Přihlášení se k heyfomo
Do ulic tureckých měst vyšly statisíce lidí. Proti čemu protestují?
Více než týden rozsáhlých protestů a statisíce lidí v ulicích. Tak vypadá Turecko, ve kterém stejně jako v některých dalších státech dnešního světa probíhá boj mezi sílícím autoritářstvím a demokratickými hodnotami. Co přesně se v Turecku děje?
Rozsáhlé protesty začaly 19. března poté, co byl zatčen populární primátor tureckého hlavního města Istanbulu Ekrem Imamoglu. Ten je jednou z hlavních tváří opozice a především vyzyvatelem nynějšího prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.
💡 Kdo jsou ústřední postavy protestů?
Erdogan má za sebou dlouhých 22 let politické kariéry, nejprve jako premiér Turecka a od roku 2014 jako jeho prezident. Čím dál častěji se označuje za autoritářského vůdce, který systematicky oslabuje demokratické instituce, svobodu médií i nezávislost soudů. Nerespektuje zákon či Ústavu a své oponenty a kritiky stíhá a uvězňuje. Se svou vládnoucí Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP) soustavně zpřísňuje cenzuru i svobodu na internetu a spolu s dalšími překopává zákony tak, aby upevnil svoji moc.
Imamoglu je naproti tomu v kontextu současného Turecka představitel demokratických hodnot - je členem Republikánské lidové strany (CHP), která se sama popisuje jako opoziční k autoritářskému stylu vládnutí Erdogana a zasazuje se o transparentnost a ochranu svobodné společnosti. Primátor Istanbulu je také kandidátem do následujících prezidentských voleb.
Proč byl Imamoglu zatčen?
Proti oblíbenému politikovi byla před nedávnem vznesena dvě obvinění. První za zneužívání veřejné moci a korupci a druhé za podporu terorismu. Řada lidí považuje uvěznění Imamoglua za pokus o jeho politickou diskreditaci, protože se stává stále silnějším rivalem Erdogana.
V nedělních primárkách podpořilo do prezidentských voleb Imamoglua 15 milionů lidí, což je víc, než získal Erdogan v minulých prezidentských volbách.
Erdogan se svého prezidentského křesla nechce vzdát a silného volebního protivníka se pokouší za každou cenu zbavit. Podle některých expertů a expertek nahrává takovému tvrzení i fakt, že byl Imamoglu nejprve zbaven vysokoškolského titulu, který je podmínkou pro to, aby se člověk stal prezidentem v Turecku.
Imamoglu nyní navíc čelí také zákazu politické činnosti, který však zatím není pravomocný. Podle tureckého ministra vnitra je jeho uvěznění dočasné a primátora brzy propustí.
Příští prezidentské volby by se měly konat až v roce 2028 - proč řeší Erdogan svého protikandidáta už nyní? Opozice a hlavně CHP si je vědoma své poměrně silné pozice i sílící nespokojenosti lidí a situace chce využít - volá po předčasných volbách. Pokud by k nim doopravdy došlo, vítězství pro Erdogana není jisté.
Největší protivládní protesty za poslední dekádu
Zatčení Imamoglua jako jedné z tváří turecké opozice dostalo do ulic statisíce lidí nejen v Istanbulu, ale i v dalších městech a regionech, ve kterých tradičně nachází podporu prezident Erdogan.
Lidé neprotestují jen za propuštění Imamoglua z vězení, ale hlavně kvůli celkovému posilování Erdoganovy autokratické vlády a zatčený primátor was the last drop. Turci a Turkyně chtějí o tom, kdo bude jejich příštím prezidentem, rozhodovat sami a demokraticky.
Protestuje se už více než týden a ačkoliv jsou demonstrace poklidné, policejní zásahy jsou podle mnohých nepřiměřené. Vláda se proti demonstrantům snaží bojovat zákazem shromáždění a protestů. Policie používá vodní děla, slzný plyn, pepřové spreje i gumové projektily.
„(Turecké úřady) nás loví jako škůdce. Stříkali na nás pepřový sprej jako insekticidy,“
Oficiální zdroje uvedly, že bylo zatčeno minimálně 1900 lidí, kolik jich bylo zraněno však známé není, ačkoliv jsou na místech přítomné sanitky a ošetřovatelé. Někteří z protestujících si ze strachu ze zatčení a odvlečení vzájemně sdílí polohu na telefonu.
Důležitou roli hrají v protestech také mladí lidé, kteří během 22 let vládnutí Erdogana nezažili jiného vůdce. Protestuje se na více než dvaceti univerzitách v devíti městech. Mladí mají jiné politické názory, ale při protestech se nepojí s žádnou z opozičních stran, ba naopak kritizují i je. Požadují akademickou svobodu, respekt k výsledkům voleb a demokratická práva.
Cenzura médií
Média jsou z velké většiny kontrolovaná vládou a mezi zatčenými bylo i několik novinářů, kteří o protestech informovali. Ačkoliv je většina z nich propuštěna, stále čelí obviněním souvisejících s protesty. Zadržen a deportován byl také reportér britské stanice BBC Mark Lowen.
Televizní stanice podporující tureckou opozici dostala od Vysílacího úřadu desetidenní zákaz vysílání, podle televize je to trest za údajné „podněcování veřejnosti k nenávisti a nepřátelství během vysílání“. Pokuty či zákazy činnosti dostala i další média.
Dochází k propagandě i cenzuře na internetu a regulovány jsou sociální síť X nebo komunikační platforma WhatsApp (což však s autoritářským vládnutím Erdogana není nic nového).
Jak to může dopadnout?
Představitelé Republikánské strany (CHP) uvedli, že by demonstrace měly skončit v úterý, co budou jejich další kroky však nesdělili. Podle Lucie Tungul, politoložky se zaměřením na Turecko, která byla hostem podcastu Vinohradská 12 Českého rozhlasu, se nabízí dva scénáře - Imamoglu bude uvězněn a bude mít zákaz politické činnosti, což by znamenalo konec nadějí na demokracii v Turecku na dalších několik let, nebo se protesty podaří, Imamoglua propustí a příští volby budou znamenat svržení Erdogana.
