Magda in psychárna vol. 4

Prvním a tím největším pozitivem je to, že jsem si strašně moc odpočinula. Sice vstáváme pravidelně, máme nějaký denní režim a já se bála, že poté co jsem doma trávila celé dny v posteli, nezvládnu ani dojít na snídani, ale hrozně jsem se nastartovala a díky pravidelnému životnímu rytmu je mi lépe.

Teď, když jsem vyklidněná, mám pocit, že mohu nějak zhodnotit i jednotlivé druhy terapie, ať víš, co vlastně od terapeutického oddělení čekat nebo co se na něm vůbec děje. Hodnocení je čistě subjektivní, každý to může vnímat jinak.

Rozhovory s psychologem

Tahle forma terapie mě posouvá naprosto nejvíc. Body ze sezení si zapisuji a pak se k nim vracím, často dostávám i různé úkoly, které musím vypracovat (jako třeba napsat dopis lidem, co mi ublížili), což při dalším sezení rozebíráme. Často je mi po rozhovoru špatně, ale opravdu si uvědomuji vzorce mého chování, které mě dovedly do stavu před hospitalizací, a snažím se je postupně měnit, abych zase neskončila tam, kde jsem byla. Některé věci člověk nejprve nechce slyšet a je to náročné, ale stojí to za to!

Rating: 1000/10

Skupina

Po skupinové terapii jsem moc toužila, protože si ráda vyslechnu, co se stalo ostatním, bohužel jsem si pro hospitalizaci vybrala srpen a skupina, kam bych se hodila, není otevřená z důvodu nedostatku pacientů na oddělení. Nicméně jsem rozhodnutá najít si skupinovou terapii po hospitalizaci, takže i to, že mám takovou potřebu, je pro mě přínosné.

Rating: ?/10

Individuální arteterapie

Místo skupinové terapie mi paní psycholožka domluvila individuální arteterapie. Docházím tak 2x týdně do ateliéru, kde maluji různé životní situace, emoce nebo jen šplíchám barvy na papír, čímž se uvolňuji. Jako malá jsem malovala, svou kreativní stránku využívám nyní při digitální grafice právě pro heyfomo, nicméně tento „návrat ke kořenům“ a přímý kontakt s barvami dělá radost mému vnitřnímu dítěti. Ze začátku jsem se ostýchala, ale není čeho se bát, papír ty emoce unese a není třeba dělat si na sebe vysoké nároky a tvořit díla hodná galerií. A to je důležité uvědomění, které si s sebou beru do života obecně – není třeba jet na výkon a můžu si dovolit dělat věci, protože mě prostě jen baví, a nehodnotit, jestli jsem v nich dobrá nebo ne.

Rating: 100/10

Relaxace

Relaxací nás provádí paní terapeutka, postupně prodýcháváme tělo a uvolňujeme jednotlivé svalové skupiny. Představit si to můžeš trochu jako pozici mrtvoly na józe. Já osobně se sama od sebe k dechovým cvičením a meditaci ve volném čase „nedokopu“ a ze začátku jsem měla při relaxaci nepříjemné stavy a úzkosti, zvlášť, když jsem zavřela oči, ale postupem času jsem si zvykla, poddala se procesu a teď pokaždé skoro usnu.

Rating: 8/10

Ergoterapie

Pod tímto pojmem si představ třeba výrobu mýdel, svíček, malování na tašky, navlékání korálků nebo pletení a háčkování.

Tyto činnosti mají za úkol dát člověku něco, na co se může soustředit, a tím uvolnit mysl, která pracuje overtime. Já ze začátku byla tak vyklepaná, že jsem skoro nezvládla navlíknout ani korálky na náramek a s výrobou mýdel stále bojuju, ale je to fajn způsob trávení času a i když mně osobně více vyhovuje třeba právě malba, viděla jsem, jak se spousta lidí realizovala právě v háčkování nebo výrobě šperků, mně na tyto projekty zkrátka chybí trpělivost, ale nevzdávám to.

Rating: 7/10

Terénní terapie

Tento fancy název je v podstatě jen výlet mimo areál. My byli na prohlídce zámku v Lužanech, jeli jsme vlakem a let me tell you, po měsíci na jednom místě téměř bez kontaktu s okolním světem to bylo velmi sociálně náročné. Ale samozřejmě i tohle nás připravuje na moment, kdy nemocnici opustíme. Je to fajn zpestření monotónního programu, ale pro mě velmi vyčerpávající, nicméně jsem si trochu připomněla doby, kdy jsem jezdila na školu v přírodě.

Rating: 5/10

Dále naše oddělení nabízí třeba jógu, muzikoterapii, práci na zahradě nebo ve skleníku, tyto terapie jsem ale zatím nevyzkoušela a ani to nemám v plánu, takže ponechám bez hodnocení. Pokud se na hospitalizaci chystáš, vůbec mé hodnocení neber jako něco směrodatného, každého baví něco jiného, spíš to ber tak, že každý si může vybrat to svoje. Pokud se necítíš, nic kromě rozhovoru s psychologem jednou týdně zde není povinné a ty klidně můžeš být zalezlý/á na pokoji a vylézt jen na jídlo, takže no stress.

Pokud máš jakékoli dotazy, neboj se mi napsat na IG @magdacizek a klidně mi dej vědět, o čem by sis chtěl/a přečíst příště do diskuze pod článkem nebo do mých DMs. <3 A nezapomínej, na své problémy nikdy nejsi sám/sama a neboj se říct si o pomoc, je to ta nejtěžší, ale zároveň nejlepší věc, kterou pro sebe kdy uděláš.

Pokud se ty nebo někdo v tvém okolí potýká s problémy s duševním zdravím a tápeš, na koho se obrátit, vyhledej odbornou pomoc. Prvním krokem může být třeba:

Linka bezpečí (Sdružení Linky bezpečí): 116 111 (nonstop), ZDARMA (pomoc pro děti, mládež a studující do 26 let).

Linka první psychické pomoci (Cesta z krize): 116 123 (nonstop), ZDARMA (krizová pomoc pro dospělé).