Se zvyšujícím se zájmem o ekologii stoupá i nátlak na lidi, aby se chovali udržitelně. I když to zní jako naděje pro zelenější budoucnost, má to i své stinné stránky. Právě sustainability shaming je forma zostuzování těch, kteří si zelenou variantu nevybrali, nebo si ji finančně ani vybrat nemohou.
Sustainability shaming nebo také eco-shaming lze definovat jako zostuzování někoho, kdo se nechová (dostatečně) udržitelně.
Možná jsi to někdy zažil*a i ty. Cítil*a ses provinile, nebo tě někdo kritizoval za to, že se nechováš dostatečně ekologicky.
Někteří totiž možná i nevědomě využívají udržitelnost jako záminku pro shaming nebo diskriminaci vůči těm, kteří se udržitelně nechovají. Často jsou za neekologické chování kritizováni ale i ti, kteří si udržitelnější možnost finančně zkrátka dovolit nemohou.
Především módní průmysl je v poslední době nejvíce kritizován za velkou ekologickou stopu na životní prostředí, a proto právě nakupování ve fast fashion je často podmět k sustainability shamingu.
Pojďme si ale říct na rovinu: móda od udržitelných značek JE DRAHÁ. A především mladá generace Z si ji nemůže dovolit, a proto je skoro nemožné mít šatník plný věcí, které by byly certifikovatelně udržitelné.
Právě i z finančních důvodů nakupují lidé stále od fast fashion prodejců, jako je třeba SHEIN. Rozhodně to není ekologické, ale je to zkrátka cenově dostupné.
Zanechat v někom negativní pocity za to, že se nechoval udržitelně však hodně pravděpodobně jeho chování nezmění. Naopak ho to může ještě více odradit od toho se příště zachovat více ekologicky.
Příkladem toho, že 100% udržitelná móda vlastně vůbec neexistuje, je módní kolekce značky Odivi s názvem 0+ z roku 2019.
Modelky a modelové v rámci přehlídky Pražského fashion weeku chodili 100% udržitelně – a to bez oblečení.
Každý máme svůj způsob, jak zachránit planetu, a není důvod z ekologie dělat soutěž. Nikdo z nás se totiž nemůže chovat 100% udržitelně a lepší je dělat i malé kroky k udržitelnosti než nedělat žádné.