Vyzkoušela jsem challenge Emmy Chamberlain: Týden jsem se snažila vypadat dobře and everything went wrong

O co šlo?

Emma si v jednom ze svých videí položila otázku: „Co by se stalo, kdybych vypadala každý den co nejlíp?“ Nešlo o žádnou radikální proměnu, jen o to, aby každý den investovala trochu víc energie do toho, jak vypadá. Doufala, že to zvedne její sebevědomí, donutí ji využít víc oblečení z šatníku a třeba se o sobě něco nového dozví.

Emma k věci přistoupila ve svém typicky analytickém stylu a sepsala si seznam pro a proti:

Pro:

Dělám to jen pro sebe, ne pro ostatní
Může mi to zvýšit sebevědomí
Víc využiju oblečení, make-up i doplňky, co už mám
Může to být zábavné: fashion je přecejen i hobby
Zlepším se v kombinování outfitů, líčení a stylingu

Proti:

Může mě to udělat moc sebestřednou
Může to být vyčerpávající
Potenciální ztráta času, když to nikdo nevidí
Riziko, že se budu cítit falešně a přijdu o „casual“ verzi sebe
Pocit pasti, kdy se od tebe očekává, že budeš vždy perfektní

Naprosto jsem se všemi body souhlasila a samotnou mě zajímalo, kam to povede. Zároveň mě na tom bavila ještě jedna věc: Emma tráví, stejně jako já, většinu času doma. Obě totiž pracujeme z domova. Kdo ví, tak ví: klidně můžeš být celý týden v jednom tričku a učesat se maximálně před callem, protože musíš.

Challenge, kdy vědomě každý den vstaneš a dáš trochu effortu do svého vzhledu, ti pak potenciálně může pomoci i s tvou duševní pohodou a trochu tě víc namotivovat do života. Řekla jsem si, že do toho půjdu s ní.

Reality check

Každý den jsem si říkala: „Začnu dnes.“ A pak přišel večer a já si uvědomila, že jsem to zase neudělala. Nešlo úplně o to, že bych na to zapomněla, ale protože se to ani jednou nehodilo.

Úplně upřímně jsem poslední dobou byla spíš v survival mode. Umřel mi kocour, řeším stěhování z Athén do Prahy, končím v práci a venku v Athénách je takové vedro, že je chodit po ulici sebevražedná mise. V takových podmínkách se člověku nechce ani oblékat nic jiného než ty samé kraťasy pořád dokola, natož na sebe nanášet make-up.

Navíc, když máš hlavu plnou tisíce jiných věcí, tak řešit, co si vzít na sebe pro svůj dnešní home office, není úplně reálné. Takže místo toho, abych „vypadala co nejlíp každý den“, jsem se upravila jen tehdy, když jsem měla důvod jít cíleně ven s někým, na kom mi záleželo.

Co mi to i tak dalo

Možná nejdůležitější uvědomění z celé téhle neúspěšné challenge bylo, že tlak na sebe v době, kdy to prostě nejde, nikomu nepomůže. Ano, je důležité o sebe dbát, ale tyhle věci by měly být radost, ne povinnost. Pro mě je móda zábava, kterou si můžu dovolit hrát, když mám energii a prostor.

Když ale nejsou uspokojené základní potřeby jako spánek, klid a mentální pohoda, je těžké myslet na „povrchní“ detaily. Proto je pro lidi, kteří procházejí depresivními stavy, často náročné i jen vstát z postele a vyčistit si zuby. To, že se ti nechce řešit outfit nebo make-up proto není vždy lenost.

Here comes a cliché

Vždy se vrátím k jedné věci: nejdřív musím uklidit uvnitř sebe a ve svém životě a až pak má smysl ladit věci na povrchu. Až budu mít klidnou hlavu a stabilní denní režim, pak si můžu víc hrát s tím, co mám na sobě a jak se prezentuju.

A jak to dopadlo u Emmy?

Dotáhla to do konce. Říká, že jí to trochu zvedlo sebevědomí a donutilo ji víc využívat věci ze šatníku. Zároveň ale přiznala, že některé dny byly vyloženě únavné, někdy to bylo zbytečné a nikdy by se do toho znovu netlačila, kdyby na to neměla chuť nebo energii. Co si z toho odnáší? Chce se věnovat svému zevnějšku častěji než dřív, ale jen tehdy, když to dává smysl.

Možná to je pointa i pro mě. Ne každý den je potřeba „to look my best“. Někdy je největší výhra, když si vzpomenu nanést SPF. Až budu mít prostor, třeba tuhle challenge zase zkusím, ale s menším tlakem na sebe samu.