Nařízení o povinném nošení burek se přidalo k řadě opatření, které v zemi berou ženám svobodu. Je ale dosud tím nejradikálnějším. Co dalšího ženy v zemi nesmějí? A proč jsou teď pravidla zpřísňována?
Vláda hnutí Tálibánu byla v Afghánistánu ukončena v srpnu 2001, kdy byla v zemi současně zrušena i přísná opatření. Jedním z nich byla i povinnost nosit burky na veřejnosti – tedy oděvy, ve kterých je žena kromě očí celá zahalená. Od té doby ženy vynášely ven jen jednoduché šátky, které do určité míry symbolizovaly jejich rozšířenou svobodu.
To se ale se znovu nastolenou vládou Tálibánu od loňského srpna mění. I přesto, že hnutí přesvědčovalo západní mocnosti o tom, že k výrazným omezením občanů, a především žen, nedojde, otevřelo se teď pro Talibán okno příležitostí. Válka na Ukrajině totiž mezinárodní scénu zaměstnává natolik, že postupné utahování opasku v Afghánistánu vypadá jako minoritní problém. A Tálibán to ví.
Po sérii omezení, se kterými už od převzetí moci nad zemí hnutí přišlo, rozhodlo nově také o povinnosti nošení burek na veřejnosti. Ministerstvo pro prevenci neřestí a podporu ctností uvedlo, že se jedná o přikázání vyplývající z Koránu. Pokud by ho teď žena porušila, potrestán by byl člověk za ní zodpovědný – tedy manžel, otec nebo bratr. Ti by mohli v zaměstnání dostat výpověď, nebo dokonce být posláni do vězení.
Povinnost nosit burky na veřejnosti se tak přidala k už dříve zavedeným omezením. V Afghánistánu nesmějí dívky například studovat na středních školách ani vycházet ven na delší dobu bez mužského doprovodu. Jejich svobody jsou různými způsoby výrazně omezeny a nařízení o nošení burky je zatím nejpřísnějším opatřením, ke kterému se hnutí Tálibán uchýlilo. Ve čtvrtek 12. května bylo navíc vydáno další omezení – ženy a muži spolu nesmí v restauracích stolovat. Představitelé zemí skupiny G7 tyto kroky kritizují a uvádějí, že povedou k mezinárodní izolaci Afghánistánu. Dá se ale očekávat, že další snahy o utlačování svobody žen budou následovat.