Přihlášení se k heyfomo
How to be informed without being consumed?
Pokud se po včerejších zprávách cítíš smutně, naštvaně, bezmocně nebo své emoce neumíš ani pojmenovat, pamatuj, že jsme v tom zmatku všichni spolu. Je těžké zachovat chladnou hlavu v krizových situacích, a proto jsem se rozhodla hledat pomoc u odborníků a relevantních zdrojů.
Komentář k aktuální situaci se mi povedlo získat od psychoterapeutky Mgr. Lucie Polákové, která učí psychologii na VŠP v Jihlavě:
Pro člověka je základní potřebou žít v bezpečném a klidném prostředí. Potřebuje cítit, že je svět kolem něj předvídatelný a stabilní. Pokud tomu tak není, zažíváme určitou míru frustrace a bojíme se o svou budoucnost. Míra strachu závisí samozřejmě na našem temperamentu a také na tom, jak jsme se naučili zvládat stres v minulosti. Je v pořádku, že sledujeme zprávy a chceme mít přehled, ale vždy je potřeba si uvědomovat, že ne všechno je v našich silách ovlivnit. Proto bychom si měli vždy dát otázku, zdali s tím, co se děje, můžeme hnout. Zdali to můžeme změnit. A pokud dojdeme k závěru, že nikoliv, pak je dobré to nechat být a začít si více všímat svého vlastního života a toho, zdali jsme spokojení. Člověk by měl totiž vždy začít sám od sebe, ať už se jedná o cokoliv. Převzít nejprve zodpovědnost za svůj vlastní život, bezpečí, stabilitu a zdraví. Až poté se můžeme angažovat v záležitostech, které se týkají i ostatních lidí.
Včera jsem si kladla otázku, kterou jsem naposledy řešila na začátku pandemie. Jak se mám informovat o aktuálním dění bez toho, abych se nechala zprávami kompletně pohltit? Zpočátku jsem zkoušela myslet na jiné věci. Vypla jsem ČT24 a pustila si film, vypnula jsem film a zkoušela jsem číst knihu. Nic ale nepomáhalo a já jsem na telefonu strávila celý den. Situaci jsem sledovala nejen kvůli práci, ale taky proto, že jsem zkrátka nemohla jinak. Chvilková nevědomost mě vnitřně ubíjela.
V dnešní digitální době se na nás chrlí informace ze všech stran. Možností odkud je čerpat, je mnoho a to ve finále nevěstí nic dobrého. V prvé řadě je proto důležité vybírat informační zdroje pečlivě!
Když nás potká situace podobná té včerejší, dávej si od médií pauzu a informace si dávkuj postupně. Pokud budeš dění sledovat minutu po minutě, tvůj psychický stav a nepříjemné pocity se budou jen zhoršovat. Pamatuj taky na to, že to nejdůležitější se dřív nebo později stejně dozvíš. Zprávy ti opravdu neutečou.
Při katastrofických událostech je těžké všechny novinky a změny přijmout. Je však v pořádku cítit různé negativní emoce i přesto, že se tě situace osobně netýká. Důležité je ty emoce nepotlačovat, ale prožít. Mluvit o nich s blízkými nebo s odborníky.
🔵 K dispozici je ti v tomto případě například linka první psychické pomoci (📞 116 123) nebo linka bezpečí (📞116 111).
Skvěle zpracované a užitečné informace má i Centrum LOCIKA, jež pomáhá dětem, které zažívají násilí v rodině. Díky nim jsem se dozvěděla, že mezi typické reakce adolescentů na katastrofickou událost (ve věku od 14 do 18 let) patří například psychosomatické symptomy (vyrážka, trávicí problémy, astma, bolesti hlavy nebo jiné fyzické problémy), deprese, agresivní chování, zmatenost/špatná koncentrace, izolace, lhostejnost, přebytek nebo nedostatek energie. Znovu tedy připomínám, že všechny tvé pocity jsou validní a nemusíš se za ně stydět!🖤
Pokud cítíš úzkost nebo paniku, při těchto stavech ti může pomoct také cvičení body scan, které na svém instagramovém profilu doporučuje psycholožka, psychoterapeutka a lektorka Eliška Remešová.
Jak na to?
Posaď se, zavři oči a v duchu skenuj své tělo od temene hlavy až dolů. Jde o plné vnímání tvých pocitů, nikoli o přemýšlení o nich. Soustřeď se tedy na to, jak se v jednotlivých částech těla cítíš. Přemýšlej nad tím, co se v tobě aktuálně děje.
🔵 Friendly tip na závěr: Zklidnit tě může taky krátká meditace, fyzická aktivita, pobyt na čerstvém vzduchu nebo dechové cvičení, které jsem doporučovala už v samostatném článku.
