Nepochopení i lepší psychika. Příběhy mladých, kteří abstinují

Všeobecně je známo, že Česko stále dominuje v procentech spotřeby alkoholu na osobu a potvrzují to i statistky Světové zdravotnické organizace (WHO), podle které Češi vypijí v průměru 14 litrů čistého alkoholu ročně.

Je však pravda, že u mladých lidí můžeme v posledních letech pozorovat určitou změnu. WHO zkoumala návyky dospívajících v padesáti zemích Evropy a Severní Ameriky. Mladiství Češi (15+) v roce 2018 vypili o zhruba sedm procent méně alkoholu než o čtyři roky dříve. Přemýšlí více nad konzumací alkoholu a jeho dopadu na jejich zdraví. Zajímají se o zdravý životní styl a alkohol už pro ně není tak přitažlivý.

Alkohol je však stále přirozenou součástí životů většiny z nich. Jak se tedy žije těm, kteří se ho rozhodli dobrovolně vzdát?

Anna

Přestala jsem pít hlavně kvůli psychickýmu zdraví, protože jsem po alkoholu, a to i malým množství, měla dlouhodobě šílený úzkosti, což není udržitelný. Po dvou měsících abstinence jsem si začala všímat, že jsem výkonnější a soustředěnější, což je pro moji současnou práci zásadní kritérium. Mám pocit, že mou abstinenci si bere hrozně moc lidí osobně. Jak kdybych svým birellem soudila tu jejich plzničku. Nic si ale neobhajuju, nenechávám se přemlouvat na panáky, nepouštím se do debat.

Často slýchám, že tím kazím zábavu – do teď jsem nepochopila, proč je moje střízlivost na party pro někoho takovej problém. Můj sociální život to ovlivnilo, ale nevidím to jako negativní důsledek. Je fajn nesedět do čtyř v baru a pak přijít o dva plný dny kvůli kocovině. Měsíčně tím ušetřím pár korun, ale nemám pocit, že by to byla nějaká markantní částka. Ven chodím stejně, ale platím jen za nealko.

Honza

Já nepiju, jelikož jsem měl náznak na epilepsii, když jsem byl malej, a doktorka mi řekla, ať se tomu raději vyhýbám. Dalším důvodem je, že mi alkohol ani nechutná a nechce se mi za něj utrácet. Když někomu povím, že nepiju, tak mi většinou řekne, že jsem fakt dobrej a hustej nebo něco v tom smyslu. Když řeknu, že jsem nikdy nebyl opilej, tak to většinou ani nedokážou pochopit. Myslím si, že u mě to vliv na socializaci příliš nemá, dokážu se bavit s lidma úplně normálně. U okolí alkohol vnímám tak, že je mi jedno, kdo co pije a kolik toho vypije, nikoho nesoudím.

Alice

Kdysi jsem pila hodně, protože jsem pracovala na baru a přišlo mi to "normální", zapadala jsem tak do místního kolektivu. Potom mi po alkoholu začalo být hrozně zle a vlastně mi jednoho krásného dne došlo, že mi vůbec nechutná. Našla jsem si přítele a kvůli němu jsem přestala v baru pracovat. Pak už jsem neměla "důvod" pít.

Chodit na akce a nepít je taková sociální sebevražda. Lidi tě přestanou zvát a já byla i ráda. Protože střízlivýma očima vidíš všechny ty hrozný věci a všichni tě hrozně serou. Vlastně ani nevíš, proč se s těma lidma bavíš. Střízlivý člověk a opilý okolí není dobrá kombinace.

Pak přichází i kecy typu: "Ježiš, proč nepiješ? Tak si dej jednoho panáka nebo skleničku. Kazíš nám zábavu." A to mě vždycky štvalo/štve nejvíc. Já se umím bavit i střízlivá, musí ale být dobrá společnost.