku tužší.
• společné průměrné hodnocení: 6/10
Po millefeuille přišel dezert, který mě osobně úplně dostal do kolen. Krém z bílé čokolády, segmenty pomeranče, rakytníkový gel, pomerančový sponge a čokoládový soil. To bylo úplný nebe v hubě. Extrémně krémové, sladké, ale zároveň vyvážené kyselostí rakytníku.
• společné průměrné hodnocení: 9/10
Na závěr samozřejmě nemohlo chybět tiramisù. Klasika, která vždycky zvedne ze židle (tira mi sù, už víš, žejo???). To bylo jednoznačně perfektní zakončení celého večera.
A jen tak mimochodem, Paolo nám ještě nabízel pizzu s nutellou. Sám přiznal, že je to spíš jeho velký guilty pleasure. My už jsme ale byly tak full, že jsme to musely odmítnout. I když přiznávám, že u vedlejších stolů jsme viděly i klasickou neapolskou pizzu a myslím, že kvůli ní se sem ještě určitě vrátím(e).
Pokud teda hledáš autentickou italskou restauraci, která není přímo v centru, ale pořád je v pohodě dostupná, SASY.RE is the answer. Personál byl extrémně milý, Paolo nám všechno vysvětloval a prezentoval, jídlo bylo promyšlené a celý večer měl strašně příjemnou atmosféru.
Celková experience? Ze společného hodnocení nám vyšlo 8,7/10. Ale vlastně to můžeme brát jako jedničku s hvězdičkou dvakrát podtrženou.
FOMO APPROVED🌟


Ráno mě z postele dostane buď běh, pilates, nebo hashbrowny z mekáče. Jídlo a hlavně vaření jsou mým love language. Největší slabost mám pro Itálii, Jacoba Elordi a reality shows (Survivor – call me in!). Pilates mom in progress, i když téměř vždy dávám přednost kávě před matchou. A trendy? Většinou se ke mně dostanou až ve chvíli, kdy už dávno nejsou cool ups. 💗🤠🍽️🤪🪩