Přihlášení se k heyfomo
Malířka Žofie Eder: Přemýšlím o tom, co je za obzorem
Žofie (25) je studentkou pražské AVU, baví ji mixovat hudbu, tetovat a momentálně pořádá již třetí výstavu svých strukturálních obrazů. Bavily jsme se třeba o tom, jaký je společný jmenovatel její umělecké tvorby nebo jestli film Zkouška umění odpovídá realitě přijímaček.
Malba, tetování a DJing. Jaký je tvůj styl a kde se inspiruješ?
V práci vycházím z přírodních struktur, které někdy upravuji v počítači – pořád se to vyvíjí, teď mě lákají zdobné ornamenty. Modifikuji vnitřní stránku přírody, jedná se o abstrakci. Totéž mám i v hudbě, důraz nekladu na informacinebo text, ale spíš na pocity.
Tetuji nejčastěji tak, že mi dotyčný dá volnou ruku, nebo zadání, které mám zpracovat po svém. Chci se dostat do fáze velkých tetování, jsem zvyklá na plátno, moc mě nebaví tetovat drobnosti. Už se tomu věnuji skoro 8 let a chci si časem domluvit hostování v zahraničí.
Jak dlouho jsi chystala výstavu a jaké techniky použila?
Část obrazů je z minulého jara a vznikly jako součást diplomky. Zároveň tam jsou věci z posledního měsíce, kdy jsem něco dělala skoro každý den. Diplomku mi vedl Jiří Kovanda, který mi teď dělá kurátora výstavy. Jako techniku jsem použila laserování do různých materiálů a láká mě i práce se dřevem.
„Mountain mamma, take me home,“ zní v country písni Take Me Home, Country Roads od Johna Denvera. Stejný název nese i tvá výstava – je o horách, či cestách?
Jsem milovník country i techna. Tématem je smrt. Chtěla jsem to udělat poeticky, nostalgicky, ač je to v něčem patetické. Po smrti blízkého jsem měla potřebu své pocity zhmotnit do obrazů a zachovat si své struktury a postupy. Přidala jsem horizont a hory, související s pomíjivostí, což bylo i tématem mé diplomky. Dynamika, symetrie a harmonie, svědectví smrti, metafora vědomí a práce s energií – nad tím vším přemýšlím. Zároveň výstavou provází hudební track s mým vokálem (produkce Alex Raichman a Žofie Eder), který dodává sakrální aspekt. Místo typických lebek a temna výstava působí spíš jako playground, takže chápu, že význam nemusí každému hned dojít.
Umělecké přijímačky. Opravdu jsou takové jako ve filmu Zkouška umění?
Právě zmiňovaný ateliér je ten, ve kterém jsem já teď. Musím říct, že to odpovídá. Sama jsem nastupovala rok po natáčení a jsem docela ráda, že mě to minulo. Pořád si však myslím, že větší hardcore jsou přijímačky třeba na DAMU. Studovala jsem hudební produkci, poté přírodní materiály na vysoké v Ústí a zároveň jsem stážovala na AVU, kam jsem se teď i dostala – jestli vše vyjde, budu vlastně MgA et MgA. Ve studiu mám dost svobodu a teď třeba fajn měsíční kurz hudební produkce, navíc je škola skvěle technicky vybavena. Je i na mě, zda chci pracovat z domova, či ze školního ateliéru. Studijně jsem byla ve Španělsku a doufám, že mi vyjde keramika v Portugalsku – dělají tam kachlíky, což mě nadchlo.
Jak vypadá spolupráce ve vašem hudebním duu RYZG?
S přítelem Alexem spolupracujeme dva roky, ačkoliv on tvoří déle. Spojuje nás primárně žánr techna. Produkci děláme buď spolu, nebo zvlášť, ale live set je jeho. U hudby je jiný přístup, než u malby – potřebuješ znát nějakou teorii, kterou se já stále učím, ačkoliv třeba zpívám a hraju na klavír. Práci máme rozdělenou tak, že já vytvářím základní linku na kontroleru a Alex přidává zvuky a dynamiku v live setu. Takový hybrid live set musí nějak znít, není to úplně easy.
Společně většinou hrajeme tak hodinu a půl, ale když jsem sama tak i čtyři hodiny. Zatím jsme hráli třeba na Stalinu, Povaleči nebo Altenburgu. V zimě jsme moc nehráli, lepší je to venku v létě, což už začínáme plánovat. Nejbližší společná akce je Antigona v květnu.
Česká scéna: kdo, nebo co teď stojí za pozornost?
Dost mě baví Lucie Rosická, Anna Ruth, Vanda Kovaříková, Klára Bliss, Eva Suhajek a Hugo Marek!
