Přihlášení se k heyfomo
Neliješ? Tak to seš divnej! Jak se v Česku normalizuje konzumace alkoholu a s čím se musí potýkat abstinenti?
Česko - země zaslíbená. A to především alkoholu, který se u nás konzumuje ve velkém. Jsme třetí evropskou zemí, která prohlásila pivní kulturu za nehmotné kulturní dědictví a pravidelně alespoň každý měsíc konzumuje alkohol až 60 % dospělé populace. Pokud se rozhodneš, že pít přestaneš, na čele ti přistane nálepka „divný“, „nemocný“ a v případě žen „určitě těhotná“.
Češi, Češky a alkohol = besties 4ever
Podle dat z roku 2023 vypije průměrný Čech 128 litrů piva ročně, a i když je to oproti předchozímu roku o téměř dvě a půl procenta méně, stále si v porovnání se světem držíme neuvěřitelnou první příčku. Po každoročním zveřejnění dat Statistickým úřadem se pak výsledky chvástáme na každém rohu a v komentářích na sociálních sítích se obrazně řečeno plácáme po ramenou, jací jsme to ale v Česku borci.
Jak se u nás přistupuje k alkoholu, ukazují pravidelně i naši političtí představitelé. Při loňských debatách o dani z tichých vín politici několikrát naznačili, že víno není tak úplně alkohol, jako spíše kultura, a ačkoliv se s takovými tvrzeními možná dá částečně souhlasit - tedy že víno je součástí především jihomoravské kultury - opomíjení rizik spojených s užíváním alkoholu (nebo dokonce popírání, že jde u některých nápojů o alkohol) je nebezpečné.
V posledních týdnech pomalu ale jistě vstupujeme do předvolebního Česka a nejeden politik či politička volí jako perfektní místo pro meet and greet právě hospody. V minulosti to byl třeba ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) nebo Karel Havlíček (ANO).
V mnoha ohledech byla questionable také celospolečenská debata o možném okamžitém zákazu HHC, kdy se někteří političtí zástupci a zástupkyně rozhodli „chránit děti“ po tom, co nižší desítky náctiletých končily v nemocnicích na předávkování HHC gumídky. Kde byli duchaplní politici a političky, když podle dat VZP skončila jen za rok 2023 téměř tisícovka nezletilých v péči lékařů právě kvůli alkoholu?
A btw… první alkohol dětem podávají samotní rodiče, a to okolo 13. roku.
Na dopady alkoholu na jedince i celou českou společnost dlouhodobě upozorňuje odborník na drogovou politiku a bývalý drogový koordinátor Jindřich Vobořil (ODS), který je pro regulaci či omezení alkoholu na trhu (například zvýšením jeho ceny) a který mimo jiné razí názor, že i další návykové látky by se měly státem spíše regulovat, nežli zakazovat.
„(…) v naší společnosti nepít znamená vypadat divně. Střední Evropa je prostě nejpropitější část světa a považujeme za normální, když nám lidé umírají a perou se pod vlivem alkoholu.“
Zároveň v rozhovoru označuje alkohol za drogu, což je výraz, který máme tradičně spojený například s heroinem, MDMA nebo podobnými návykovými látkami. Nutno ještě dodat, že je tudíž alkohol legální drogou.
Rizika alkoholu se zkrátka často podceňují a je považován za méně nebezpečný než jiné drogy, což může vést k bagatelizaci jeho dopadů.
Normalizace, ale ne ta ze sedmdesátek
Pravidelné a časté pití alkoholu přijde Čechům a Češkám v pohodě - dokud ale nevyjedou za hranice téhle alkoholové kultury do zemí, kde dát si skleničku jen tak na večer nebo se opít každý pátek v hospodě na rohu není norma.
Sama pocházím z kraje, kde sa slivovica dává na vypálení červíka a v některých domácnostech musíš dát po kalíšku sotva přejdeš práh. A užít si večer? Jedině s nějakou tou promilí v krvi.
Jakým překvapením pro mě bylo, když jsem v osmnácti začala cestovat do zemí, kde se k alkoholu přistupuje trochu jinak. Před více než dvěma lety jsem pobývala několik měsíců na Islandu, kde je alkohol kvůli částečné prohibici a výrazně vyšší ceně méně dostupný a kde jsem pochopila, že fungovat se dá plně i bez něj.
Neříkám, že si občas nedám skleničku vína na dovolené nebo při zvláštní příležitosti, ale s tvrdým jsem i kvůli dopadům na už tak pochroumané zažívání a celkovému lékařsky potvrzenému dopadu na tělo i mysl sekla (hopefully nadobro), a pivo prostě nepiju. Little did I know, co mě bude čekat po příjezdu zpět domů.
Čemu čelí ti, kteří se rozhodnou nepít?
Na parties jsem si už párkrát vyslechla, ať nedělám drahoty, co to jako zkouším a jestli nejsem těhotná. Ze začátku jsem tlaku okolí čelila výmluvami na užívání antibiotik, načež mi bylo několikrát řečeno, že pít na antibiotika je v pohodě a maximálně ti to lépe šlápne.
Gen Z ale pije méně než ostatní generace, a tak vím, že nejsem jediná.
„Když jsem se rozhodl přestat pít, okolí zprvu vůbec nevěřilo, že to vydržím. Říkali mi, že v Česku prostě nepít nejde. Já jsem ale vydržel a postupem času si na to všichni zvykli. Po těch pár letech už mi panáky ani nikdo nenabízí a všichni to berou jako moji součást. Ze začátku to ale bylo nepříjemné a ten tlak z okolí byl docela silný. Nepití mi do života určitě přineslo nějaké peníze navíc, které bych jinak nechal za chlast někde v hospodě. Lépe se mi spí a ráno vstává. Taky musím zmínit i ušetřený čas, který člověk jinak proleží během kocoviny o víkendech. Celkově se cítím lépe a víc fit. Z dlouhodobého hlediska mi to určitě dá pár let života navíc. A když ne, tak určitě lepší zdraví během života.“
„Já jsem přestala pít asi před rokem a nejvíc mě překvapilo, kolik lidí mi to vyřadilo ze života. Některé vztahy mi fungovaly právě jen na tom, že jsem s těmi lidmi šla pít, ale bez alkoholu jsme spolu vlastně jiné aktivity dělat neuměli. Tlak na to, abych pila, občas cítím do teď. Jako bych se nedokázala bavit bez alkoholu. Ale dokážu a alespoň mi na druhý den není blbě.“
Ať už se rozhodneš abstinovat úplně nebo třeba jen vynechat sem tam nějakou skleničku, neboj se si vytyčit hranice. Pít alkohol není povinnost - má zásadní dopad na tvé tělo i mentální zdraví a je jen na tobě, jestli a v jaké míře ho budeš konzumovat.