Přihlášení se k heyfomo
Návrhářka Klára Marie Bliss: Vytvářím fashion spirituální kousky
Z Austrálie do Belgie a Čech: Čerstvě vystudovaná módní návrhářka Klára (24) úspěšně rozjíždí vlastní značku, pracuje jako asistentka kostýmní výtvarnice u filmu nebo si v nějakém rovnou zahraje. Na otázky, jak se liší zahraniční klientela od té české nebo proč je třeba sledovat trendy, i když se jimi neřídíš, odpovídá v rozhovoru.
Jaká myšlenka stojí za tvou značkou Vona a za jejím názvem?
Třemi slovy bych Vonu popsala jako ženskost, nostalgii a non-casual. Název vznikl při studiu v zahraničí, kde nebylo moc prostoru pro volnou tvorbu. Vona je jako ona, české, pražské slovo, možná lehce vulgární, které navíc cizincům zní luxusně. Poprvé jsem zveřejnila příspěvek asi před dvěma a půl roky, začala jsem s prádlem a korzety. Poté jsem začala mít zakázky a přidaly se k tomu i šperky. Baví mě doplňky, kterými můžeš remixovat vlastní šatník.
Jako poslední jsem šila červené šaty, které budu dělat i v bílé. Vytváření oděvů a přetváření 2D na 3D mě naplňuje nejvíc. Stojím tedy za celým procesem, od myšlenky ke zpracování, shánění materiálů, focení i ke spravování sociálních sítí. Teď mám nově stážistku Paulinu.
Vím, že jsi doposud žila na několika místech. Jak tě to ovlivnilo?
Brácha je divadelník, táta kameraman a máma fotografka. Sama mi doporučila, ať zkusím školu v Belgii. Naši emigrovali do Austrálie, táta byl za svobodna Bláha, proto jméno Bliss. V Sydney jsem byla asi do třetí třídy, poté jsme se vrátili do Prahy, která má skvělou kulturněhistorickou sféru, zamilovala jsem se přes ni do dějin umění. Momentálně mám polovinu věcí v Antverpách, bydlím na dvou místech zároveň. Mám to štěstí, že to mohu střídat. Prostředí člověka ovlivní, já sama se určitě jinak oblékám podle toho, jak se v každé zemi cítím. V zahraničí musím čelit více výzvám, tady je to pohodlnější. A jednou bych ráda bydlela u moře.
Minulý rok jsi dokončila vysokou školu. Jak studium vypadalo?
Mám vystudovaný oděvní a kostýmní design na škole Royal Academy of Fine Arts Antwerp, kde studoval třeba Demna, který dělá Balenciagu, a legendární Martin Margiela. Učí tě tam být kreativním ředitelem sám sebe, mít vše pod kontrolou, ačkoliv to někdy v praxi vypadá jinak. Stáže bývají bohužel neplacené, ačkoliv na CV se to hodí. Já při škole měla dvě stáže, u návrhářky prádla a v divadle, navíc jsem při studiu už prodávala Vonu na Instagramu.
Nejvíce pyšná jsem ve svém dosavadním životě asi na to, že jsem dodělala školu, místy toho bylo až moc, dva magisterské roky jsem zvládla během jednoho. Tématem mé diplomky bylo historické ovlivňování ženských těl prádlem. Teď budu někomu z Ostravy dělat oponenturu s podobným témetam práce o body image. Přijde mi na téhle generaci super, že se o tom mluví. Naše děti (třeba problémy s body positivity) trpět nebudou.
Jak se liší požadavky zákazníků u nás a v cizině?
Belgická klientela je jiná než česká. My vnímáme historii a nostalgii k folkloru. Tam přemýšlí o inovacích, mají minimalističtější vkus. V Belgii spíš prodám podprsenky, v Česku zase korzety nebo romantické šperky.
Čím je tvá tvorba charakteristická?
Mám ráda sladkovodní perly s různými tvary a polodrahokamy, jejichž stylová nabídka v ezo shopech nebývá moc pestrá. Nejčastěji používám chirurgickou ocel v kontrastu s něčím jemnějším, jako jsou perly. Vytvářím fashion spirituální kousky. Kontrasty mě baví ve všem. Na historickou siluetu použiju nový materiál, vintage kousek spáruju třeba s teniskami. Myslím i na styling a prezentaci. Nyní mám červené období.
Na čem kromě Vony aktuálně pracuješ?
Dřív bylo mým snem hraní, dnes je to spíš sporadicky, pro kamarády nebo v reklamě. Mým cílem je nyní má značka. Těším se, kam se rozroste. Ráda bych jednou měla i svůj parfém.
Momentálně pracuji na českém filmu z 60. let, který se bude točit letos na jaře. Pomáhám pro něj vytvářet kostýmy. S bratrem Lukášem momentálně chystáme další divadlo s kovbojskou tematikou. Celkem dobře spolu vycházíme, věříme si a radíme si.
Ve volných chvílích se snažím pravidelně plavat, vracím se k hobby z dětství. Musíš u toho vypnout, máš chvilku jen pro sebe.
Návrhářství a trendy – jde to dohromady?
Například drobné šperky už tolik netrendují, mladé oslovují bold statement pieces, organické tvary a nezvyklé siluety. Určitě vnímám nějaký přechod k originálnějším a unikátnějším kouskům, které nejsou na každodenní nošení. Na trendy, ať chce, nebo ne, nějakým způsobem každý návrhář reaguje, ačkoliv se jich nemusí účastnit. K mé tvorbě např. Y2K nesedí. Trend by ovšem neměl řídit identitu značky, chybí tam pak osobnost a hloubka.
Lidé se teď celkově více zajímají o řemeslo, o samotný proces, než pouze o konečný výsledek práce na molech a z photoshootů. Za ten posun jsem ráda. To je i díky sociálním médiím nyní přístupnější.
