Zlatnice Anna Baum: Grillz jsem se naučila na YouTube. Z rapperů mě jako první oslovil Bulhar

Jsme u Anny v dílně. Ukazuje mi, bez jakých pracovních pomůcek se neobejde.

„Většinu věcí dělám ručně – když odlívám, tak potřebuju velký pece. Potrpim si na kvalitní nářadí, který postupně dokupuju. Mám ráda českou značku Swah nebo anglickou Durston – teď mám zálusk na lokální svářečku, co stojí 70 tisíc, takže všechno postupně. Chci se tomu věnovat celý život a rozvoj dílny plánuju.“

„Na začátek se neobejdeš bez pilníku, kleští, smirku, pilky, propan butanu na pájení, vosku... Práce s nim je spíš modelace než řemeslo, co dělávaj šperkaři. Když se zasádruje a zapálí, vosk se vypaří a nezbyde z něj popel – naleje se do něj rozžhavenej materiál, třeba grillz se tahle dělaj. Oproti tomu prstýnky jsou čistá zlatničina – seříznu si pásek kovu, kleštěma ohnu a konce spojím, na kónickym kuželu vyklepu a dodělám strukturu – třeba na tomhle prstenu odebírám materiál ve stylu hladinky vody frézkou, která ti může ujet (ukazuje odřený nehet). Moje ruce dost trpí, můj sen je mít krásný nehty, ale na to můžu zapomenout (smích).“

Poctivost už od začátku

„Synonymum designu je pro mě precizní zpracování. Materiálem nerada šetřím. Platí pravidlo čím víc materiálu, tím dýl ring vydrží. Táta je taky zlatník a je to precizní člověk, hodně mi toho dal – podporoval mě, ale taky kritizoval a je to dobře.“

„Chtěla jsem studovat biologii a chemii, to mě ale odradilo a já cestovala. V Anglii mi došlo, že jsem kreativní člověk a takových lidí tam bylo spoustu, což byl rozdíl od malého města, ze kterého pocházím. Došlo mi, že originalitě se nekladou meze – ve 22 jsem se vrátila na střední si dodělat výuční list.“

„Hodně jsem makala u táty v dílně, ale moc se toho neprodalo. Věděla jsem, že potřebuju do většího města – našla jsem si práci u zlatníka v Praze, kde jsem dlouho nevydržela.“

„Nakonec jsem začala pracovat sama na sebe, vedle postele na sdílenym bytě. Postupně se mi začalo dařit, ale vadilo mi ukazovat lidem třeba tu svojí postel. Pak jsem byla v garsonce a nakonec se mi povedlo dílnu úplně oddělit od bydlení.“

Tonda si Anně lehnul kolem krku – všímám si, že na něm má jezevčí miniaturu na řetízku.

„(Mluví o Tondovi) Je mu třináct měsíců. Ten přívěsek jsem nevyráběla, k čemuž se poutá příběh. Odlévat chodím do dílny na Náměstí Republiky, kde mají na zdech šperky k prodeji, co si lidi berou do běžných zlatnictví na ulicích – jezevčíka jsem tam viděla a nechala si ho odlít, je to jejich práce. Měli tam i figurku raka, kterýho jsem pak viděla u český šperkařky, která ho prodává za svůj. Sama prodavačka mi řekla, že o tom ví a že to dělá víc lidí, bohužel.“

„Snažím se to ignorovat: jinak jsem nasraná, potřebuju se soustředit na to svoje a dělat to dobře. Lež má krátký nohy, vůči zákazníkům tohle není fér a bez nich by to nešlo, snažim se jim dopřát péči – třeba když se jim zkřiví prsten a chtějí ho opravit.“

Když jsme u těch sviňáren, vím, že jsi v rozhovoru říkala, že ti jeden zákazník ukradl prsteny.

„Třikrát. Já jsem důvěřivá. Klient mi chodil na otisky grillz a když jsem vážila sádru na vylití formy na druhý straně místnosti, tak mi z vitríny ukradl celkem čtyři prsteny. Hrozně mě to skolilo, jsem ráda, že je to za mnou. Nakonec se zalekl policie a věci mi vrátil, ale v poškozenym stavu. Kovy jsou plně recyklovatelný, takže jsem to hodila do odpadu, bakterie se spálily a vznikl nový kov. Recyklovat můžeš do nekonečna, i když vzniká malá ztráta.“

„Zlato má lepší vlastnosti, stříbro černá a musí se čistit, ale zlato se nemění. Jeden gram zlata se dá vyválcovat na jeden kilometr drátu. Stříbro víc černá těm, co se víc potí. Klientovi sem poradila, ať si myje ruce s prstenem. Na čištění je super kartáč s mosaznýma štětinkama, na který kápneš jar a šperk umyješ. Existují i ultrazvukové čističe stříbra, které dokonce někteří zákazníci mají doma. Šperky na dílně leštím kotoučem pomazaným mastnou leštící pastou.“

Inspirace a společná značka 

„Miluju zahraniční tvorbu, hlavně starší OGs. Třeba Giovanni Corvaja, kterej právě tenký vlasce válcuje a dělá z nich chlupatý ringy. V česku třeba Michal Kadaník, který spíš dřív dělal skvělý věci, teď na 3Dčku. Dobrej je taky Zdeněk Vacek, sklář Martin Janecký, malíř Matěj Janák a Jan Vytiska nebo Jiří Urban, skromnej týpek, dostal zakázku, aby vytvořil imitaci českejch korunovačních klenotů, byl o tom i dokument. (Hledá křestní jméno) Je smutný, jak o něm není nikde psáno, přitom je to totální boss – dnešní doba je postavená na sociálních médiích a když se tam neprezentuješ, tak po tobě neštěkne ani pes.“

„Můj táta se taky neprezentuje, ale plánujeme společnou značku, rodinnou firmu nás dvou a taky nové webovky. Chci tátu probrat a dát mu drajv, stavíme taky novej aťas na Letný, kam se moc těším.“

Nedávno vytvořila svůj první nůž

„První kudla. Čepel je ocelová a komponenty stříbro, má atypickej tvar, ale skvěle se drží. Inspirací je fotr, doteď mi ale žádnej svůj nedal! Výroba mě bavila, ale je to časově náročný, čepel jsem leštila asi dva měsíce – ocel je hodně tvrdá a hůř se opracovává.“

Kdo kupuje grillz?

„Grillzy jsem se naučila přes YouTube. Zkoušela jsem to na sobě a pak na klientech – nechávám je si otisk udělat samotný, do pusy jim nesahám – je to tak příjemnější nám oběma.“

„Když máš grillzy přes jedničky, budeš aspoň zezačátku trochu šišlat. Jsem ráda, že jsem to začala dělat, přineseš si i nějakou klientelu, teda kromě tý čórky (smích)! Kromě rapperů si pro ně chodí i běžný lidí. Z rapperů mě jako první oslovil Ca$hanova Bulhar, čehož si strašně cenim, má přístup, kterýho si vážim – má ňáký love, který chce investovat do pořádnýho flexu. Neplatí ale pravidlo čim víc peněz máš, tim víc spendneš.“

„Mám ráda obyčejný lidi, ideálně, když mi do toho moc nekecaj, bez kterejch by to nešlo. Kdyby za mnou někdo přišel, třeba influencer, a chtěl něco zadarmo, tak to ne. Nejstarší zákaznici je 75 let, nejvíc mi sem chodí lidi nad 25 let, co bývaj finančně stabilnější.“

Na Anny tvorbu se podívej na její webovky, Instagram nebo Facebook.