Gen Z: Generace ironie

Ironie jako způsob, jak nebýt zranitelní

„Nikdo už nic nebere vážně. Přivádí mě to k šílenství a zároveň mě to rozčiluje, protože jsem neustále bombardována vtipy. Jsme uprostřed epidemie ironie. Upřímnost se úplně vytratila a ze všeho se musí pořád dělat vtip.“

To napsala Ethel Cain v již smazaném tumblr postu a uhodila hřebík na hlavičku. Ironie je super. Je vtipná. Je self-aware. Spolu s humorem a sarkasmem funguje jako skvělý obranný mechanismus. Mladí lidé ji používají, protože se za ni dá krásně schovat, ale otázka je, jestli jsme s ní nezašli možná až moc daleko.

V článku How to Live Without Irony autorka Christy Wampole píše: „Představme si reklamu, která sama sebe označí za reklamu, zesměšňuje svůj vlastní formát a snaží se přimět cílovou skupinu, aby se tomu zasmála. Jak jí samotné, tak spolu s ní. Předchází kritice tím, že přiznává, že stejně o nic důležitého nejde. Nelze ji pořádně kritizovat, protože si ze sebe udělala legraci jako první.“ Ironie v takovém případě funguje jako ochranný štít proti jakýmkoli výtkám. Totéž platí i pro ironický způsob života.

Když se všechno musí převést na vtip, nezůstává prostor pro cokoliv opravdového. Čím víc ironie používáme, tím víc sklouzáváme k cynismu a pocitu, že je všechno pointless.

Zeď z ironie

A často to neděláme jen ze zvyku, ale ze strachu. Ze strachu, že když něco vezmeme vážně, tak budeme působit trapně. Že když budeme sami sebou, ostatní nás označí za cringe. Cringe, ale není něco, co bychom cítili sami od sebe. Vzniká ve chvíli, kdy nás tak někdo označí. Je to názor druhých, kterému se snažíme vyhnout. A tak si mezi sebe a svět stavíme zeď z ironie, nadhledu a humoru, abychom předešli pocitu, že nás někdo soudí.

„Ironický způsob života ukazuje, jak moc se bojíme riskovat,“ píše Wampole. „Vychází ze strachu a předem prožívaného studu a svědčí o otupělosti, rezignaci a pocitu, že jsme to už vzdali. Pokud se život proměnil jen v přehlídku kýče, nekonečný sled sarkastických vtípků a popkulturních referencí, v soutěž o to, kdo dokáže projevit nejméně zájmu, nebo alespoň předstírat, že ho nemá, pak jsme jako společnost někde udělali chybu.“

Když je všechno jen vtip, brání nám to skutečně se nad věcmi zamýšlet, ať už jde o politiku či mezilidské vztahy. Představ si, že řekneš něco upřímného nebo se chceš bavit o něčem vážném, a druhý na to odpoví vtipem. V tu chvíli je po všem. Konverzace skončila dřív, než mohla začít.

Normalizace skrze humor

Lidé neustále schovávají kontroverzní, extremistické nebo rasistické chování za to, že jde jen o vtip nebo černý humor. Postupně se tak tyto věci začínají brát jako běžné a stávají se součástí každodenní komunikace.

Podle Brendona Holdera je tohle chování protiintelektuální a neustálé vtipkování a zjednodušování nás otupuje vůči vážnosti některých situací. Ve své eseji Have We Lost Our Minds? píše: „Když si meme utahuje z nevhodného chování, vlastně ho tím omlouvá. Tím, jak všechno rychle proměňujeme v joke, zamlžujeme skutečné zlo, které za tím stojí, a převádíme ho do podoby něčeho méně jasného a méně hrozivého.“ Když vážné věci meemujeme, stává se z nich jenom napodobenina něčeho špatného, která už nepůsobí tak nebezpečně, na síle jí to ale neubírá.

„Vybavím si memy o Trumpovi nebo o útoku na Kapitol z 6. ledna. Hrozba, kterou takové věci představují, sice v té karikatuře mizí, ale neztrácí na síle. Jsme to my, ti zranitelní, komu se rozostřuje pohled, a právě proto se stáváme snadnějšími cíli,“ píše Holder. Jeho slova trefně vystihují, jak snadno se ironie může stát nástrojem rezignace a jak zlehčování závažných věcí otupuje naši schopnost vnímat realitu.

Moudro na závěr od TS

Možná jsme se naučili bránit tak dobře, že už ani nevíme, co vlastně chráníme. Ironie funguje - tlumí dopad, zlehčuje realitu, dělá svět snesitelnější. Ale taky nás pomalu od sebe odpojuje, protože se vyhýbáme upřímnosti a upřímným konverzacím.

A jak řekla Taylor Swift: „Ať se sebevíc snažíš nebýt cringe, stejně se jednou ohlédneš zpátky a budeš se tak cítit. Cringi se zkrátka nedá v životě úplně vyhnout. A kdo ví možná i samotné slovo cringe nám jednou bude připadat cringe.“