Zemřel Michail Gorbačov, muž, kterému alespoň trochu vděčíme za svobodu

„Když byl u moci v Sovětským svazu Gorby, jeli jsme jednou s klukama na výlet na Šumavu. Po cestě domů jsme si koupili v obchodě jeho placku. Do té doby jsme si nikdy nemysleli, že bysme jednou mohli na hrudi nosit Rusa,“ řekl mi dnes ráno můj táta.

Michail Gorbačov, ač svého času generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu, představuje v historii ruského státu unikát. Unikát snad tím, že na rozdíl od ostatních gensesků neviděl v ostatních státech hrozbu, že do jisté míry ctil státní suverenitu jednotlivých satelitů a že byl i jen kouskem duše férovým chlapem. Takovým, kterému alespoň trochu vděčíme za naši svobodu.

Cesta na vrchol Komunistické strany

Gorbačov, přezdívaný Gorby, se narodil v roce 1931 ve Stavropolu na Kavkazu. Vystudoval práva a v roce 1966 se stal předsedou stavropolské městské organizace KS. Jeho aktivita zaujala na konci 70. let Jurije Andropova, tehdejšího šéfa sovětské tajné služby a budoucího generálního tajemníka. Ten si proto Gorbačova zavolal do Moskvy a v roce 1980 z něj udělal člena politbyra – nejvyššího orgánu komunistické strany.

Po vládě Andropova se generálním tajemníkem stal jen na rok Konstantin Černěnko, který 10. března 1985 zemřel a ve funkci ho nahradil právě Michail Gorbačov. Spolu s jeho příchodem došlo ve vedení strany k dramatickému posunu k mladší generaci, Gorbymu bylo totiž pouhých 54 let a do čela jednotlivých struktur KS začal dosazovat své lidi.

Reformátor Gorbačov

Michail Gorbačov byl umírněným reformátorem. Jeho cílem bylo napravení, oživení a liberalizace strnulého sovětského systému, aniž by ho nějak zásadněji měnil. Protože neměl o reformách jasné představy a jeho politika byla plná rozporů, začala moc centrální vlády slábnout a v Sovětském svazu byl vytvořen prostor pro vznik nejrůznějších hnutí.

Gorbačov byl přesvědčen o tom, že aby došlo k urychlení hospodářského vývoje, je třeba mít svobodnější obyvatelstvo. Jako jednu ze svých nejzásadnějších reforem proto představil glasnosť, která měla za cíl stoprocentně informovat občany o státních aktivitách a například odstranit cenzuru z médií. Tou druhou reformou, za kterou je dodnes Gorbačov opěvován, byla perestrojka, soubor ekonomických a politických změn, které vedly blok k socialistické demokracii.

Oteplení studené války

V zahraniční politice se Gorbačov snažil o oteplení vztahů se Spojenými státy, což se mu také povedlo. Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti a namísto konfrontace věřil ve spolupráci. Spolu s Ronaldem Reaganem prohlubovali vzájemnou důvěru a osobní vztahy, což vedlo k ustálení dosud napjatých vztahů mezi Západem a Východem.

K nejvýznamnějšímu obratu ve vztahu Gorbačovova Sovětského svazu k jednotlivým satelitům došlo v roce 1989. Moskva totiž dospěla k závěru, že socialismus je reformovatelný a že satelity mají právo zvolit si cestu svého dalšího vývoje.

Skrze demokratizaci politického systému, vznik hnutí a spolků, odstranění cenzury v médiích, reorganizaci strany a zrušení vedoucí role KS, což vedlo k politickému pluralismu, došlo k urychlenému rozpadu Sovětského svazu. Jednotlivé satelity se chopily nabízené moci a jeden po druhém vyhlásily na Sovětském svazu nezávislost.

Michail Gorbačov dovedl Sovětský svaz socialistických republik k zániku. Ač to nebylo primárním cílem, jeho nejisté reformy daly republikám potřebný prostor pro boj za svou samostatnost. I díky tomu u nás mohla proběhnout sametová revoluce s takovým koncem, který už všichni známe.

Ač Rusy neoblíbený, pro mnoho Evropanů je Gorbačov mužem, který nabídl jejich zemi svobodu. Česka (Slovenska) nevyjímaje.