Senát neschválil Istanbulskou úmluvu. Jak by pomohla potírat násilí na ženách?

Jednání Senátu trvalo sedm a půl hodiny a zaznělo při něm neuvěřitelné množství mýtů, které ohledně Úmluvy panují. Podle některých z řečníků je úmluva „otrávené jablko“ a má „zničit tradiční rodinu“. Nic takového se v ní ale samozřejmě nepíše a nic takového se neodehrálo ve státech, které ji již dávno ratifikovaly.

Co je Istanbulská úmluva?

Istanbulská úmluva, přesněji Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, je v poslední době značně kontroverzní téma, především pak její ratifikace v České republice.

Jedná se lidskoprávní mezinárodní smlouvu, kterou má pod palcem Rada Evropy. Jejím cílem je prevence domácího násilí a násilí páchaného na ženách, stejně jako ochrana obětí a stíhání pachatelů a pachatelek. Ošetřuje ale i sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti nebo mrzačení genitálií.

V čem by mohla pomoct?

Neřeší samotné násilí, ale i systematické příčiny jeho vzniku
Vytvoření infrastruktury pro ochranu obětí (azylové domy, centra pro oběti, tísňové linky)
Stíhání pachatelů a pachatelek (například legalizace dočasného vykázání násilníka ze společného bydlení)
Definuje trestné činy, které musí právní řád dané země obsahovat (pronásledování, sexuální násilí, nucené sterilizace, potraty)
Boj proti genderovým stereotypům (jako prevence)
Netýká se pouze žen, ale i mužů, dětí a seniorů

Kritika Istanbulské úmluvy

Jedním z důvodů proč je pro část společnosti Úmluva tak kontroverzní, je výraz gender, který vysvětluje jako „společensky ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které daná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže”. Zaměřuje se tak především na harmful společenské streotypy, které násilí často nahrávají.

Proto se taky v názvu Úmluvy mluví především o ženách (navzdory tomu, že ve výsledku bude chránit všechny) - o ženách a jejich postavení ve společnosti totiž pořád panuje celá řada negativních genderových stereotypů. Představy o tom, jak by se „správná žena“ či „správný muž“ měli chovat často vedou například k victim blamingu (Nestalo by se to, kdyby se bránila, kdyby měla něco jiného na sobě,...), k úplnému odmítání problému (Muži přece nemůžou být obtěžovaní.) a taky k tomu, že v konečném výsledku jsou ženy nejčastější obětí domácího násilí (90-95 %).

Proč je gender takový problém?

Pravděpodobně, protože si ho řada lidí zaměňuje za pohlaví a celkově ho vnímá jako aktivistický buzzword. Gender a pohlaví je něco úplně jiného - pohlaví pouze ukazuje na biologické rozdíly mezi mužem a ženou, kdežto gender hovoří o rolích, které nám přiděluje společnost. Systematické násilí se neděje na základě pohlavních orgánů, ale právě na základě postavení mužů a žen ve společnosti, proto je potřeba mezi slovy dělat rozdíl.

Jenže právě kvůli tomu pravděpodobně nedošlo k ratifikaci. Odpůrci a odpůrkyně v Senátu i Poslanecké sněmovně často mluvili o negativní konotaci se slovem gender, a to v části společnosti hlasitě rezonuje.

Přijetí Instanbulské úmluvy

Úmluva v platnost vstoupila před téměř deseti lety v roce 2014, kdy ji podepsalo prvních 10 států. Ratifikovalo jí zatím 39 států a dalších 6 ji pouze podepsalo včetně České republiky, což se ani po včerejším hlasování nemění. Podpis dodnes odmítá Ázerbajdžán, a Turecko od smlouvy v roce 2021 odstoupilo. Celý seznam států a jejich status najdeš tady.

Zdroje: radiozurnal, denikreferendum.cz, tojerovnost.cz, denikn.cz, Council of Europe