Izrael v posledních několika dnech značně rozšířil vojenské operace na Blízkém východě - během 72 hodin zaútočil na Palestinu, Libanon, Sýrii, Tunisko, Katar a Jemen.
Útoky začaly v pondělí 8. září, kdy izraelská letadla zasáhla Libanon, domovskou zemi politické a teroristické organizace Hizballáh, cílem byly její zbrojní a vojenské objekty.
O pár hodin později, taktéž v pondělí, izraelská armáda zasáhla vzdušnou základnu a vojenský prostor v Sýrii, což syrský ministr zahraničí odsoudil jako nehorázné porušení suverenity a přímé ohrožení národní bezpečnosti.
Jak Libanon, tak Sýrie nejsou terčem izraelských útoků poprvé. S Libanonem země uzavřela příměří minulý listopad a od té doby ho už několikrát porušila. Podobně je na tom i Sýrie, v níž Izrael od pádu bývalého prezidenta Bašára Asada v prosinci 2024 podnikl stovky útoků.
Izrael kromě toho rozšířil svou přítomnost na okupovaných Golanských výšinách, když obsadil demilitarizovanou zónu, čímž porušil tzv. dohodu o uvolnění z roku 1974 (The Agreement on Disengagement).
Poprvé se ale izraelským cílem stal Katar, malá země v Perském zálivu vzdálená od Izraele zhruba 2 tisíce kilometrů. Na první pohled je to možná zvláštní, ale Katar v posledních měsících hostoval několik vyjednávání mezi Hamásem, Izraelem a Spojenými státy o příměří a výměně rukojmí v rámci války v Gaze. Navíc má Hamás v Kataru svou základnu.
Jedno takové jednání proběhlo právě tento týden v hlavním městě Dauhá a izraelský útok se odehrál ve chvíli, kdy lídři Hamásu rozhodovali o americkém návrhu na 60denní příměří v Gaze, na jehož výsledky Izrael nevyčkal.
Podle Al Jazeery, která se odvolala na jednoho z předních představitelů Hamásu, vedení organizace přežilo. O život přišlo pět lidí včetně syna jednoho z vůdců. Izraelský ambasador pro Spojené státy nicméně uvedl, že Izrael vůdce Hamásu zlikviduje v příštím útoku. Katar už na útok odpověděl svoláním arabsko-muslimského summitu.
Palestina, Libanon, Sýrie, Katar i Jemen všechny leží na Arabském poloostrově, který má s Izraelem dlouhodobě nestabilní vztahy. Tunisko je ale severoafrická země, která leží na stejné úrovni jako Itálie. Proč se tedy Izrael (údajně) zajímá i o ni?
V tuniských vodách proplouvala humanitární flotila o více než 50 lodích mířící do Gazy, která byla zasažena válečnými drony, podle organizátorstva právě izraelskými. Do Gazy vyplulo takových misí už několik, žádná zatím úspěšně nedorazila.
Zatím poslední izraelská mise se odehrála v hlavním městě Jemenu Sané. Izraelské letectvo ve středu 11. září zasáhlo místní letiště, cílem byla základna Hútiů (jemenští povstalci uznávaní za teroristickou organizaci) a jejich zpravodajská a propagandistická centra.
Podle jemenského ministerstva zdravotnictví ovládaného povstalci při útoku zemřelo 35 lidí a více než stovka byla zraněna. Izrael zároveň stále pokračuje v útocích na Pásmo Gazy.
Izraelské útoky se nejspíše neobejdou bez následků. Zásahy v Kataru odsoudil americký prezident Donald Trump, země je totiž důležitým spojencem USA, jelikož na svém území hostí americkou vojenskou základnu a je tedy klíčovým prostředníkem. Podle Wall Street Journal měl Trump s Netanjahuem po útoku krátký hovor, ve kterém mu řekl, že jeho rozhodnutí nebylo „moudré“.
„Jednostranné bombardování Kataru, suverénního státu a blízkého spojence USA, nepřispívá k dosažení cílů ani Izraele, ani Ameriky.“
Jednání Izraele odsoudily i další světové velmoci. Ruské ministerstvo zahraničí ho označilo za „hrubé porušení mezinárodního práva“, francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že útok je „porušením suverenity Kataru“ a indický premiér Narendra Modi útok označil za „hluboce znepokojivý“.
Objevují se zároveň obavy, že by útoky mohly ohrozit izraelská rukojmí zajatá Hamásem a budoucnost dalších jednání o Gaze a způsobit další destabilizaci v už tak vratkém regionu.