Jak souvisí Velikonoce ve Švédsku a Finsku s čarodějnictvím?

Jestli mám něco opravdu ráda, jsou to harmless tradice. Proto se tyto Velikonoce zaměříme na Švédsko a Finsko a jejich Påskkärring - tradici, kterou si každý milovník witchcraftu zamiluje.

Påskkärring je čarodějnice, která v noci mezi Škaredou středou a Zeleným čtvrtkem přelétává na koštěti do Blåkulla a zpět se vrací na Velikonoční neděli.

Blåkulla byl dle legend ostrov, kde ďábel pořádal hostinu pro čarodějnice během čarodějnického sabatu, tedy jejich shromáždění. Podle popisu se na ostrově nacházela obrovská louka bez viditelného konce a velký dům, kde pobýval ďábel. V Blåkulla bylo vše opačně, než v běžném světě. Čarodějnice seděly kolem stolu čelem ven, staří lidé omládli a ženy zaujaly mužské role. Popíjeli kávu z tradičních konvic a hostili se všemožnými lahůdkami. Po hostině se tančilo, vykonávaly se různé obřady, ale běžně se schylovalo i k nadávkám a rvačkám.

Blåkulla hraje zásadní roli v honech na čarodějnice v 16. a 17. století. Tehdy se odehrávaly nejmasivnější čarodějnické procesy, během kterých byly popraveny stovky nevinných žen a dětí, a to včetně těch, které se údajně účastnily shromáždění v Blåkulla. Trest smrti za čarodějnictví byl ve Švédsku platný až do roku 1779.

Během Velikonoc se lidé těmto shromážděním snažili zabránit, proto rozdělávali ohně a stříleli z pušek, aby vyplašili čarodějnice, a uzamykali veškeré nástroje, které mohly ke své cestě použít. Byly zabezpečeny také stodoly, aby ke své přepravě nemohly využít zvířata. Rodiny často zavíraly do místností také všechny ženy, aby se sabatu nemohly účastnit a ochránily je před možnou perzekucí.

V 19. století se pohled na čarodějnice a jejich slety do Blåkulla však obrátil o 180 stupňů a s tím vznikla i tradice Påskkärring. V dnešní době se na Velikonoce lidé převlékají za påskkärringar, tedy velikonoční baby, ale i jiné bytosti. Jak již bylo zmíněno, v Blåkulla bylo vše naopak, a proto se dívky mohou převléci za mužské velikonoční trolly a chlapci za staré čarodějnice. Oblékají si šaty, zástěry a šátky po babičkách, malují si růžově tváře a dokreslují si pihy. Také nosí koště, tradiční konvici na kávu a košík. Děti pak společně chodí po vsi nebo městě a zvoní na sousedy, přejí jim veselé Velikonoce a předávají malované velikonoční dopisy, které samy vytvořily, a na oplátku dostávají sladkosti, peníze či jiné dárky.

Z počátku 19. století se převlékali i dospělí a předváděli triky, aby ostatní přesvědčili, že se po kraji potulují skutečné čarodějnice, nebo aby odvedli pozornost od čarodějnic přelétajících do Blåkulla. Například házeli do komínů pozvánky k setkání s ďáblem, převraceli vozy, jezdili na koních, sypaly popel do komínů nebo se zastavovali po domech a prosili o něco k jídlu či skleničku kořalky.

V dnešní době je tato tradice mnohem klidnější a slouží spíš jako vzpomínání na kruté doby honů na čarodějnice a omluva za znesnadňování jejich přeletu. Až někdy budete ve Švédsku či Finsku na Zelený čtvrtek, můžete zamávat směrem k nebi a popřát jim šťastnou cestu!