Protestující v Gruzii pálí pyrotechniku, policie nasadila vodní děla. Co stojí za násilnými protesty?

Co k protestům vedlo?

Jihokavkazská země se ve stupňujícím napětí nachází již několik měsíců. Vládnoucí strana Gruzínský sen upouští od snah země stát se členem Evropské unie a stále více se kloní k Rusku.

Na konci října se v zemi uskutečnily parlamentní volby, které opozice rámovala jako neoficiální referendum o směřování země do EU Vítězný Gruzínský sen v nich získal ústavní většinu.

Do voleb stranu vedl nynější premiér Irakli Kobakhidze, který mimo jiné zastává konspirační teorii nazvanou Global War Party, která mluví o organizované snaze USA a EU svrhnout nynější vládu Gruzínského snu a ovládnout tak Gruzii.

Volební podvod

Volby, ve kterých podle oficiálních výsledků získal Gruzínský sen přes 54 % hlasů, ale podle pozorovatelských misí GYLA, ISFED a Můj hlas Evropské unii neproběhly férově. Přes 3500 pozorovatelů zdokumentovalo systematická porušení svobody voleb naznačující, že výsledky byly zfalšovány.Výsledky označila za zfalšované také současná gruzínská prezidentka.

Kvůli podezření z manipulace voleb vypukly v Gruzii protesty, jejichž druhá vlna se odehrává v posledních několika dnech. Na vině je rozhodnutí nové vlády pozastavit na čtyři roky přístupová jednání s EU, která byly zahájena v roce 2022. Gruzínský sen k tomuto kroku přistoupil obratem poté, co Evropský parlament přijal nezávaznou rezoluci odmítající říjnové výsledky voleb.

Gruzínské protesty jsou přirovnávány k „euromajdanu“ - sérii masových demonstrací na Ukrajině na Náměstí Nezávislosti v Kyjevě, kterému se přezdívá Majdan. Tyto demonstrace na přelomu let 2013 a 20214 vedly ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče.

Gruzie je podobně jako Moldavsko zemí, kde dlouhodobě dochází k silnému střetu vlivů západních a pro-ruských sil. Také moldavská znovuzvolená prezidentka Maia Sandu v listopadu obvinila Rusko z toho, že zasahovalo i do jejich prezidentských voleb.

Průzkumy veřejného mínění ukazují na Západ

Rozhodnutí premiéra Kobakhidzeho stopnout proces vstupu Gruzie do Evropské unie jde přitom podle průzkumů veřejného mínění proti názoru většiny gruzínské společnosti, z níž 89 procent lidí podporuje vstup země do EU.

Gruzie zažádala o vstup do EU v březnu 2022 po ruské invazi na Ukrajinu a získala oficiální status kandidáta v prosinci 2023 jako první země v regionu.

Tento proces se však kvůli údajným neshodám rozhodl Kobakhidze ukončit. Podle něj je „Gruzie vydírána EU, aby se stala členem, protože tu EU chce organizovat revoluci“. Kromě toho pozastavil také veškeré dotace, která EU kandidátským zemím poskytuje.

Protesty, jaké Gruzie nepamatuje

Protesty se odehrávají na třídě Rustaveli v Tbilisi, kde sídlí i gruzínský parlament. Zatím se odehrávaly každou noc od čtvrtečního večera a nadále pokračují. Zatím bylo zatčeno přes 200 protestujících a zraněno nejméně 21 policistů či policistek a 42 zaměstnanců či zaměstnankyň vlády. Protestující na vládní sídlo míří pyrotechniku a křičí hesla jako „ruští otroci“. Z protistrany na ně policie pouští vodní děla.

Evropská unie i USA reagovaly podpůrně vůči protestujícím s apelem na to, aby byla vyslyšena vůle lidu, který si přeje vstup do EU a NATO, jehož Gruzie také není součástí. Odsuzovaná je také brutalita policie, která údajně mlátí i novináře a novinářky, kvůli čemuž mnozí potřebovali hospitalizaci. Prozápadní prezidentka země Salome Zurabišvili také uvedla, že mají demonstranti četná zranění hlavy, obličeje či zlomené kosti.

Prezidentka volá po nových volbách

Zurabišvilise přidala na stranu opozice a sama označila současnou vládu za nelegitimní. Strana Gruzínský sen přitom směřuje k tomu, že Zurabišvili nahradí už 14. prosince novou hlavou státu. Současné prezidentce totiž končí mandát a v prosinci má poprvé nepřímou volbou proběhnout prostřednictvím třísetčlenného Sboru volitelů výběr nového prezidenta či prezidentky.

Někteří vládní zaměstnanci v zemi rezignovali a podepsali petice. Stejně tak rezignovali i velvyslanci či velvyslankyně Gruzie v Nizozemí, Bulharsku nebo Česku.

zdroje: iDnes, CNN, Washington Post, BBC, BBC