Guide: Jak informovat o střelbě a co (ne)sdílet?

V souvislosti s čtvrteční tragédií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se okamžitě začaly na sociálních sítích, v televizi i v tisku šířit informace o aktuální situaci. Mnoho z nich mělo čistě informační účel, objevily se ale i takové, které situaci nijak nenapomáhaly a naopak mohly způsobit více škody než užitku.

Výzkumy ukazují, že způsob, jakým média o (masových) střelbách informují, může zásadně přispívat ke snaze takové činy napodobit. Necitlivé sdílení informací může také traumatizovat pozůstalé nebo odrazovat lidi s duševním onemocněním od vyhledání a přijetí odborné pomoci.

Zodpovědné informování a reportování naopak může riziko budoucího násilí snížit a vzdělat veřejnost tak, aby byla schopna rozpoznat a reagovat na osoby, které mohou o násilném činu uvažovat. Zároveň může citlivé zacházení s informacemi a podklady pomoci pozůstalým i komunitě ztrátu blízkých překonat, a povzbudit je k tomu, aby vyhledali v případě potřeby pomoc pro sebe i ostatní.

Jak mohou tedy média a občané o střelbách správně informovat a jaké detaily by sdílet neměli? 👇

Informujme o pachatelích jen v nezbytně nutných situacích, protože se s nimi mohou ostatní ztotožnit nebo se jimi přímo inspirovat.
Nikdy nesdílejme fotografii pachatelů vedle fotografie obětí.
Fotografie pachatelů se nezveřejňuje, zejména poté, kdy je viník již dopaden nebo po smrti. Výjimkou jsou případy, kdy policie po pachatelích stále pátrá a sama požádá veřejnost o pomoc - pak může sdílení jejich identity pomoci s jejich dopadením. I v těchto situacích by se ale měla média řídit pokyny oficiálních orgánů.
Vyvarujme se zprávám, které zvyšují nepochopení a předsudky vůči duševním chorobám, a uvádějme namísto toho informace o jejich léčbě a prevenci. Diagnóza duševního zdraví nemusí nutně nebo příčinně souviset se spáchaným násilím.
Incident nezjednodušujme ani nezveličujme, takové chování může povzbudit osoby, které mohou usilovat o proslulost a mediální pokrytí.
Informujme o obětech a o tom, jak se mohou jejich blízcí, přátelé, komunity, ale i spoluobčané zmobilizovat na podporu obětí.
Vyvarujme se stigmatizace komunity, kde k incidentu došlo, nebo lidí, na které se pachatelé zaměřili.
Pamatujme, že rodiny, a to včetně rodin pachatelů, jsou incidentem hluboce zasaženy a traumatizovány. Při vedení rozhovorů buďme proto citliví.
A nakonec: Středem pozornosti jsou oběti tragédie, jejich rodiny a komunity. Právě na ně, na jejich pomoc a maximální podporu by se měla média zaměřovat. Nikoliv sami na sebe.

My všichni bychom měli mít na mysli, že v tak krizových situacích je informací všude nadmíru. Proto, pokud chceme jakékoliv informace sdílet, měli bychom se i my sami řídit výše uvedenými doporučeními. A případně replikovat pouze takové informace, které prokazatelně pochází od oficiálních institucí, jako jsou Policie ČR, záchranné složky nebo vládní činitelé.

Nezapomeňte v těchto momentech myslet i na sebe a jak se cítíte.👇

Zdroje: Dart Center for Journalism and Trauma, Reporting on Mass Shootings