Přihlášení se k heyfomo
Znásilnění jako válečná zbraň
Znásilňování bylo dosud součástí více než dvaceti válečných konfliktů. Tím ale seznam nekončí. Znásilnění ruskými vojáky hlásí také některé Ukrajinky.
❗️V průběhu rwandské genocidy v roce 1994 bylo během tří měsíců znásilněno 100 až 250 tisíc žen.
❗️Během občanské války v Jugoslávii bylo během tří let znásilněno asi 60 tisíc žen.
❗️V Kongu bylo od roku 1998 do současnosti znásilněno na 200 tisíc žen.
Tímhle seznam bohužel zdaleka nekončí. Nespočet žen bylo znásilněno také během druhé světové války nebo během devítileté občanské války v Sieře Leone. Existují důkazy o tom, že znásilňování žen bylo součástí více než dvaceti válečných konfliktů. Teď k němu má údajně docházet i na Ukrajině.
Sexual violence in conflict needs to be treated as the war crime that it is; it can no longer be treated as an unfortunate collateral damage of war.
Znásilňování žen i mužů
Znásilnění je v kontextu války často využíváno jako zbraň pro terorizování populace, pro rozložení rodin i pro účelové nakažení populace virem HIV. Z výzkumů vyplývá, že v "moderní době" jsou oběťmi válečných konfliktů častěji civilisté než vojáci. A právě z řad civilistů jsou nejčastěji poškozovány ženy a děti. Konec konfliktu pak neznamená konec následků znásilnění. Ženy jsou často nadále traumatizovány, rodí se nechtěné děti a společností se mohou šířit sexuálně přenosné nemoci. Znásilnění během válek se navíc netýká jen žen, v ojedinělých případech dochází také ke znásilňování mužů, například ve východním Kongu během válečných operací mezi Rwandou a Kongem.
20 let práva
Po konci druhé světové války se objevily důkazy o tom, že jak vojáci Spojenců, tak vojáci Osy znásilňovali ženy na druhé straně konfliktu. Mezi nejotřesnější případy patří znásilňování německých žen v průběhu postupu ruské armády a sexuální zotročení žen v oblastech dobytých japonskou armádou. Tehdy ale nebylo znásilnění chápáno jako zločin, a proto ho ani jeden z následných soudních procesů neprojednával.
Ke změně došlo až v roce 1993, tedy po dlouhých téměř padesáti letech. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii tehdy přidal znásilnění ke zločinům proti lidskosti, kam patří třeba mučení nebo vyhlazování. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu pak v roce 1994 také označil znásilnění jako válečný zločin a zločin proti lidskosti. Po dalších osmi letech se v roce 2002 přidala také OSN a skrze Římský statut Mezinárodního trestního soudu zahrnula mezi zločiny proti lidskosti znásilnění, sexuální otroctví, nucenou prostituci, nucené těhotenství, nucenou sterilizaci a další formy sexuálního násilí.
Znásilňování ukrajinských žen
V posledních několika dnech se začaly objevovat zprávy o znásilňování ukrajinských žen ruskými vojáky v dobytých městech, například v Chersonu. Uvedl to ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba, a některá ukrajinská média dokonce informovala o jedenácti případech. Důkazy o údajném znásilňování zatím nebyly zveřejněny, i přesto je ale třeba brát taková obvinění vážně. Válka na Ukrajině probíhá aktivně zatím 2 týdny a ruští vojáci vstupují do vesnic a měst, bombardují civilní objekty a zabíjí ukrajinské obyvatele. Pokud se důkazy o znásilnění tamních žen objeví, seznam válečných zločinů prováděných Ruskem se o jednu položku rozšíří.
Sex trafficking na hranicích Ukrajiny
Kromě zpráv o sexuálním zneužívání ukrajinských žen se médii šíří také zpráva o údajných sex traffickers na hranicích Ukrajiny. Před těmi varuje už i policie. Chtějí podle ní nalákat prchající ženy a děti na vidinu bezpečí a přepravy zdarma. Ukrajinu přitom opustily v posledních dvou týdnech více než 2 miliony lidí, z nichž většina jsou právě ženy a děti.
Když jdou politici příkladem..
“I’ve just crossed the border on foot between Ukraine and Slovakia. Bro, I swear to you … I’ve never seen anything like it in terms of beautiful girls. The refugee queue … it’s like 200 metres-long or more of just total goddesses … it’s some incredible shit … the queue outside Brazil’s best nightclub … doesn’t come close to the refugee queue here.”
O situaci (nejen) Ukrajinek během války by měli informovat autority nebo aspoň jít svým jednáním příkladem. Ne všem se to ale daří. Arthur do Val, brazilský politik, se rozhodl vyrazit na Ukrajinu a mapovat krutost Putinova režimu a zločinů, které provádí. Fotil se s molotovy, daroval skrze humanitární organizace spoustu peněz a pomohl některým uprchlíkům přes hranice. Tady ale jeho dobročinnost končí a ukazuje se, že není všechno zlato, co se třpytí. Brazilskými médii totiž proběhly zvukové nahrávky, ve kterých Arthur do Val mluví o Ukrajinkách na hranicích velmi urážlivě, například že "jsou dostupné, protože jsou chudé". K vymýcení sexismu z (nejen) politického prostoru tak máme ještě hodně daleko a válka bohužel není výjimkou.