Ukrajina se již druhým týdnem potýká s ruskou agresí. Ostřelování, útočení na civilní cíle a masivní propaganda, to všechno je neomluvitelné. I tak ale nesmíme všechny Rusy házet do jednoho pytle.
Se začátkem konfliktu na Ukrajině, který vyprovokoval režim Vladimira Putina, se v Česku zvedla vlna odporu vůči Rusům žijicím nejen na našem území.
Stává se, že na složité problémy rádi hledáme jednoduchá řešení. Když Rusko napadlo Ukrajinu, automaticky byli na vině "rusáci". Jenže věci nejsou černobílé a měli bychom se alespoň pokusit vidět je ve všech odstínech.
V posledních týdnech přibylo případů, kdy byli Rusové žijící v Česku napadáni – slovně či fyzicky. Některým lidé zničili výlohy obchodů a ve školách přibylo šikany u dětí ruského původu. Rusofobii ale nesmíme brát na lehkou váhu, jelikož s sebou nese spoustu negativních následků. Proč přesně?
Poznat rozdíl mezi ruštinou, ukrajinštinou a běloruštinou jde běžnému Čechovi jen těžko. Tyhle tři jazyky nám můžou znít velmi podobně a začít někoho urážet nebo se vůči němu jakkoliv ohrazovat jen proto, že máme pocit, že slyšíme ruštinu, je nesmysl.
Zároveň spousta Ukrajinců mezi sebou mluví rusky s různými dialekty, stejně tak Rusové z pohraniční oblasti mohou mluvit ukrajinsky. Běžný Čech tohle těžko na první dobrou rozezná.
Spousta Rusů ze své vlasti odešla právě proto, že nesouhlasila s tím, kam Vladimir Putin a jeho blízké okolí Ruskou federaci směřuje. Spousta těchto Rusů byla třeba rodiči, kteří jen chtěli lepší budoucnost pro svoje děti. A tyhle děti jsou dnes možná tví spolužáci, máte společný koníček nebo jste třeba sousedi. Dnes a denně vídáme děsivá svěděctví toho, co se na Ukrajině děje. Ale tihle lidé za to opravdu nemůžou. Chtějí žít, studovat a pracovat ve svobodné a spravedlivé společnosti, tak jako my.
Kolektivní vina není řešení a je nebezpečná. Děti ve školách, studenti na univerzitách a další Rusové nemůžou za to, že je v Rusku prezidentem člověk, který se chová tak, jak se chová. Zkus si představit, že by to bylo naopak – že by na tebe všude koukali skrz prsty jen proto, že máš prezidenta, který mluví o novinářích jako o hyenách, které je třeba likvidovat a neskrývá svou náklonnost právě k Putinově režimu. To by asi nebylo moc příjemné, že?
Možná si říkáš, no jo, ale proč si pořád Rusové volí prezidenta, o kterém vědí, jaký je? Tak si za to prostě můžou sami, mají, co si zvolili, ne?
Ne tak úplně. Zaprvé – volby v Rusku jsou už roky zmanipulované. Volební lístky bývají předem označené a když se náhodou stane, že dostane více hlasů někdo jiný, tak jednoduše volební komise do volební urny nahází lístky tak, aby vyšel předem stanovený výsledek.
Zadruhé – obyvatelé žijící na území Ruska nemají přístup k nezávislým informacím a médiím. A ten přístup neměli ani před zmíněným konfliktem. Podle organizace Reportéři bez hranic, která každoročně sestavuje žebříček nezávislosti médií a žurnalistické práce napříč světovými státy, se Rusko v posledních 8 letech pohybuje mezi 148. až 150. místem z celkových 180 hodnocených států. Ruská média včetně internetu jsou pod nadvládou úřadů, které se nebojí ve velkém praktikovat cenzuru a k divákovi se tak dostane jen to, co uzná Putin a jeho spolupracovníci za vhodné. Zejména lidé na venkově často nemají přístup k internetu, kde se ještě donedávna daly získat informace ze západních médií a jsou tak odkázáni pouze na oficiální média, která jsou pod taktovkou státu.
Proto i dnes můžeš vidět spoustu videí či nahrávek, kde lidé žijící na území Ruska nevěří, když jim někdo ukáže záběry z Ukrajiny. Propagandou jsou zkrátka krmeni od dětství a změnit jejich názor se často nepodaří, ani když svým matkám volají synové, kteří byli posláni na frontu bojovat.
Buďme ohleduplní, nedívejme se na obyčejné lidi skrz prsty, ať už jsou to Ukrajinci, Rusové nebo Bělorusové. Pokud máme být na někoho naštvaní, je to Putin a jeho spolupracovníci.