
Zdroj - Pinterest se svolením: @nikanapolitanoCítíš, že ti věci přerůstají přes hlavu, ale pořád si namlouváš, že to „nic není“? Jak mě ubezpečila psychoterapeutka Michaela Zdráhalová: terapie už dávno není tabu ani selhání. Je to péče o tvé psychického zdraví. Tady je 5+1 znamení, že je na čase vyhledat odborníka.
Možná to znáš, hned po probuzení okamžitě saháš po telefonu, pouštíš si podcast nebo scroluješ, jen aby nebylo to nesnesitelné ticho. Máš pocit, že pořád musíš něco dělat, abys neměl*a prostor přemýšlet nad svými pocity. Jakmile se na chvíli zastavíš, zaplaví tě úzkost nebo divný smutek, takže radši se hned snažíš se zaneprázdnit. Tenhle věčný útěk před vlastní hlavou je ale vyčerpávající a dřív nebo později tě dožene.

Pokud v tomhle popisu poznáváš svůj běžný den, je dost možné, že tvá psychika křičí o pomoc. Jaká jsou další jasná znamení, že už to sám neutáhneš?
Občas tě totálně rozhodí úplná blbost, jindy tě okamžitě vytočí drobnost, kterou bys normálně přešel*přešla, nebo se naopak cítíš úplně prázdný*á a emočně plochý*á. Tvůj mozek zkrátka reaguje přehnaně, nebo vůbec, a ty máš pocit, že svoje vlastní reakce nedokážeš korigovat.
Blbý den nebo stres ze zkoušky má každý, to je normální. Problém nastává, když tě úzkost nebo blbá nálada začnou reálně omezovat. Pokud kvůli tomu rušíš plány s lidmi, nedokážeš se soustředit na školu nebo práci a radši zůstáváš doma, protože na nic nemáš kapacitu, je čas to začít řešit.

To, u čeho jsi dřív dokázal*a vypnout nebo tě to nabíjelo energií, je ti teď úplně fuk. Nemáš motivaci dělat věci, které tě dřív naplňovaly, a když už se do nich dokopeš, nic z toho nemáš. Je pro tebe zkrátka těžké najít v běžných činnostech jakoukoli radost a děláš je spíš ze setrvačnosti.
„Nemusíme ztrácet jen radost, ale obecně se odpojovat od svých emocí a svého prožívání vůbec. Věci se nám v životě dějí, ale jaksi na ně nejsme napojeni,“ upozorňuje Michaela Zdráhalová, psychoterapeutka působící na online terapeutické platformě Hedepy.
Když se podíváš dopředu, je ti všechno jedno. Ztrácíš naději pro budoucnost a převládá v tobě pocit, že nic nemá smysl a nic se nezlepší. Z tohohle nastavení mysli se člověk sám vyhrabává jen těžko.
Když dlouho ignoruješ psychiku, začne mluvit tělo. Nemůžeš v noci spát, i když jsi úplně hotový*á, nebo naopak prospíš půl dne a stejně se vzbudíš bez energie. K tomu se přidává věčně stažený žaludek, divný tlak na hrudi nebo bolesti hlavy, které nemají zjevný důvod. Tělo zkrátka zasáhlo dřív než ty.
Způsoby zklidnění, relaxace nebo komunikace se sebou, které ti dřív spolehlivě fungovaly na zvládání nepříjemných pocitů, najednou selhávají. „I to je chvíle, kdy je vhodné vyhledat pomoc,“ říká Zdráhalová.

Pokud ještě pořád pochybuješ, možná se za své problémy stydíš nebo máš pocit, že nejsou dostatečné, je to normální.„Každý z nás občas zapochybuje,“ říká Zdráhalová. „Nejdůležitější je ale dát na první místo sebe a věřit svému pocitu. Do terapie se nechodí jen ve stavech úplného vyčerpání, vyhoření nebo úzkostí, ale i tehdy, pokud si prostě myslíš, že by to pro tebe mohlo být užitečné. Chodí sem i lidé, kteří jsou se svým životem spokojeni, ale chtějí probrat věci z minulosti, které je zraňovaly.“
Pamatuj si, že máš plné právo se necítit dobře. Nemusíš čekat, až se úplně sesypeš. Pokud máš pocit, že svou náladu a úzkost už nedokážeš zvládat sám*sama, říct si o pomoc a zkusit terapeuta*terapeutku není slabost. Je to ten nejvíc dospělý a odvážný krok, který pro sebe můžeš udělat.