Omegaverse, L.S. Dunes, falešná alba a kradení uměleckých děl. Je AI umění opravdu takové zlo?

To není tak úplně pravda, we do care. A záleží na tom spoustě umělců a umělkyň po celém světě, možná ale není úplně jednoduché přijít na to proč – vždyť jsou různé AI generátory taková zábava. Tak v čem je problém?

AI and digital art

Tohle téma v poslední době vyzdvihla na povrch kauza s kapelou L.S. Dunes, která si část svého nového videoklipu k písni Old Wounds nechala vygenerovat od „AI umělce“ IAMMETHISISI. Spojení AI a umělec je v závorkách schválně, protože v tomhle případě můžeme o slovu umělec a umění hluboce diskutovat.

IAMMETHISISI pro svoje výtvory využívá AI platformu Midjourney, jejíž jméno před několika měsíci padlo v soudním sporu mezi třemi umělci a několika AI generátory umění. Problém spočíval v tom, že platformy byly údajně trénované tak, že přebíraly jakékoliv digitální umění z internetu do svých databází a z toho tvořily obrazy na základě textových podnětů, aniž by ale originální umělci a umělkyně byli kdekoliv uvedeni jako zdroj.

V polovině března vydal Úřad pro autorská práva Spojených států prohlášení o zásadách pro díla generovaná umělou inteligencí, v němž rozhodl, že části děl vytvořených pomocí AI nejsou způsobilé pro autorská práva. To ve výsledku znamená, žepokud si v Midjourney vygeneruješ na základě klíčových slov obrázek, nemůžeš ho považovat za svůj, tedy k němu nebudeš mít autroské právo. Úřad pro autorská práva totiž rozhodl, že copyright se může vztahovat pouze na díla vytvořená člověkem, ne umělou inteligencí a zadání slovních prompts se v podstatě rovná artovým comissions. Celé téma je samozřejmě trochu složitější a více se o něm dozvíš tady. I tak je to ale důležitý krok, který umělce a umělkyně, kteří svá díla publikují online, může alespoň trochu uklidnit.

Reálný strach, že AI nahradí lidské umělce a umělkyně tak asi zatím není na místě, nicméně nemůžeme se divit, že jsou opatrní a že celá situace s L. S. Dunes jejich fans namíchla. Především pak reakce kapely, která použití AI umění ospravedlňuje, aniž by se nad tím alespoň trochu zamyslela.

AI and music

Do konverzace přispělo i Spotify, které oznámilo, že na své platformě nebude zakazovat hudbu generovanou umělou inteligencí. Proti tomu se vyjádřila řada umělců jako Hozier, Noel Gallagher nebo Nick Cave, kteří mají s AI podobný problém stejně jako ilustrátoři či malíři. Jejich výhrady padají především na tvoření fake hudby od reálných artistů, jako byl například fake collab mezi Drakem a The Weekndem nebo falešné album od Oasis. V těchto případech je totiž na místě velká etická debata, jelikož se jedná o podvrhy, které mají vypadat, že jsou od opravdových umělců, a někdy jsou tyhle fejky tak dobré, že se nedají rozeznat od reality.

Někteří umělci ale promluvili i ve prospěch umělé inteligence. Například Grimes svým fanouškům povolila, aby její hlas v AI projektech využívali.

AI and fanfiction

AI se pravděpodobně učí na dílech publikovaných online, ať už k tomu majitelé nebo majitelky těchto děl svolí, či ne. A neplatí to jenom pro ilustrace či malby nebo další vizuální (nebo audiovizuální) díla, ale funguje to tak i pro softwary, které pomocí umělé inteligence produkují texty. Všichni už jsme si zkusili ChatGPT, jehož kvalita je přinejmenším kolísavá, ale systémy se neustále vyvíjí, a není tak nemožné narazit na text, který je objektivně dobrý a byl vygenerovaný umělou inteligencí. To samozřejmě děsí spisovatele stejně jako vizuální umělce a objevilo se to jako téma na agendě posledních stávek WGA (The Writers Guild of America).

Kuriózní ale je, jak specifická část internetové komunity přišla na to, že se AI softwary učí na všech volně přístupných dílech, včetně fanfikcí. Specificky na Omegaverse fanfikcích, které zahrnují určitý trope a celkově hodně specifický jazyk a termíny, které by se nikde jinde jinak neobjevily. Když se tak v nejrůznějších textech začaly objevovat věci jako knotting, bylo jasné, odkud vítr vane. Uff.

Kde AI modely svoje informace berou totiž není úplně jasné. Prezident společnosti OpenAI ze začátku letošního roku odmítl podat bližší informace o tom, jak přesně se jejich ChatGPT trénuje.

Právě proto tak uživatelé a uživatelky spekulují, že AI systémy využívají pro svůj trénink všechny volně dostupné informace na internetu, a to včetně původních děl řady vizuálních umělců či spisovatelů. I kvůli tomu vznikla řada varování před Google Docs, jelikož i Google zavedl svou vlastní verzi ChatGPT, a především tvůrci fanfikcí se obávají, že bude požírat jejich díla podobně jako to dělá ChatGPT nebo Midjourney.

Google v oficiálním statementu sice uvedl, že bude pro krmení softwaru využívat jenom veřejně dostupné práce a na ty soukromé nesáhne, pokud nedostane povolení, ale otázka je, jestli tomu můžeme věřit.

The ethics of it all

Nabízí se otázka, jestli jsou v digitálním světě, kdy je všechno dostupné všem, technologické společnosti v pozici, kdy si můžou nárokovat všechno, co postujeme online, nebo jestli je AI umění jen přirozený vývoj, který vždy probíhal skrze napodobování umění jiných lidí. Na jedné straně nám tak stojí argument, že si velké korporáty nezaslouží jen tak brát původní umění cizích lidí, aby na něm zadarmo trénovaly svoje softwary, ze kterých pak těží peníze. Na druhé straně existuje sentiment ohledně přirozeného uměleckého vývoje. Většina z nás se učí napodobováním podobně, jako to dělá umělá inteligence. Navíc, generátory dávají prostor každému stát se umělcem či umělkyní, a odbourávají tak snobský oblak, který okolo umění občas vzniká...

Zdroje: artnews.com, Guardian, The NewYork Times, NME, Wired, gizmodo.com, Twitter, zdnet.com