Eco gender gap brání efektivnímu boji proti klimatické změně a zároveň vytváří předsudky vůči mužům, kteří se chovají udržitelně. Jestli opravdu existuje eco gender gap v dnešní společnosti a jak moc nás ovlivňuje, se dozvíš v článku.
Eco gender gap je definována jako ekologický genderový nepoměr mezi etickými volbami mužů a žen. Muži jsou podle výzkumů oproti ženám mnohem méně svědomití, pokud jde o udržování ekologických návyků.
Podle britského deníku The Guardian jsou za viníka často označovány reklamy a marketing, které cílí ekologické kampaně především na ženské publikum, a green branding je tedy spíše „růžový“. Kvůli tomu pak může vznikat mylná interpretace, že udržitelnost je práce pro ženy.
Z průzkumu společnosti Mintel z roku 2018 vyplývá, že v Británii se 71 % žen a pouhých 59 % mužů snaží žít podle etických zásad.
Společnosti Mintel tvrdí, že jednou z příčin může být fakt, že přístup mužů k environmentálním problémům je ovlivněn domněnkou, že tato aktivita podkopává jejich maskulinitu. Jinými slovy, zajímat se o udržitelnost je společností chápáno spíše jako „holčičí aktivita“.
I eco gender gap může souviset se zažitým stereotypem, že společnost ženy vnímá jako pečovatelky, a proto i o planetu by tedy přeci měly pečovat ony. To však může být mimo jiné problematické i proto, že by to znamenalo, že polovina populace se zdržuje zodpovědnosti za změnu klimatu, a to právě i ze strachu udržet si svoji maskulinitu.
Studie i odborné práce ukazují, že muži můžou mít dokonce odpor k nošení plátěných nebo re-useable tašek, z recyklování, nebo dokonce i přecházení na vegetariánskou nebo veganskou stravu právě proto, že by byli vnímáni jako zženštilí nebo jako homosexuálové.
Další průzkumy navíc ukazují, že muži vytvoří až o 16 % více emisí než ženy i přes to, že jejich finanční budget je podobný.
Eco gender gap je tedy reálný problém, který bývá při bojem s klimatickou krizí často opomíjený. Nezohledňuje ho ani Green Deal od EU, a proto za to bývá mnohými kritizován.