Přihlášení se k heyfomo
Dark side of K-pop industry
Sexuální obtěžování, sebevraždy, šikana, drogy, šílené pracovní podmínky a mnoho dalšího. Tak vypadá K-pop industry pod svým zářícím pozlátkem.
Jihokorejská odnož popu svou popularitu v mezinárodních sférách nabírala postupně, ale v posledních pár letech víc a víc proniká do mainstreamu. Teď je z ní tank, který má potenciál převálcovat kompletně celý svět. Na první pohled fun and quirky image ale může skrývat docela zkažené jádro. Tohle je dark side of K-pop industry.
Jihokorejská hudební scéna je trošku specifická oproti té naší nebo americké. Většinu pop scény vlastní několik velkých společností, které si trénují své idoly a z nich pak dělají sólo hudebníky, skupiny nebo třeba herce. Tzv. trainees stráví trénováním často i dlouhé roky, i tak se ale stává, že na post idola nedosáhnou. Ale ani oficiální debut není 100% výhra.
Slave contracts
Pojem slave contract označuje nefér smlouvy uzavírané mezi idoly a jejich společnostmi. V roce 2009 tři členové skupiny TVXQ zažalovali jejich tehdejší agenturu SM Entertainment právě kvůli smlouvě. Podle ní měl všechen jejich čas i aktivity patřit společnosti, což se mělo dít po dobu 13 let. Není to ale ojedinělý případ. Zpěvačka a písničkářka Grace o svých zážitcích mluví poměrně často. Ty zahrnují například šílené diety nebo nerespektování soukromí. Často se stávalo, že zaměstnanci, kteří měli jednotlivé trainees nebo i skupiny na starosti, jim zabavovali telefony, prohlíželi zprávy a kompletně kontrolovali jejich denní režim. Problémy se týkaly samozřejmě i peněz, kdy v určitých případech idolové dostávali minimální výplaty nebo vůbec nic.
Grace ale poukazuje i na určitou změnu. Zhruba od roku 2011 začala jihokorejská FTS (Fair Trade Comission) implementovat pravidla pro ochranu hudeníků. Jednou ze změn byla i standardizovaná podoba smluv, které navíc musí být všechny veřejně dostupné. Tak alespoň něco...
Šikana
Formování skupin se zčásti zakládá i s ohledem na vztahy mezi jednotlivými členy, ale občas se stane, že v jedné skupině skončí lidi, kteří se prostě nesnesou. Šikana není exkluzivní problém K-popu, je to problém celkově jihokorejské společnosti. Podle magazínu Jama Network se šikany na základních školách účastní 40 % dětí. Proto se jakékoliv obvinění z šikany bere velice vážně. Bullying skandály jsou tak poměrně časté a většinou velice messy. Minulý rok se s nimi rozrhl pytel a v jednu chvíli se řešilo čtrnáct bullying skandálů najednou. Docela headache pro všechny stans.
Sebevraždy
Někdy tlak, šílené podmínky a nedostatek pomyslných záchranných sítí dožene idoly až do úplného konce. Jedním z případů, který mohutně otřásl jihokorejskou společností, byla sebevražda herečky Jang Ja-yeon v roce 2009. Podle magazínu The Korea Times byla herečka údajně nucena k sexual favours. Tento případ otevřel diskuzi ohledně vztahů mezi idoly a společnostmi. Poté se začalo poukazovat právě na jejich smlouvy.
Mezi poměrně nedávné případy patří i smrt člena slavné skupiny Shinee, který si vzal život v roce 2017, nebo Sulli, která zemřela o dva roky později. Případů je ale mnoho a roli v nich často hrají pomluvy, obrovský tlak společnosti nebo šikana. Opět se jedná o celospolečenský problém, protože Jižní Korea se pravidelně umisťuje na předních příčkách OECD Suicide Rate žebříčku.
Fake persona is the best persona
Případů, kdy se ukázalo, že něčí oblíbený idol, je ve skutečnosti walking red flag, se taky pár najde. Stejně jako spousta jiných celebrit a internetových osobností i řada idolů na veřejnosti ukazuje vyumělkované osobnosti, které se mají zalíbit a přitáhnout fanoušky. A občas něčí pravá osobnost vyjde na povrch. Jedním z takových případů byl třeba skandál ohledně klubu Burning Sun a člena skupiny Big Bang – Seungriho. Safe to say, že pro řadu lidí byla kauza celkem šokující.
Bylo by špatné říct, že se tak chovají všichni a že by o sobě idolové měli odhalovat všechny informace. Přeci jen mají stejné právo na soukromí jako kdokoliv jiný. Ale je potřeba poukázat na to, že slepé následování celebrit a lidí na internetu s sebou může nést určitá nebezpečí.
Je ta temná strana opravdu tak temná?
Z „odhalování temné stránky K-popu“ se stal tak trošku trend. Často mezi lidmi, kteří hledali další důvody, proč K-pop odsuzovat. Je potřeba říct, že všechno má svoje světlé a stinné stránky. Výjimkou není žádné umělecké odvětví, tím pádem ani jihokorejská popová scéna. A je také důležité zmínit, že všechny tyto problémy nejsou K-pop exclusive – dějí se totiž napříč společností, a navíc si jich je většina fanoušků dobře vědoma. A proto musíme být opatrní se senzacemi a stereotypy, které se okolo tohoto aspektu K-popu vytváří. Existuje spousta agentur a společností, které se o své idoly starají moc dobře a vytváří pro ně zdravé pracovní prostředí. Zářným příkladem může být třeba P-Nation, kde svoje útočiště našly i hvězdy jako Hyuna a Edawn, kteří museli kvůli svému vztahu opustit Cube.
Novinářka Kang Haeryun fenomén shrnuje perfektně.
Let's first get some things out of the way. There are systematic rotten problems in the idol-trainee system. I do think that there's a dark side, but saying there's a dark side to something is as bland as saying something like water's wet. I'm not trying to diminish the criticisms but the way that it's become like an simplified generalized narative about the 'dark side of Kpop', and how this bland obvious statement seems to resonate in headlines shows, that there's a problem in the way Western media percieve this new Asian culture that's becoming mainstream.
