Bonjour Paris! Jak jsem zvládla utratit celou svou výplatu za 24h?

Moji milý amours!

Vítám tě u cestovního deníku, ve kterém tě každý týden budu provádět děním v Paříži, kde momentálně studuji v rámci Erasmu.

Not a very warm welcome...

Moje velké dobrodůžo začalo už na letišti, kde jsem zjistila, že nemám zaplacený příruční kufr. Řekla jsem si, že se tím nebudu stresovat, při nejhorším to zaplatím u gateu. A hádejte, kdo prošel bez jakékoliv platby? Dítě štěstěny Andula!

Můj život „na hraně“ ale pokračoval i první dny v Paříži, kde už jsem tak úspěšná nebyla. Po příjezdu jsem se s třemi zavazadly nějakým záhadným způsobem dovlekla k východu, kde jsem přes 50 minut hledala místo, kam přijíždějí bolty. A tady už máme kámen úrazu číslo jedna! Na letišti totiž nebylo skoro nic v angličtině. Jakákoliv hromadná doprava je usually v Česku a jiných Evropských městech v jejich jazyce a v angličtině. Paříž? Nikoliv! Takže já, jakožto největší neznalec francouzštiny, jsem jela největší freestyle mého života.

Po hodině jsem nasedla do boltu a doufala, že v klidu dorazím na byt, tam půjde všechno smooth a bude to. Život si to ale udělal klasicky po svém. Po půl hodině cesty jsem zjistila, že mě taxík veze na úplně jinou adresu, než bydlím, do nějaké francouzské dědiny. Nakonec jsem ale po hodině a půl cesty a skoro stovce utracených euro dorazila na místo. But you know...we made it. 😐 🤕 🎉 Snažila jsem se držet pozitiv a nepanikařit.

Ocitla jsem se v cizím městě bez telefonu a přístupu do bytu

Po tom, co jsem se večer v klidu zabydlela, jsem si říkala, že nic horšího, než je plačící kreditka, nemůže přijít. To jsem se dost mýlila!

Moje ranní probuzení nebylo dvakrát snové. Ráno jsem zjistila, že se mi přes noc nenabil telefon a po pár minutách vnitřního klidu začala panika, protože mi nešel vůbec zapnout, přestože jsem ho zkoušela dát do jiné nabíječky.

Bez telefonu v cizí zemi... to úplně nefunguje. Tak jsem se sebrala z bytu, do kterého se navíc bez telefonu nedostaneš (bezklíčová franouzská vymoženost), a došla do nejbližší opravny pomocí iPadu a map. Tam jsem se dozvěděla, že se mi telefon jen tak nezapne, pokud nezaplatím slušných 500 euro.

Takže jsem prvních (ani ne) 24 hodin ve městě lásky zažila tolik „krás“, ze kterých jsem neplakala jen já, ale i má revolutka.

PS: Pokud jsi v zahraničí a čelíš nepříjemnostem, sklidni svou hlavu a emoce a věř, že se vše racionálním jednáním vyřeší. Nepanikař, you are going to be okay!

Přikládám alespoň nějaké malé radosti z prvních dnů! (Ps: Poslední fotka je pařížský STARBUCKS :D)