Get to know: Ruth Bader Ginsburg

Ruth Bader Ginsburgová byla americká právnička. V letech 1993–2020 zastávala pozici soudkyně Nejvyššího soudu Spojených států amerických. Stala se tak druhou ženou v historii v této funkci. Do role ji nominoval prezident Bill Clinton. Byla feministickou ikonou Nejvyššího soudu. Nejenže změnila právo, ale také proměnila role mužů a žen v americké společnosti.

Studentský život

Ruth vystudovala na Cornellově univerzitě. V roce 1954 odpromovala jako první ve třídě. Téhož roku se provdala za Martina D. Ginsburga, rovněž studenta práv. První roky jejich manželství byly náročné, protože jejich dcera Jane se narodila krátce poté, co byl Martin povolán do armády. Sloužil dva roky a po propuštění se manželé vrátili na Harvard, kam Ginsburg nastoupila.

Na Harvardu se naučila skloubit život matky a studentky práv. Setkala se také s velmi nepřátelským prostředím, v němž převládali muži – v ročníku, který čítal 500 studentů, bylo pouze 8 žen. Děkan právnické fakulty ženám vytýkal, že zabírají místa kvalifikovaným mužům. Ginsburg však pokračovala dál, na akademické půdě vynikala a nakonec se stala členkou prestižního právnického časopisu Harvard Law Review.

Později Martin vážně onemocněl a Ruth se o něj musela starat. K tomu všemu ještě pořád byla matkou a také studentkou práv. Její manžel se ale nakonec udzravil a přijal místo v newyorské advokátní kanceláři. Ruth přestoupila na Kolumbijskou právnickou fakultu v New Yorku, kde se připojila ke svému manželovi, a byla zvolena do Columbia Law Review. V roce 1959 promovala jako první ve svém ročníku.

Kariérní život

Navzdory vynikajícím studijním výsledkům se však Ginsburg při hledání zaměstnání po ukončení studia nadále setkávala s diskriminací na základě pohlaví.

V roce 1963 nastoupila na Rutgers School of Law jako odborná asistentka a děkan školy ji požádal, aby přijala nízký plat kvůli dobře placenému zaměstnání svého manžela. Poté, co znovu otěhotněla, nosila Ruth nadměrně velké oblečení ze strachu, že jí kvůli těhotenství nebude prodloužena smlouva. V roce 1969 získala na Rutgers stálé místo. Později vyučovala na právnické fakultě Rutgersovy univerzity a na Kolumbijské univerzitě se stala první ženou, která na škole působila jako profesorka.

V sedmdesátých letech působila jako ředitelka Projektu ženských práv Amerického svazu občanských svobod (ACLU), pro který vedla šest přelomových případů týkajících se rovnosti žen a mužů u Nejvyššího soudu USA, z toho 5 z nich vyhrála.

Zároveň však věřila, že právo je genderově slepé a všechny skupiny mají nárok na stejná práva. Jeden z pěti případů, který u Nejvyššího soudu vyhrála, se týkal části zákona o sociálním zabezpečení, který zvýhodňoval ženy oproti mužům, protože přiznával určité dávky vdovám, ale ne vdovcům.

4. června 1993 oznámil prezident Bill Clinton, že Ginsburg nominuje na členku Nejvyššího soudu místo odstupujícího soudce Byrona Whitea. Její schvalovací slyšení proběhlo rychle a relativně bez kontroverzí. Senátní soudní výbor Ruth jednomyslně podpořil a 3. srpna její pozici potvrdil celý Senát poměrem hlasů 96:3.

U soudu se Ginsburgová stala známou svou aktivní účastí na ústních jednáních a svým zvykem nosit ke svému soudcovskému taláru jaboty neboli límce, z nichž některé vyjadřovaly symbolický význam. Identifikovala například jak límec pro většinový názor, tak límec pro nesouhlas.

Rodinný život

Dne 27. června 2010 její manžel zemřel na rakovinu. Martina popsala jako svého největšího podporovatele a "jediného mladého muže, se kterým jsem chodila a kterému záleželo na tom, že mám mozek".

Byli spolu 56 let a jako pár prý byli zcela odlišní: Martin byl společenský, rád se bavil a vyprávěl vtipy, zatímco Ruth byla vážná a plachá. Martin uvedl důvod jejich úspěšného manželeství: "Moje žena mi neradí, co mám vařit, a já jí neradím, co má dělat v právu."

Ruth Bader Ginsburg zemřela po 27 letech působení ve funkci soudkyně Nejvyššího soudu v důsledku komplikací způsobených metastázami rakoviny slinivky břišní.

Její dcera Jane je profesorkou na Kolumbijské právnické fakultě a syn James je zakladatelem společnosti zabývající se nahráváním klasické hudby.

Fun fact: Ruth milovala cvičení, ve svých 83 letech prý stále dělala 20 kliků denně!

O jejím životním příběhu se můžeš dozvědět v dokumentu zvaném RBG.

Skvělé filmové zpracování o jejích studijích, manželství, překonávání sexismu a prvních soudních případech nabízí film On the Basis Of Sex.

A jak je to nyní s pozicí žen u Nejvyššího soudu? To se dočteš zde: