Přihlášení se k heyfomo
Misogynie, nebo sexual empowerment? Proč jsou lidi naštvaní na album Sabriny Carpenter
Sabrina Carpenter odhalila cover art k připravovanému albu Man’s Best Friend a naštvala tím skoro celý internet.
Poslední hot topic internetu je kromě (neexistující) třetí světové Sabrina Carpenter a její sugestivní obal k novému albu. Sabrina je ale ohledně sexuality hodně otevřená, viz její Nonsense outra nebo freaky positions při písničce Juno, tak proč lidi naštvalo zrovna tohle?
Podle komentářů na Instagramu nebo Twitteru Sabrina poslala feminismus „o 100 let zpátky“ - cover je podle nich ponižující vůči ženám, misogynní a zobrazuje toxickou mužskou dominanci, která especially v dnešním společenském klimatu může podněcovat další násilí na ženách.
Jenom pod jejím originálním postem se objevují komentáře jako „maybe let’s not fetishize abuse?“, „You are my 8 year old daughter's idol, and this is definitely not the kind of pictures I want her to be inspired by“, „how is this not just appealing to be male gaze?? insanely misogynistic imagery. mans best friend 😭😭??? please please please“ nebo „This cover makes me uncomfortable… especially in times like these. Absolutely tone deaf.“
A netizens to samozřejmě rozebírají i ve svých videích a let's say, že diskurz za poslední dny narostl do obřích rozměrů.
Maybe it’s... satire
Jeden z pohledů na celou situaci je, že se jedná o satiru a ironii. Sabrina je svými puns a specifickým humorem známá a sexuální inuenda jsou velkou součástí její image.
V novém singlu Manchild si z mužů dělá srandu a trefuje se do jejich nedostatků, které reprezentují auta projíždějící okolo ní. Je pravda, že se prezentuje hodně žensky, sladce a poměrně submisivně, ale bylo by zvláštní, že by se po všech jejích trefách do mužů a kritice rozhodla otočit a zvolit si mysogynní cover art k albu, které by se podle všeho mělo nést v duchu prvního singlu.
Submisivnost je taky součástí konverzace. Ženská sexualita byla, je a vždycky bude součástí pop scény a kultury celebrit a Sabrina na tom není jinak, jenom ji vyjadřuje jiným způsobem.
Zvykli jsme si, že sexual empowerment znamená být on top, dělat všechna rozhodnutí a takzvaně fuck, not be fucked, aka být dominantní. Možná proto si právě teď Sabrina vysloužila takovou reakci - být submisivní podle některých netizens znamená se podrobit patriarchátu a male gaze, submistivita a síla se vylučují a dominance nad muži je tak jediný způsob, jak si udržet image „správné feministky“.
Sabrinina hyperfeminita a jemnost jsou teď přímo na očích, jelikož ji cover art explicitně vyobrazuje v submisivní pozici, zatímco do teď jsme dostávali hints at best.
Nabízí se tak otázky, jestli si ženy můžou dovolit být feminní a jemné, aniž by zahazovaly feminismus a posilovaly patriarchát, jestli můžou být ve své sexualitě submisivní a zároveň silné ve svém ženství a přesvědčení, aniž by se doslova podřizovaly mužům.
Did we forget about Maddona?
Co se v komentářích hodně objevuje jsou odkazy na Madonnu a její skandální devadesátky (vlastně skandální všechno). Oproti Sabrině byla Madonna se svou sexualitou 10000% out there a vůbec to neschovávala.
Žádné narážky nebo schovávání, prostě raw sex. Způsobila pohoršení? Samozřejmě. Mluvilo se o tom všude? Of course. Dostávala hate za maličkosti, jako je obal k albu? Debatable.
„Your music lacks the radicalism to do this type of cover.“
Podívejme se ale i na druhou stránku, maybe some points were made. Dnešní politické a společenské klima je jiné než v devadesátkách a pochopitelně jsme teď mnohem citlivější k čemukoliv, co by mohlo odkazovat na násilí na ženách, patriarchát nebo regresi v našich právech.
Red Pill Theory: Co znamená a proč naštvaní muži zaplavují internetová fóra toxickou maskulinitou?
Sabrina je vlivná osoba a na tom, co posílá do světa, záleží. Celebrity mají moc a možnost formovat veřejný názor, proto není vlastně vůbec překvapivé, že se kritické reakce objevují v takové míře. „Ale co muži nebo kluci, kteří to vidí na billboardech a budou si myslet, že takto vypadá moc: muž objektivizuje ženu,“ stojí v jednom komentáři na Instagramu. „Zpochybňuje tohle objektivizaci, nebo ji posiluje? Protože když replikuješ vizuální jazyk dominance, podřízenosti a dehumanizace žen, aniž bys ho jasně vyvracela, systém nepodkopáváš, ale posiluješ. Přesně proto je mužské násilí na vzestupu.“
Sabrina není ve svém projevu dostatečně radikální na to, aby bylo hned na první pohled jasné, že cover art je satira a šťouchnutí do stereotypního zobrazování žen v podřazené pozici (obrazně i doslova). A pokud to není hned jasné, můžou to lidi brát at face value.
„Vždycky mi přijde vtipné, když si lidé stěžují. Říkají něco jako: ‚Ona zpívá jenom o tomhle.‘ Ale jsou to písničky, které jsi zpopularizovali. Je jasné, že sex milujete vy. Jste s tím posedlí. Je to v mých shows. Je tam mnohem víc momentů než jen Juno pozice‚ ale o nich každý večer postujete a komentujete je. S tím nic neudělám.“
Sabrina přesně ví, co dělá a jak se chce prezentovat, což za svoji kariéru dokázala už několikrát. Zatím jsme z alba viděli jen cover art, který je podle některých teorií navíc možná vytržený z kontextu - třeba se nakonec ukáže, že byl oříznutý a místo odhadovaného muže vedle klečící Sabriny stojí ona sama. Ale na to si budeme muset počkat.
