Deníček z Austrálie: Poslední týden v Sydney a cesta domů

Musím říct, že tři měsíce uběhly jako nic a tenhle poslední deníček už píšu z letadla cestou domů. Ještě si ale můžeme udělat trochu sentimentální recap posleního týdne.

Poslední dny

Než jsme odjely, zašly jsme s friends naposledy do city na trhy v Redfern a Paddington. Redfern si můžeš představit jako mix Manifesta a farmářských trhů na náplavce a Paddington byl trochu jako Designblok. V Redfern byla spousta pejsků, a dokonce jsme před trhem procházely okolo lidí, kteří měli několik koček a jednoho pejska k adopci, což je rozhodně dobrá taktika, protože už jsem přemýšlela, jak všechna zvířata vezmu do letadla. Nevzala jsem, ale budu na ně myslet do konce života.

Oba markets byly super a samozřejmě jsme se tam suprově najedly, a zašly jsme i na Sydney Writers Festival, který byl hned vedle trhu v Redfern. Nakonec jsme ve městě strávily celý den a prošly jsme pár cutesy čtvrtí, kde podle našich australských kámošů za jeden domeček zaplatíš i pár milionů dolarů. Uff. Večer před odletem jsme se přecpaly korejským bbq, a pak si tak postupně poplakávaly, jak jsme se všema loučily.

Abych byla úplně upřímná, většinu času z posledního týdne jsme ale strávily balením věcí. Nacpat všechno, co jsme nakoupily, zpátky do kufrů a ideálně se vejít do limitu nebylo vůbec easy, i proto jsem všechno dvacetkrát přebalila a převážila, a i tak jsem do letadla táhla dvě extra tašky a měla na sobě několik triček a kalhot. Ale nemusela jsem připlácet za váhu, a to je hlavní.

Highlights z cesty domů aka they took my fucking vegemite

Fyzicky se do Austrálie dostat je docela peklo. Cesta tam nebyla špatná, cesta zpátky however? O poznání horší. První letadlo ze Sydney bylo fajn, letěly jsme přes den, a protože v Seoulu nás čekal 17hodinový layover, přespávaly jsme v hotelu. Původně jsem chtěla zůstat v transfer hotelu na letišti, ale nakonec jsme dostaly ubytko zadarmo kousek od letiště. Luxusní hotel se snídaní zadarmo, wellness included, shuttle bus included, room service, prostě děsná pohoda. Proč to ale zmiňuju?

Z letiště jsme musely of course úplně odejít a projít security tam i zpátky, což nám zabralo dost času, ale hlavně mi při kontrole na cestu zpátky sebrali vegemite. Tragédie, I know. Ráda bych ale řekla, že podruhý – poprvý mi zabavili čtyři skleničky v Sydney, kde jsem si v duty free koupila dvě další, a ty chudinky zůstaly na letišti v Seoulu. Oboje byla moje chyba, protože jsem je neměla dávat do carry on, ale prostě už jsem to jinam nezabalila, sue me. Pointa příběhu je - zkontrolujte si, co všechno můžete mít v letadle, a pokud si nechcete zbytečně komplikovat život, radši si zaplaťte ubytování přímo na letišti.

Sentimental momentík

Na objevení celýho kontinentu těch pár týdnů rozhodně nestačí, kromě výletu do Brisbane jsme všechen čas strávily v New South Wales a ani ten jsme nezvládly projet celý, což platí i pro Sydney. Tahle země je obrovská a na každým kroku objevíš něco novýho - něco, co tě nadchne nebo vytočí, něco, co ti bude připadat směšný, něco, co si zamiluješ a něco, co ti připomene, jak moc ti chybí tvoje doma.

Já jsem si tu tři měsíce neskutečně užila a už plánuju, kdy se zase vrátím a pojedu zase trochu jinam. Doma je ale doma a já se nemůžu dočkat, až za 8 hodin dosednu na to naše krásný letiště a sním kuřízek od maminky. 💚

Also - special thanks to fomo za to, že jsem si mohla pít oat lattes a sekáčovat, jak jsem chtěla. 💞💖💚