Přihlášení se k heyfomo
Myslel si, že je to známka punku: MGK je tu zas i se svým tiktokovým shit rockem
Všichni asi znáte slavný gif se Stevem Buscemim pronášejícím legendární větu „How you doing, fellow kids” s rádiovkou na hlavě a skejtem v ruce. Představte si, že v něm místo herecké ikony stojí MGK v Ramones triku z H&M s vypojenou elektrickou kytarou a slovy „Oi, oi, fellow punks”. Poslední desku bývalého rappera s názvem Mainstream Sellout asi nejde lépe popsat.
Vztah k interpretovi: pravicovými slovy jednoho matadora české politiky: „Je falešný a prázdný."
FAV starší album: N/A
Žánr: pop punk
FAVs: maybe
NAHs: drug dealer, emo girl, WW4, ay!, sid & nancy
Chtěl bych zdůraznit, že jsem v recenzích vždy objektivní, byť to občas není lehké. A i když si myslím, že Gun Kelly nikdy nevydal jedinou hodnotnou věc a že existence pop-punku je jedním z největších hudebních omylů všech dob, budu i tentokrát fér a unbiased. Takže tady a teď, se vší objektivitou a počestností říkám, že Mainstream Sellout je bad. Really bad.
Řekněme si však otevřeně, že to po Kellyho předchozí dávce poppunkových popěvků, jejichž hlavním cílem je trhnout n.1 na Billboardu a trendovat týden na TikToku, to není zrovna šokující zpráva. Zpěvákova rádoby „punková” éra už je známá tím, že by na ni svou známku kvality nenalepil snad ani Jirka Babica. Ale tohle? Tohle předčilo všechna očekávání. Jako příklad bohatě poslouží rozebrat dva tracky.
U písně papercuts by člověk mohl nabýt dojmu, že jde o jeden ze songwritersky světlejších momentů projektu, doporučuji se však soustředit na lyrics, obzvláště na větu „I’m a genius, could’ve made Donda” (Donda je poslední album Kanyeho Westa). Míru sebeklamu nepřebije ani to, že to zaznívá poté, co MGK odůvodňuje svůj odklon od rapu dosažením jeho žánrových limitů. Přitom nutno dodat, že vyměnit hip-hop, styl s de facto nekonečnými možnostmi, za úzce vyhraněný subžánr punku za účelem rozšířit si pole možností, je přinejmenším legrační.
Dalším klenotem na desce je WW4 – track s takovou dávkou cringe, že je až s podivem, jak se mohl do pouhé minuty a dvanácti sekund vměstnat. Počáteční téma čtvrté světové „války” v podobě zombie apokalypsy (takže nikoliv války, ale nevadí) po několika málo řádcích sklouzává zpět k osobě Gun Kellyho a jeho komplexu oběti. Ten jako by nutil zpěváka vyfňukávat již stokrát opakovaný narativ – ostatní interpreti nedělají nic jiného, než že mě pomlouvají (zřejmě nemají nic lepšího na práci).
Během kraťoučké stopáže dochází k ještě jednomu zvratu, a to když MGK nasadí „school sucks” attitude a sdělí posluchači, že jsou všichni učitelé „full of shit”. Nic totiž není víc punk než nemít rád školu, duh. Take that, education system.
Zbytek alba tvoří převážně děsně edgy, neposlouchatelná vata – vedle které Blink-182 zní jako nejlepší kapela pod sluncem – doprovázená ještě horšími texty, díky kterým by mohla i Avril Lavigne s písní Boyfriend aspirovat na Magnesii Literu. Ve změti zbytečných featuringů (ne jeden, ale dva songy s Lil Waynem, proboha proč?) jasně vyčnívá ten s Bring Me The Horizon. Ti udělali z maybe zdaleka to nejlepší, co lze na albu slyšet. I to je však pouze ucházející a ničím nezapamatovatelný výsměch všemu, co kdy byl opravdový punk.
LP Mainstream Sellout je nekonečných čtyřicet minut vyumělkované, nesnesitelně se přetvařující frašky sprostě apropriující punkovou kulturu skrze balast stereotypů a klišé. Veškerý potenciál MGK zdárně zabíjí romantizováním toxických a abusive vztahů, včetně mimořádně nechutné analogie v tracku Sid & Nancy. Ten bych nejraději vymazal z hlavy stejnou rychlostí, jako „former-Rap Devil" opustil hip-hop poté, co zdissoval „stárnoucího” Eminema, jen aby pak od téhož dědy dostal nehorázně na prdel.
Prosím, neříkejte Machine Gun Kellymu, že existuje i grunge a post-punk. Nebo se příště dočkáme jeho third act v podobě goth make-upu á la Robert Smith a cover verze Love Will Tear Us Apart po boku Yungbluda. Jsou věci, kterých se dožít nepotřebuji – a tohle je rozhodně jednou z nich. Oi, oi!
Hodnocení: 3 %
