Jak si vybrat terapeuta nebo terapeutku, se kterými to bude fakt fungovat?

Když člověk poprvé otevře profily terapeutů*ek, obvykle na něj vyskočí hromada nesrozumitelných zkratek a směrů. Zjistit, kam vlastně patřím a komu mám svěřit své nejhlubší pocity, může být ze začátku dost paralyzující.

„V terapii totiž vstupuje do hry vztah, důvěra a možnost být před druhým člověkem postupně pravdivý,“ vysvětluje psychoterapeutka působící na psychoterapeutické platformě Hedepy  Zuzana Steigerwaldová. „Dobrý terapeut pro vás je ten, u kterého se může začít dít něco opravdového. A to zjistíte až postupně.“

Jak ale tenhle proces začít, nespálit se a vědět, do čeho vlastně jdeš? Pojďme rozebrat ty nejpraktičtější kroky – od peněz přes první e-mail až po chvíli, kdy poprvé zaklepeš na dveře ambulance.

Peníze a pojišťovny: Jde to i levněji?

Terapie je finanční závazek a ceny se u soukromých terapeutů*ek běžně pohybují mezi 800 až 1 500 Kč za sezení. Zuzana Steigerwaldová ale zdůrazňuje, že peníze a praktické věci by neměly být tabu hned od začátku:

„Terapie není jen hluboký osobní proces, ale také konkrétní domluva mezi dvěma lidmi. Rámec je důležitý. Když člověk neví, kolik bude sezení stát, jak často má chodit nebo zda může přijít online, těžko se může cítit bezpečně. Dobrý terapeut by se neměl tvářit uraženě, když se ptáte na praktické věci. I ty jsou součástí důvěry. Dokonce by vám je všechny sám od sebe měl na úvod sdělit.“

Pokud je pro tebe soukromá terapie finančně nedostupná, máš dvě hlavní možnosti:

Příspěvek od pojišťovny: Většina tuzemských zdravotních pojišťoven (VZP, ČPZP, OZP, ZP MV ČR a další) dnes v rámci preventivních programů přispívá na sezení u vybraných terapeutů a terapeutek. Obvykle dostaneš 500 Kč na jedno sezení (až 10x ročně). Seznam partnerských odborníků a odbornic najdeš přímo na webu své pojišťovny.
Bezplatná péče: Můžeš využít krizová centra, bezplatné linky důvěry, nebo se objednat ke klinickému psychologovi*psycholožce přes zdravotní pojišťovnu (zde je ale nutná žádanka od lékaře*ky a počítat musíš s delšími čekacími lhůtami).

První kontakt: Jak napsat e-mail a jak dlouho čekat?

Našel*a sis terapeuta nebo terapeutku, kteří se ti líbí, a teď sedíš nad prázdnou e-mailovou schránkou. Co tam vlastně napsat?

„První e-mail nemusí být ani příliš stručný, ani příliš podrobný. Není potřeba hned vyprávět celý životní příběh, popisovat všechny vztahy, traumata a diagnózy,“ radí Zuzana. „Zároveň je ale dobré napsat víc než jen: ‚Dobrý den, chci termín.‘“

Podle Zuzany úplně stačí uvést stručný kontext: „Takový e-mail terapeutovi pomůže zorientovat se, zda je pro vás vhodný, a zároveň vás nevystaví tomu, že se příliš otevřete ještě před prvním setkáním. První kontakt má být spíš otevřením dveří než vyložením celého nitra na stůl,“ vysvětluje.

A co když odpověď nepřijde hned v ten samý den? „Terapeuti často neodpovídají okamžitě. Bývají v sezeních, někdy mají plnou kapacitu nebo vyhrazený čas na administrativu jen několikrát týdně,“ uklidňuje Zuzana. „Za běžné bych považovala počkat několik pracovních dní. Pokud se neozve třeba týden, můžete poslat krátké připomenutí. Ne proto, že byste byli dotěrní, ale protože e-maily se někdy ztratí a i terapeuti jsou lidé.“

První sezení: Co se bude dít za zavřenými dveřmi?

Většina lidí má před prvním sezením stažený žaludek. Představa, že sedneš na gauč a budeš muset hodinu rozebírat své nitro, je děsivá. Realita je ale mnohem klidnější.

„První sezení bývá hlavně seznamovací,“ popisuje Zuzana. „Dobrý terapeut se vám na začátku představí, sdělí, jak pracuje, co můžete od sezení čekat a co také ne. Dá vám prostor pro vaše dotazy, vyzve vás k nim. A pak se obvykle ptá, co vás přivádí, co se teď ve vašem životě děje, co byste potřebovali změnit nebo čemu lépe porozumět.“

Pokud nevíš, kde začít, je to úplně v pořádku. Nemusíš mít v hlavě srovnané myšlenky ani připravený dokonale strukturovaný příběh, dobrý terapeut by tě totiž měl vést. „Neměl by vás nechat napospas pocitu: ‚Tak mluvte.‘ Může vám dát prostor, ale zároveň by měl pomoci vytvořit bezpečný rámec.“

A co ta nejtěžší témata? Musíš je vyklopit hned na začátku? Zuzana radí jednoznačné ne: „Nemusíte. Terapie není výslech ani zkouška odvahy. Bolestivá témata potřebují čas. V dobré terapii nejde jen o to něco říct, ale také o to, aby pro to vznikl dostatečně bezpečný prostor. Otevírat ránu bez bezpečí může být spíš zahlcující než léčivé.“

I proto v psychoterapii funguje nepsané pravidlo několika zkušebních sezení. Zuzana doporučuje dát si na začátek čas zhruba na pět setkání: „Jedno sezení může být ovlivněné nervozitou, očekáváním, ostychem. Po čtyřech, pěti setkáních už ale většinou začínáte cítit, zda se v tom vztahu dá pokračovat. Všímáte si: Můžu s tímto člověkem mluvit? Cítím se brán vážně? Pomáhá mi jeho způsob práce? Nebo se spíš stahuji, cítím tlak, stud nebo odpor?“

Jak poznat ten správný match? Sleduj green and red flags

Jak tedy reálně poznáš, že sedíš naproti správnému člověku? Zuzana vysvětluje, že správný „match“ neznamená, že je terapeut*ka za každé situace jenom příjemný*á, neustále tě uklidňuje nebo že z každého sezení odcházíš s úsměvem na rtech. Terapie totiž bývá náročná a otevírá těžká témata, ale klíčové je, aby byla tato náročnost vždy nesená hlubokým pocitem bezpečí.

Skutečně dobrou terapeutickou spolupráci poznáš podle toho, že tě terapeut*ka opravdu poslouchá, a že tě pouze chladně neanalyzuje. Zajímá se o tvůj svět, nevnucuje ti okamžitá vysvětlení a nesnaží se tě za každou cenu hned v prvních minutách „opravit“. V takovém vztahu máš plné právo se ptát, nesouhlasit, být zmatený*á, mlčet, plakat nebo otevřeně říct, že ti něco nesedí. Nejdůležitějším ukazatelem pak je, že s postupem času získáváš pocit, že před tímto člověkem můžeš odložit všechny masky a být o něco pravdivější.

Naopak velmi varovným signálem je, když terapeut*ka překračuje profesionální hranice, zlehčuje tvoje prožívání, hodnotí tě, nebo tě dokonce zesměšňuje. Terapie v žádném případě není místo, kde by ti měl někdo diktovat, jak máš žít, koho máš opustit, nebo co si máš o sobě myslet.

Pozor si dej i na terapeuty a terapeutky, kteří většinu času mluví o sobě, zahlcují tě vlastními příběhy, mlží kolem cen a pravidel sezení, nebo se tváří, že jakákoliv pochybnost o spolupráci je výhradně tvůj problém. Pokud se po sezeních opakovaně domů vracíš s pocity ponížení, viny nebo méněcennosti, je čas zpozornět. Terapie sice bolí, ale neměla by tě systematicky zraňovat ani oslabovat tvou důvěru ve vlastní vnímání.

Někdy se ale stane, že je terapeut*ka papírově naprosto skvělý*á, má desítky výcviků, všichni ho*ji chválí, ale tobě na něm*ní prostě podvědomě něco nesedí. Možná je to tón hlasu, příliš rychlé tempo řeči, nebo zkrátka celková energie v místnosti. Podle Zuzany je i toto zcela legitimní důvod k odchodu.

V terapii totiž nejsme jenom racionální hlava, která hodnotí certifikáty. Jsme také tělo, nervový systém a citlivost. Pokud mezi vámi nevzniká potřebné naladění, neznamená to, že je terapeut*ka špatný*á, a už vůbec ne, že jsi divný*á ty. Zkrátka to jen není ten správný match a ty máš plné právo věřit své intuici a jít dál.

Co dělat, když to neklape?

Když zjistíš, že to mezi vámi neklape, přichází na řadu ta nejméně příjemná část – rozchod. Mnoho lidí raději z terapie potichu vyšumí nebo se vymluví na nedostatek času, protože se bojí konfrontace. Zuzana ale uklidňuje, že nemusíš podávat žádná dlouhá vysvětlení, protože máš plné právo terapii kdykoliv ukončit. Zároveň ale dodává, že pokud to jen trochu jde, je skvělé říct to otevřeně. Ne kvůli terapeutovi*ce, ale kvůli sobě, protože i způsob ukončení vztahu může být obrovskou a léčivou zkušeností.

Pokud se na osobní rozhovor necítíš, úplně stačí poslat jednoduchou a slušnou zprávu. Můžeš napsat, že děkuješ za dosavadní setkání, ale rozhodla ses v terapii dál nepokračovat, a popřát vše dobré. Případně můžeš doplnit, že necítíš, že je to pro tebe v tuto chvíli vhodný typ spolupráce. To bohatě stačí a nikdo se na tebe nebude zlobit. Pokud v sobě ale najdeš odvahu probrat konec přímo na sezení, může se ukázat, co přesně ti nesedělo, co jsi potřebovala jinak, nebo zda se mezi vámi neodehrála nějaká nevyřčená nejistota.

Dobrá terapie by měla bez problému snést i tvoje jasné ne. Terapeutický vztah totiž není závazek poslušnosti, ale rovnocenná spolupráce, která má dávat smysl oběma, a především musí sloužit tobě. Že to napoprvé neklaplo? Úplně v pohodě. Někdy zkrátka musíš vyzkoušet dva nebo tři lidi, než najdeš toho pravého. Není to tvoje selhání a neznamená to, že terapie nefunguje – znamená to jen, že hledáš dál a nespokojíš se s málem.

Udělej ten první krok

Najít terapeuta či terapeutku, se kterými si sedneš, sice vyžaduje trochu trpělivosti a odvahy, ale ta investice do vlastního klidu a spokojenosti za to jednoznačně stojí. Nemusíš mít hned na začátku všechny odpovědi a nemusíš se hned napoprvé trefit do černého. Důležité je vůbec začít a nebát se v průběhu procesu ozvat, když ti něco nebude vyhovovat.

Pokud se na to cítíš, zkus si dnes otevřít některou z ověřených databází, prohlédnout si profily a napsat ten první, krátký e-mail. Možná to bude právě ten moment, kdy se ve tvém životě začne dít něco opravdového.