Novinářka, dokumentaristka a šéfredaktorka internetového média Page Not Found Apolena Rychlíková strávila inkognito šest týdnů na českých serverech komunikační platformy Discord, na kterých lidé, především muži, sdílejí či prodávají intimní fotky hlavně žen a mladých dívek. Objevila statisíce snímků či videí - některé vytvořené samotnými oběťmi, některé pořízené bez jejich vědomí. Výjimkou nebyla ani dětská pornografie, kterou jde od některých uživatelů pořídit za pár desítek korun, nebo pořádání hromadných masturbací.
TW: Článek obsahuje zmínky sexuálního násilí.
Co se na serverech děje, jaký obsah lze v jednotlivých discordových kanálech najít a jak se obchoduje s lidským soukromím, detailně popsala Rychlíková ve svém textu, který v posledním týdnu získal pozornost a rozpoutal debaty o digitální bezpečnosti na sociálních sítích.
Do jednotlivých channelů se novinářka dostala pod falešnou identitou a po obdržení pozvánky od jiných uživatelů. „Nepřišlo mi to (dostat se na servery) tak těžké. Já jsem se za tu dobu šesti týdnů zvládla dostat do asi šesti channelů, z nichž ten největší měl 35 tisíc uživatelů. Ty menší měly třeba osm nebo čtyři tisíce. Byli tam podle mě hlavně Češi a Slováci, ale to s určitostí nejde zjistit. Můžou tam být i cizinci. Ten největší Discord, na který jsem se dostala, je všeobecně největší v Česku a na Slovensku,“ uvedla Rychlíková v rozhovoru pro Heyfomo.
„Ve chvíli, kdy jsem se tam dostala, začala jsem chápat organizaci těch channelů. Můžou tam být různé „roomky“ - na chatování, na sdílení porno obsahu, na sdílení megalinků, na memes, nebo roomky na společnou masturbaci. Záleží, co si tam uživatelé nadesignují. Každý channel vypadá trochu jinak, a zároveň stejně,“ popsala novinářka prostředí, ve kterém se víc jak měsíc a půl pohybovala tři až čtyři hodiny denně.
V jednotlivých „roomkách“ jde podle Rychlíkové najít v podstatě všechno, na co si člověk vzpomene. „Jedná se třeba o screenshoty pornografických videí z pornostránek, ale jindy, a to je drtivá většina, tam naleznete věci, které pravděpodobně někdo někdy někomu poslal jako součást sextingu nebo intimní konverzace.“ Řada fotek a videí je pořizovaná bez vědomí obětí, přičemž část prodávaného obsahu tvoří i dětská pornografie. Tu jde podle novinářky nakoupit za pár desítek korun.
Důležité je v tomto případě podotknout, že ačkoliv je sex v Česku povolený od 15 let, veškerý intimní obsah s osobami, kterým nebylo 18 let, je dětskou pornografií. Znamená to, že jeho pořizování, uchovávání či šíření je trestný čin. Nezákonné je však sdílení a přeprodej explicitního obsahu bez vědomí obětí všech věkových kategorií.
Uživatelstvo na Discordu má možnost vystupovat na platformě anonymně a při zakládání profilu si může navolit jakýkoliv gender. Kvůli tomu je těžší určit, kdo jsou ti, kteří se na šíření citlivého obsahu podílejí. „Ten statistický vzorek přesně neznám, ale jsou to převážně heterosexuální muži, a myslím si, že jsou převážně mladí. Tipuju, že ta kohorta bude mezi 18-35 lety,“ vysvětlila Rychlíková.
„Jsou to lidi, kteří se zkrátka baví tím, že konverzují způsobem, který může asi řadě žen připadat neuctivý nebo znevažující, hodně objektivizující.“ Samotný obsah se z velké většiny týká právě žen a mladých dívek, ačkoliv se najdou i případy fotek či videí, kdy jsou oběťmi mladí muži.
Uživatelé v některých případech sdílí také jména či bydliště obětí. Dají se tak najít materiály s ženami podle krajů, nebo dokonce měst. Objevují se například screenshoty fotek ze Snapchatu nebo Instagramu, kde jsou vidět přezdívky.
Za dobu, kterou Rychlíková strávila na Discordu, se jí podle svých slov podařilo projít asi 5-10 % veškerého obsahu, který získala. Z toho odhaduje, že jsou poškozených žen z Česka a Slovenska vyšší desítky tisíc.
Discord má povinnost monitorovat a nahlašovat obsah s dětskou pornografií či násilným sexuálním obsahem, pokud se vyskytuje přímo v primárních chatech. Problémem u těchto serverů je ale skutečnost, že se obsah nešíří jen v hlavních chatech, ale velké procento je sdíleno přes třetí stranu - tedy nějaké jiné uložiště, na které se uživatelé dostanou přes odkaz. Takový obsah platforma nedokáže zkoumat.
Dalším faktorem je podle Rychlíkové také to, že ne všechny oběti dokáže algoritmus rozpoznávání obsahu dobře vyhodnotit a obsah s mladými dívkami, které nevypadají na věk nižší než 18 let, tak neoznačí za dětskou pornografii.
Na monitorování skupin a předcházení šíření intimních obsahů pracuje také Police ČR, se kterou Rychlíková kauzu diskutovala. „Oni mi popisovali, že mají metody, které jsme ale neprobrali do konkrétních detailů, protože samozřejmě částečně se tam asi bude odehrávat nějaká infiltrace, takže myslím, že nechtějí, aby to ti uživatelé Discordu věděli. A pak samozřejmě komunikují s Discordem jako platformou.“
Po zveřejnění textu Rychlíková zůstala na serverech i nadále. Nikdo nemohl zjistit, pod přezdívkou kterého uživatele se skrývá. Její zjištění se sice stala předmětem debat, žádnou velkou paniku nebo etické či morální otázky konání uživatelů však nevyvolala.
„Neexistuje tam vůbec žádná sebereflexe a ani existovat nebude. Když zjistili, že jsem ten text napsala, tak to, co dostalo nějaké odsouzení, bylo sdílení dětského porna. Ale to, že se tam běžně odehrává přeprodej fotek matek, sester, kamarádek, spolužaček a ani to nemusí být fotky explicitního obsahu, ale je to třeba na takzvaný „cum tribute“, kdy si lidi posílají fotky svých známých, a pak se nad tím hromadně masturbuje, tak tam nebyla žádná debata, která by se toho týkala.“ Uživatelé se podle novinářky báli především o to, aby jim kanály „nezavřeli“.
Na Rychlíkovou se obrátila řada žen s obavami, jestli se v kolekcích fotek a videí neocitají také, což ji mimo jiné vede k myšlence, kde si stojí ženy v naší společnosti. „Podle mě to v každém trošku citlivějším člověku rozjede debatu, jestli tam není jeho kamarád*ka, partner*ka, jestli tam nejsou jeho*její fotky, a to si myslím, že je vlastně strašně smutné a odkazuje nás to k nějaké hlubinnější nejistotě toho, co to znamená být ženou ve společnosti.“
Mnoho reakcí na internetu poukazuje na téma digitální bezpečnosti a digitální ochrany. Jak se chovat bezpečně na internetu je v českém školství nedostatečně vyučováno a na zranitelnost dětí a mladých lidí na internetu upozornil film V síti Víta Klusáka už v roce 2020. Rychlíková také dodává, že podle ní chybí i celková výuka jakéhosi společenského chování. „Vidíme globálně vzestup manosféry a misogynních kruhů a je logické, že se to odráží i v české kultuře.“
V případě, že ženy zjistí, že se staly obětí šíření jejich intimních materiálů, můžou se obrátit na policii, která by měla celou věc prošetřit. Stejně jako u případů znásilnění však nejen ze strany policie dochází k takzvané sekundární viktimizaci, kdy jsou ženy označovány za viníky situace a slýchají, že si za to vlastně mohou samy. „Ve chvíli, kdy ty ženy masivně viktimizujeme, tak se to nezlepší, ženy to nenahlásí. Není potom poptávka po změně legislativy, ani po změně společenských norem,“ řekla Rychlíková.
Stal*a ses ty nebo někdo z tvých blízkých obětí šíření explicitních obsahů nebo jiného sexualizovaného násilí? Tady se můžeš obrátit: