Magda in psychárna vol. 2

V prvním díle deníčku jsem psala hlavně o tom, že se mi ulevilo už jen tím, že jsem se nechala zavřít někde, kde budu své problémy řešit. Jak ale vypadá moje denní rutina, jež má být jedním z procesů, které mi mají usnadnit každodenní život „venku“?

(Poznámka: Zkušenosti z psychiatrické nemocnice jsou nepřenosné a je velká pravděpodobnost, že se liší v každém zařízení.)

Na terapeutickém oddělení mám v případě dobrovolné hospitalizace celý den volné procházky po areálu nemocnice – od 7 ráno do 8 večer. V té době můžu nebo nemusím být na pokoji, mohou dojet návštěvy a to, jakého programu se rozhodnu (ne)zúčastnit, je čistě na mně.

Jediné, přes co vlak nejede, je přítomnost na snídani, obědě a večeři (i tak se mi už povedlo toto pravidlo porušit a dostavit se na večeři asi o půl hodiny později, což sestřičky extrémně vystresovalo). Naše oddělení se pak uzavírá v 8 hodin, na pokoj musíme v 10 večer.

Některá z pravidel jsou i tak pro někoho z venku bizarní, jako je třeba odevzdávání cigaret, kabelů a žiletek nebo třeba fakt, že si musíme na záchod nosit vlastní toaleťák, protože zde somehow není k dispozici. Ale přijde mi, že já jsem si zvykla až moc rychle, a venku budu šíleně overwhelmed jen z toho, že si jdu třeba nakoupit do obchodu. 🤪

Ale zpátky k denní rutině – ta má člověka uvést do „normálního“ denního režimu, kdy vstává a chodí spát každý den ve stejnou hodinu, pravidelně jí, zkrátka má v životě malé úkoly, které musí splnit. Možná to zní vtipně, ale pokud ses někdy setkal/a s depresí, pak třeba víš, že i vstát ráno z postele může člověku činit obrovský problém. Tady nemusím přemýšlet o tom kdy, jak a proč se z postele zvednu, prostě musím. Cílem je, aby si člověk tento režim osvojil a pokračoval v něm i doma.

A jak vypadá denní rutina na terapeutickém oddělení?

Budíček je v 7 hodin, následuje 15minutová rozcvička, poté v 7:30 snídaně. Obědváme v 11, mezitím se člověk může přihlásit třeba k psychologovi, následuje polední klid a následně ergoterapie v terapeutickém centru od 12:30 do 15 hodin. Můžeme si navlékat korálky, malovat na tašky nebo třeba háčkovat a tvořit něco ze dřeva. Večeříme v 17 hodin, oddělení se zavírá v 8 večer a noční klid je v 10.

Máme celkem hodně volného času, jehož trávení je na nás – já chodím na procházky, čtu si knížky nebo si píšu deník. Také třeba hrajeme různé společenské hry nebo koukáme na filmy, když máme chuť trávit čas s ostatními.

Jsem zvyklá trávit čas o samotě, takže pro mě byl trochu šok sdílet pokoj s někým dalším, koupelnu dokonce i s pokojem naproti a celkově jsem první dny byla ze všeho vyklepaná a bála se i nechat si dát nabít mobil k sestřičkám, tak jsem ho radši měla vybitý. Teď jsem si ale zvykla, a naopak mi přijde super, že je ti kdykoli někdo nablízku a většina je na stejné vlně. Měla jsem za to, že se absolutně nesnesu s dalšími lidmi a že tu budu úplně sama, ale opak je pravdou, celý svět není proti mně a ostatní lidi by mě třeba mohli mít i rádi (moje hlava na mě křičí 24/7, že mě všichni nesnáší, ale asi se holt mýlí).

No a příště už tě fakt vezmu na psychárna room tour! <3