Horory z Tinderu

Vymítač ďábla

Asi čtyři roky zpátky jsem se dostávala z ošklivého rozchodu, a tak jsem se rozhodla dát šanci on-line seznamce. Pár týdnu po vytvoření účtu mi přišla zpráva od kluka jménem Jakub. Byl roztomilý, přesně můj typ, a tak jsme se dohodli na rande. Vážně jsme si sedli, takže následovaly další schůzky. Všechno se zdálo být skvělé.

Jakub žil v jiném městě a teď byla řada na mně, abych za ním dojela. Na rande jsme šli do arkádové herny, zahráli si pár her a fakt si to užili. Poté jsme se rozhodli jet zpátky k němu a kouknout na film. Párkrát jsme se líbali a musím říct, že Jakubovi to šlo vážně skvěle. Těšila jsem se na další mazlení a líbání, ale rozhodli jsme se, že si předtím zajedeme koupit do večerky nějaký snack. 

Vybrali jsme si pití, sladkosti a já je odnesla k pokladně. „666 korun, prosím,“ řekla prodavačka. Když jsem vytahovala peněženku, abych zaplatila, Jakub nahlas zalapal po dechu. 

„Přece nemůžeš nechat tu cenu na 666,“ vykřikl. „To je znamení ďábla!“ 

Já se jen zasmála. Jakub se ale tvářil velmi vážně. „Jestli tu cenu necháme takhle, tak cestou domů nabouráme a umřeme!“

V tuhle chvíli mi přišlo, že už to trochu přehání, ale odvětila jsem jen: „Fajn, jestli tě to tak moc trápí, tak vezmi ještě něco.“ Vzal jedny žvýkačky, pár chipsů a byl spokojený, protože celková cena byla nakonec něco přes sedm stovek. Konečně jsme zamířili zpátky k němu. Pochopitelně jsme nenabourali.

Když jsme vybrali film, vzali jsme si jídlo, které jsme nakoupili, a lehli si do postele, já si vyzula pantofle a udělala si pohodlí. Jakub ale znova zalapal po dechu. „Ty máš ponožky s oddělenými prsty?! To mě dost děsí!“ Podívala jsem se dolu na svoje pruhované ponožky. Jak někdo může vyšilovat kvůli něčemu tak hloupému? „Doopravdy, já tyhle ponožky fakt nedávám. Fakt mi hodně hodně vadí.“

Já se na něj jen podívala a lehla si zpátky do postele. Myslela jsem si, že to dál nebude řešit. To jsem ale netušila, že Jakub teprve začal. 

„Už tomu rozumím!“ zvolal a já viděla, jak se mu v hlavě rozsvítilo. „Ty jsi čarodějnice! Teď to dává vše smysl!“

„Ježiš, prober se, fakt nejsem čarodějnice.“ Viděla jsem, že to myslí vážně. Blázen.

„No, já si prostě myslím, že jsi. A můžeš si prosím sundat ty ponožky? Vážně mi vadí!“

„Nebudu si sundávat ponožky. Moc to řešíš.“

„Já za to nemůžu. Tyhle ponožky mě vážně děsí. Udělám cokoliv pro to, aby sis je sundala. Zaplatím ti. Jakoukoliv částku.“

„Ty mi zaplatíš?“ zeptala jsem.

„Jo.“

„Fajn, tak 666 korun." 

Jakub mě probodával pohledem, zatímco já si balila svoje věci a odešla. To bylo naposledy, kdy jsem ho viděla.

Breeding kink

Psala jsem si s jedním klukem, byl fajn, roztomilý, ale brzo jsem zjistila, že má harém a úchylku na oplodňování žen. Nikdy víc jsem se s ním nebavila.

„Ty hlasy v hlavě mi říkají, abych tě bodla.“

Začal jsem se bavit na on-line seznamce s jednou slečnou, která už měla dítě. Jeden víkend bylo dítě u táty, a tak mě pozvala k sobě chillovat. Zmínila, že by si dala nějaké zelené bylinky, tak jsem s sebou něco přinesl. 

Přišel jsem, její dům vypadal slušně. V obýváku měla velký gauč, sedla si hned vedle mě. Zapálil jsem bylinky, nabídl jí, ona si párkrát dala a vrátila mi je. Párkrát jsem si potáhnul a potom jsem znovu nabídl jí.  

Řekla: „Ne díky, tohle už bylo asi dost.“ Ok, žádný problém. Po minutě se zvedla a odešla do jiného pokoje. Když se vrátila, sedla si na druhý konec gauče a mlčela. V tu chvíli jsem si všiml, že má něco v ruce. Držela to tak silně, až jí zbělely klouby. Zeptal jsem se jí, jestli je všechno v pohodě, a ona mi odpověděla:

„Ty hlasy v hlavě mi říkají, abych tě bodla.“ Najednou jsem si všiml, co držela – tužku. Dostal jsem ze sebe hodně nervózní křečovitej smích a zeptal jsem se jí, jestli si můžu dojít na záchod. Zvednul jsem se a uviděl, že vrata od její garáže zůstala otevřena. Ani na minutu jsem nezaváhal a přes garáž zmizel pryč.

Pan zubař

Ohledně randění jsem na gay scéně docela nováček. Jsem z malého města a nemám se tu jak pořádně seznámit, a tak jsem zkusil internetovou seznamku. Jeden chlap mi psal a velmi aktivně se zajímal o stav mých zubů. Konkrétně o to, jak se o ně starám. Tvrdil, že studuje zubařinu, a ptal se na věci jako „Kolik zubních kazů máš?“ nebo „Prosím specifikuj jednotlivá místa těch zubních kazů“. 

Já mu odpovídal, protože jsem se nudil a neměl jsem nic lepšího na práci. Poté se mě zeptal, jestli si můžeme volat, protože nemá rád psaní. Řekl, že má rád denní, alespoň hodinové hovory. Už od začátku jsem z něj neměl zrovna dobrý pocit, a to jsem ještě nevěděl, že to bude jen horší. Na svém profilu neměl žádnou fotku, ani uvedený věk. 

Nakonec byl velmi neodbytný ohledně osobní schůzky a bohužel jsem souhlasil. Pod tlakem se lehce poddám a skoro vždy řeknu ano. Vůbec jsem si nechtěl připustit, že by schůzka mohla dopadnout špatně.

No… vyšli jsme si na pizzu do města. Když jsem vystoupil z auta, pozdravil mě tlustý, starý, ošklivý chlap. Muselo mu být tak okolo čtyřicítky, na sobě měl plandavé oblečení, byl plešatý a na hlavě měl kšiltovku. Můj jediný úmysl nejdřív byl navázat přátelství. Tím, že to pro mě bylo všechno nové, jsem nechtěl nic uspěchat. On ale mluvil o tom, jak si to užijeme v posteli, jak divoký v ložnici je a jak to budeme dělat i několikrát denně. 

Zeptal jsem se ho, proč má stále tu čepici. Sundal si ji. Na temenu měl velkou bouli. Řekl, že je to cysta, ale příliš se bojí si ji nechat odstranit. Vypadala jako roh. Zatímco jedl, nepřestával mluvit o tom, co všechno mi chce udělat za zavřenými dveřmi – a to mě pěkně děsilo. Po večeři mě musel svézt k mému autu, protože jsem nevěděl, kde zaparkovat, a tak jsem auto nechal celkem daleko od restaurace. 

Před tím, než jsem vystoupil z jeho auta, si chtěl prohlédnout mé zuby. Odmítl jsem, ale on na tom trval tak dlouho, až jsem mu zas nedokázal odporovat. 

Nasadil si fialové rukavice, čelovku a z přihrádky u spolujezdce vyndal různé nástroje. V tu chvíli jsem si pomyslel, že tohle je chvíle, kdy umřu. Udělal si pár fotek mých zubů, aby je mohl použít jako příklad ve třídě. Než jsem odešel, tak se zeptal, jestli se můžeme líbat. Vymyslel jsem si, že mám přítele. Řekl mi, že náš vztah by byl o dost lepší, protože je zkušený. Já utekl ke svému autu a co nejrychleji jsem zmizel.

Kdybys měl/a zájem si poslechnout další podobně hrozivé příběhy, tak budu rád, když se mrkneš na video níže. Některé příběhy ale nemusí být vhodné pro diváky se slabší povahou.