Work-Life Balance neexistuje.
Tak se o něj nesnaž

Celý život se honíme za pomyslným balancem. Chceme mít všechno v rovnováze a toužíme po tom, aby byl koláč našeho života rozdělený na stejné díly. Nedávno jsem ale došla k tomu, že balanc je jen iluze. Neustále se snažíme managovat několik věcí najednou – práci, školu, rodinu, přátele, péči o sebe (fyzickou i psychickou), úklid, vaření apod. Jenže ono to nikdy dokonale nejde a v průběhu života budeme některým oblastem věnovat více času než jiným. Tedy jen za předpokladu, že se z toho nechceme "zbláznit".

Já se z toho "zbláznit" opravdu nechci, ale občas mám pocit, že k tomu nemám daleko. Nechávám se společností a sociálními sítěmi tlačit do toho, abych dělala všechno a pořád. To je blbost. Nemůžeme se snažit vybalancovat pět věcí najednou a každé dávat 100 %. V momentě, kdy tenhle fakt přijmeme, se nám bude dýchat mnohem líp.

V životě je třeba prioritizovat a své priority každodenně přehodnocovat, protože okolnosti se neustále mění. Za své volby máme ale odpovědnost, kterou nevyhnutelně musíme přijmout.

Pokud se rozhodneš měsíc věnovat práci, musíš nést odpovědnost za to, že studium, rodinu a osobní život trochu upozadíš. Dokud budeš v souladu sám se sebou, zvládneš to. Nenech se nikým zviklat a svým nejbližším své priority vysvětli. Věřím, že to pochopí, protože to, co je důležité pro tebe, je důležité i pro ně.

Neříkám ti, abys na všechno ostatní kompletně kašlal/a. Každý však máme jen 24 hodin denně a je jen na nás, jak je využijeme. Pokud chceš osm hodin spát a deset pracovat, zbývá ti jen šest hodin, které pravděpodobně využiješ na sprchu, jídlo, cestu z místa na místo a na krátký odpočinek. Na kino s přáteli už zkrátka nebudeš mít čas a je to v pořádku.